Lidovky.cz: Barikády, oheň, těsné policejní kordony... Při pohledu na snímky z Kyjeva člověka napadá, že ačkoli žijeme ve 21. století, metody pouličního boje se v průběhu historie příliš nezměnily. Vnímáte to stejně, nebo jste si povšiml nějakého nového, zajímavého prvku?
Z pohledu vnějšího pozorovatele je to skutečně stále stejné. Máme před sebou sled situací, s nimiž se policie při své práci setkává už po staletí, takže nic nového to není. Mění se v podstatě jen některé prostředky, metody a postupy však zůstávají de facto stejné.
Lidovky.cz: Jaké tedy? Popsal byste základní taktické zásady hromadných policejních zákroků?
Podstatné je, že nepokoje mají hromadný charakter a policie tedy musí pracovat s davem, s nímž se musí nějakým způsobem vypořádat. Zásah bývá pod jednotným velením, to znamená, že operaci velí jeden konkrétní velitel, který za ni rovnež nese plnou odpovědnost. Veškerá činnost zasahujících jednotek se samozřejmě musí řídit předpisy a platnými zákony, jež stanoví, které prostředky jsou v dané situaci přípustné a mohou být proti demonstrantům použity.
Plechy, pneumatiky. Přetlačovaná v kyjevském centru.
Lidovky.cz: Co mají v tomto ohledu k dispozici ukrajinští policisté?
Bohužel mohu vycházet jen z toho, co jsem viděl v televizních záběrech. Z nich je patrné, že policisté se chrání především klasickými kovovými štíty, naopak z útočných prostředků používají obušky, slzný plyn a vrhače granátů. Mají také střelné zbraně a podle všeho střílí gumovými projektily.
Lidovky.cz: A na straně demonstrantů? I oni, zdá se, využívají klasických prostředků.
Ano, nezaznamenal jsem nic, co by se výrazně odlišovalo od standardních situací a postupů. Tedy barikády, dlažební kostky, Molotovovy koktejly...
Lidovky.cz: Proč zrovna oheň? Hraje v tom roli i psychologický prvek?
Oheň je snadno dostupný prostředek, proto ho protestující napříč věky používají. Navíc je samozřejmě působivý a z hlediska policistů velmi nebezpečný.
Lidovky.cz: Násilných střetů zjevně přibývá v přímé úměře s rostoucím vyčerpáním demonstrantů. Únavu však musejí cítit i policisté. Jak velkou roli hraje v jejich práci lidský faktor?
V tak vyhrocených podmínkách, jež nyní panují v Kyjevě, je pro policisty nesmírně důležité nepodlehnout emocím, které z té krajní situace vyplývají. Lidské selhání se samozřejmě nedá vyloučit a bezesporu k němu občas dojde. Obě strany se navíc snaží provokovat a docílit toho, aby se protivník dopustil nějakého excesu, který by ho poškodil. Něco takového se ostatně stalo v těchto dnech, kdy Kyjev hlásí první mrtvé demonstranty – oběti z davu protestujících výrazně zhoršily postavení současného establishmentu.
Rád bych podotkl, že samozřejmě můžeme mluvit o pouliční válce, to je ta viditelná stránka věci. Ale v ulicích Kyjeva se zároveň odehrává jiná válka – válka psychologická, v níž jde o to, která strana bude mít silnější nervy a projeví větší výdrž. Kdo udělá první špatný krok, ten obvykle prohraje.
VŠE O UKRAJINSKÉ KRIZI: |
Lidovky.cz: Je právě tohle ten důvod, proč vládní jednotky proti demonstrantům dosud razantněji nezakročily? Přece jen, protesty trvají už dva měsíce a navzdory několika nepopiratelným zásahům policie zatím víceméně vyčkává, v posledních dnech je dokonce spíše v defenzivě...
Policie vyčkává, neboť současná politická reprezentace by se zásadním zákrokem zdiskreditovala. Tlak, který je na ni teď vyvíjen, by se bezesporu zvýšil, hrozí jí jak ekonomické sankce, tak celá řada intervencí politického charakteru. Pro prezidenta Janukovyče je to velmi nepříjemná situace, kterou se z výše uvedených důvodů zatím snaží řešit umírněnými prostředky.
Lidovky.cz: Srovnávat české a ukrajinské prostředí je ošemetné, přesto: pokud byste si čistě teoreticky představil obdobnou situaci u nás, v čem by česká, potažmo západní policie postupovala jinak?
Především je třeba si uvědomit, že zásah se vždy odvíjí od konkrétní situace, počínaje naladěním davu přes řadu dalších faktorů. V českém prostředí bylo poslední takovou velkou akcí jednání Mezinárodního měnového fondu v Praze v roce 2000. Policie to tehdy zvládla profesionálně, ale s krajním vypětím sil. Nicméně tam proti ní nestáli obyvatelé této země, respektive stáli, ale relativně malá část, převažovali profesionální výtržníci a postrádalo to ten politický náboj jako teď na Ukrajině. Navíc, já bych se tu do srovnávání Ukrajiny a České republiky skutečně nepouštěl, jak politická a kulturní situace, tak mentalita lidí jsou v obou prostředích odlišné. Domnívám se však, že ty střety tam nabývají značně brutálnější podoby, než by měly tady u nás.
Prostředky policistů
"Policisté se chrání především klasickými kovovými štíty, naopak z útočných prostředků používají obušky, slzný plyn a vrhače granátů. Mají také střelné zbraně a podle všeho střílí gumovými projektily."
Zbraně demonstrantů...
Demonstranti útočí na policisty klasickými zbraněmi pouličních protestů: střílí z praků, házejí vytrhané dlažební kostky či Molotovovy koktejly. Vypomáhají si však i rachejtlemi, a dokonce sestrojili i několik podomácky vyrobených katapultů.
... a čím se brání
K obraně protestující využívají improvizované štíty, mnozí z nich si hlavu chrání (zákonem nově zakázanými) helmami. Někteří si kryjí obličej plynovými maskami, jiní mají pouze roušky, nebo dokonce jen šály. Stavějí vysoké barikády, které buď zapalují, nebo polévají vodou - ta v mrazivém počasí zmrzne a barikádu tak zpevní.
