Střet Prahy roku 1908 a pralesa. Jařabova inscenace mohla nabídnout více

Režisér a scenárista David Jařab ve svém autorském kusu vypráví příběh skutečného indiána, kterého z Paraguaye přivezl do Prahy počátkem roku 1908 cestovatel, botanik a etnograf Alberto Vojtěch Frič. Čerwuiš měl evropským lékařům umožnit určit jeho diagnózu, a tedy odhalit neznámou chorobu, která decimovala jeho kmen.

Bude dobré připomenout, že příběh Čerwuiše Piošády Mendozy (počeštěně Červíčka), který byl synem náčelníka indiánského kmene Čamakoko z vnitrozemí Paraguaye, není v tuzemsku neznámý. Literárně jej zachytil sám Frič i další autoři jako například Jaroslav Hašek v povídce Indián a pražská policie nebo Lucie Lomová v komiksu Divoši (2011). Tohoto zajímavého rudocha nedávno objevilo také tuzemské Divadlo Športniki (2014) a brněnská Polárka (2017). Z tohoto úhlu pohledu tedy Jařabův dramaturgický vklad není natolik vynalézavý.

Režisér ve svém scénáři vycházel přímo z Friče a svoji inscenaci, k níž navrhnul také výpravu, opatřil výmluvným podtitulem „Dva světy jedné země“. A dle proklamací divadelníků má jít o výpravu ke kořenům představ o vlastní vyspělosti. A skutečně vše tady rotuje mezi dvěma krajinami a duem hlavních hrdinů. Proti sobě stojí Praha roku 1908 a území indiánského kmene Čamakoků v paraguayském pralese. Cestovatel a lovec kaktusů Frič a jihoamerický indián Čerwuiš. Ten třeba zmiňovaného Haška v hospodě upozorňoval, že pije příliš ohnivé vody, a svým soukmenovcům posléze ukazoval cestou uleželé středoevropské pochoutky – pivo a párky.

A Provázek, který se snaží v sebeironicky nazvané sezóně „Brave new man“ hledat člověka budoucnosti, zvedá na minulých konfliktech otázky dneška. Představuje větší nebezpečí deštný prales, nebo civilizační džungle? Je zákeřnější krvácivá tajemná nemoc, nebo pokrytectví civilizovaných bělochů? Jak necitlivě hodnotíme jinakost, s jakou (ne)ohleduplností pronikáme do neznámých světů či je přímo kolonizujeme? A jak domorodci zvenku proměňují ony předpojaté divochy v nás?

Je tedy patrné, že zvolená látka je dostatečně exotická, aktuální a vlastně i divadelně nosná. Jařabova inscenace tomu všemu ale dostála jen napůl už jen kvůli kostrbatému scénáři, který verbalizuje literárně profláklé a zábavné historky s Čerwuišem. Vizuální atraktivitu se Jařab svému titulu snaží dodat výpravou. Přes velký sál se tady rozprostírá mělký bazén s vodou doplněný siluetou kmene na pozadí, křeslem a lávkou přes tuto vodu v popředí. Paraguayské močály a bažiny takto ožívají zřejmě stejně jako mokvavost pražské moderní civilizace. Jinak moc v této vodní nádrži nedává smysl třeba výstup pražských chuligánů a omezenců atakujících Friče vymykajícího se kultuře nezcestovalých maloměšťáků. 

Ostatně mnohé je v Jařabově inscenaci obětováno pro vizuální, slovní či dramatický efekt. Vodou napuštěný hrací prostor logicky nedává prostor k razantnější změně, obě prostředí splývají a použití vody je tak ponejvíce monotónní. Ze scénáře občas vyšlehne vtípek, který opisuje slavné Fričovy historky s Čerwuišem (například jeho žebrání a pohrdání penězi, srážka s c. a k. policií nebo pohoštění rudochů zelenými frankfurtskými párky). Dramaticky nefunkční je také rozlomení hlavní figury indiána mezi herce a herečku. Atletický Dominik Teleky tady demonstruje jeho mrštnost a fyzickou připravenost (Ćrwuiš přitom cestou lodí i v Praze vykrmovaný ztloustnul) a Tereza Marečková (hrající i tady bůhvíproč na housle) v rudochově druhém já zřejmě obnažuje jeho ženský, dětský pól.

Alberto Vojtěch Frič je také ztvárněný dvěma herci. Dalibor Buš hraje s potěšením toho mladého a Dušan Hřebíček starého, vzpomínajícího cestovatele, který publikum z ratanového ušáku na vodě hned na začátek zaskočí až nekonečným monologem. Dlouho promluvou ve španělštině dvou a půl hodinový večer také končí. Architektura scénáře je tady (i jako mnohé z výjevů) spíše na efekt. Publiku sice neunikne ono ústřední téma srážky civilizací i aktuální otazníky spojené třeba s environmentem. Jařabova inscenace ale mohla nabídnout více a to jak v humoru, tak ve výpovědi o jinakosti.