Sobota 27. dubna 2024, svátek má Jaroslav
130 let

Lidovky.cz

Populisty do vlády nechci, říká favorit rakouských prezidentských voleb

Evropa

  15:00
Letošní prezidentské volby v Rakousku, které proběhnou 24. dubna, by mohly být pohromou pro obě vládní strany, sociální demokraty a lidovce. Naopak v čele průzkumů se drží bývalý předseda Zelených Alexander Van der Bellen.

V čele pelotonu. Průzkumy přisuzují Alexandru Van der Bellenovi (72) až 29 procent hlasů a zhruba devítiprocentní náskok před největšími konkurenty. foto: Reuters

LN: Zelení vždy prosazovali ženy v politice, ale nakonec do prezidentských voleb vyslali muže. Nevyvolá to vzpouru?
Moje nominace má pragmatické důvody, protože jsem byl shledán jako kandidát s největší šancí na úspěch. Ale máte pravdu, že otázka rovného zastoupení mužů a žen pro nás byla odjakživa důležitá. Byli jsme to my, kdo vůbec poprvé v roce 1986 poslal do prezidentských voleb ženu, Fredu Meissnerovou-Blauovou.

V ČELE PELETONU

Průzkumy přisuzují Alexandru Van der Bellenovi (72) až 29 procent hlasů a zhruba devítiprocentní náskok před největšími konkurenty. Pochází z rusko-estonské rodiny, která během války utekla do Tyrolska. V Innsbrucku vystudoval ekonomii a specializoval se na veřejné finance. Byl profesorem na univerzitách v Innsbrucku a ve Vídni, kde byl i několik let děkanem tamní fakulty sociálních a ekonomických věd. Kdysi byl řadovým členem sociálních demokratů, ale pak přestoupil k Zeleným. Jejich šéfem byl 11 let. Koncem loňského roku se podruhé oženil. Z prvního manželství má dva dospělé syny.

LN: Chcete být aktivní, nebo pasivní prezident?
V Rakousku se setkáváme se dvěma pohledy: jedni v něm vidí náhradního císaře, jiní zdravícího panáka. Pravda bude zřejmě někde uprostřed.

Ústava říká jasně, že prezident jedná až na výjimky se svolením vlády. Nikde se ale nepíše, že musí přijmout všechno, co mu vláda předloží. To se týká sestavování vlády, kde má jistý prostor. Když je prezident jednou zvolený, je skoro nesesaditelný, protože ta procedura je hodně složitá.

Kloním se k aktivní roli, a to i s ohledem na to, jak fungují média, která dávají častěji prostor tehdy, když očekávají polemiku.

LN: Jak byste se jako aktivní prezident postavil ke jmenování šéfa Svobodných (FPÖ) Heinze-Christiana Stracheho kancléřem, pokud by vyhrál volby?
Nejmenoval bych ho a hned řeknu proč. Svobodní i média nás celý loňský rok trápili tím, že tato strana na podzim vyhraje volby ve Vídni a Strache bude novým starostou.

A výsledek? Nic se nestalo a Svobodní získali akorát pozici obvodního starosty ve vídeňské čtvrti Simmering.

Rakousko: Agentura Frontex by měla vracet všechny uprchlíky z Řecka do Turecka

V ústavě se nepíše, že šéf nejsilnější strany musí být jmenován kancléřem.

A uvedu ještě jeden důvod, který je možná důležitější: Evropská unie se nachází už beztak v nejtěžší krizi od svého založení. V řadě členských států se začínají projevovat nacionalistické a populistické strany, jejichž cílem je Unii rozložit a zničit.

A jmenovat v takové situaci Stracheho kancléřem by bylo chybou. Proto říkám, že udělám všechno proto, abych tomu zabránil. Uvidíme, co by pak bylo, ale určitě bych byl aktivní a jenom bych nepřihlížel.

LN: Někdejší prezident Thomas Klestil silně ovlivnil složení vlády v roce 2000, kterou tvořili lidovci a Svobodní, když odmítl jmenovat některé navržené ministry za FPÖ. Jednal byste podobně?
Klestil tenkrát udělal záslužnou věc a bez jeho přičinění by to byla daleko větší katastrofa. Neudělal ale poslední krok, který mu ústava dovoluje, a to rozpustit parlament. Zřejmě se obával, že Svobodní by pak byli ještě silnější.

LN: A vy byste zašel tak daleko a raději rozpustil parlament, než jmenoval zástupce Svobodných kancléřem?
Asi pochopíte, že nechci předjímat. Znovu opakuji: rok nás Strache trápil, když avizoval, že se stane starostou Vídně, a víme, jak to dopadlo. Takže já bych se tím nějak zvlášť nevzrušoval.

LN: Argument, že je třeba respektovat vůli voličů a volební výsledky nepřipouštíte?
Souhlasím. Ale silná legitimita prezidenta vyplývá z mandátu, který získal v přímých volbách.

Naopak kancléř takto přímo volený není. Nelze přeci říct, že jeden způsob volby by byl méně demokratický než druhý.

Úkolem prezidenta je garantovat řešení, která by nebyla v rozporu s ústavou nebo evropskými hodnotami.

Stany, fotbálek a 2442 strávníků. Fotoreportér LN přibližuje život v rakouském uprchlickém táboře

LN: Bude uprchlické téma to klíčové, které rozhodne prezidentské volby v Rakousku?
Doufám, že nikoli. Já se neustále snažím uvědomit si rozdíl mezi svým osobním přesvědčením areálnými možnostmi hlavy státu.

Úkolem prezidenta není suplovat kancléře nebo ministra vnitra, ale dbát na dodržování ústavy a demokratických principů. Někteří mí protikandidáti se ale tváří, jako kdyby mohli v roli hlavy státu uprchlickou politiku nějakým zásadním způsobem změnit.

LN: Vláda opakovaně zpřísnila azylové zákony. Co soudíte o jejím rozhodnutí omezit počet běženců pro letošní rok?
Sám pocházím z rodiny uprchlíků a myslím, že k tomu tématu mám vztah. Limit pro přijímání běženců je dle mého názoru pouze politickou deklarací a signálem. Aby mohla vláda konat, potřebuje prováděcí zákon a nikdo dnes neví, jak bude vypadat.

Osobně si myslím, že fixovat se na nějaké konkrétní číslo není z ústavně-právního hlediska možné. A také, že je v rozporu s Chartou základních práv EU a Ženevskou úmluvou o uprchlících, což jsou závazné dokumenty.

LN: Jako případný prezident budete v situaci, že řada středoevropských států plánuje rozšířit kapacity jaderných elektráren. Nebudete s tím mít problém?
Určitě nebudu tím, kdo bude tohle téma nějak ofenzivně protlačovat. Ještě si dobře vzpomínám, když se kdysi spouštěl Temelín, jak protijaderní aktivisté na rakouské straně blokovali hranice. A když se objevily plány o rozšíření elektrárny, chtěli někteří mí zelení přátelé znovu stavět zátarasy. Tehdy jsem se proti tomu ostře ohradil a řekl jim, že jestli chtějí, aby Češi podporovali jadernou energetiku ještě víc, ať znovu blokují hranice. Jsem velmi opatrný, pokud jde o komentáře k energetické politice našich sousedů, ať je to Česko, Slovensko, nebo Bavorsko.

LN: Kam by směřovala vaše první zahraniční cesta?
Pokud se nemýlím, rakouští prezidenti jedou tradičně ze všeho nejdřív na návštěvu Maďarska. Což samozřejmě v současné situaci nepostrádá jistý šarm, a to nejenom kvůli reminiscencím na rakousko-uherskou monarchii, ale vzhledem k současné politické konstelaci v Budapešti. Uznávám, že by to byla možná trochu choulostivá cesta.