Známý americký novinář Bob Woodward před více než čtyřiceti lety rozkryl spolu s kolegou Carlem Bernsteinem aféru Watergate, jež nakonec vedla k rezignaci tehdejšího republikánského prezidenta Richarda Nixona. Historickou úlohu obou reportérů listu The Washington Post zvěčnil Hollywood ve filmu Všichni prezidentovi muži podle jejich knižní předlohy, kde si Woodwarda zahrál Robert Redford a Bernsteina Dustin Hoffmann.
Od té doby byli Woodward i Bernstein prakticky nedotknutelné žurnalistické ikony, které měly dveře všude otevřené. Zatímco Bernstein pokračoval v kariéře v jiných médiích, Woodward zůstal věrný washingtonskému deníku. Předminulý víkend na jeho stránkách publikoval článek, v němž poukázal na některé nesrovnalosti ve vyjádřeních prezidenta Baracka Obamy. A oheň byl na střeše.
Woodward totiž připomněl, že tehdy se blížící plošné škrty v rozpočtu (takzvaný „sequester“), z nichž Barack Obama vinil „nezodpovědnou“ republikánskou opozici, původně pocházely z dílny Bílého domu. Prezident plošné škrty navrhl jako kompromisní východisko ze slepé uličky, do níž se v létě 2011 dostalo jeho vyjednávání s Kongresem o navýšení takzvaného dluhového stropu.
Republikáni s navýšením nakonec souhlasili, ovšem pod podmínkou, že se sníží rozpočtový schodek nejméně o 1,2 bilionu dolarů, přičemž deficit měl klesnout pomocí škrtů, nikoli zvýšením daní. Woodward ve zmíněném článku upozornil, že lpěním na tom, aby se snížení schodku přesto dosáhlo zvýšením daní, prezident oproti dřívější dohodě „posunul branku“.
Zrádce smečky
Termín k dobrovolnému snížení schodku a odvrácení plošných škrtů vypršel 1. března. Ve vypjaté atmosféře, jež obávanému datu předcházela, vzbudil Woodwardův článek značnou pozornost, neboť podrýval Obamovu snahu svalit politickou odpovědnost za nastalou situaci na republikány. Woodwardův názor měl o to větší váhu, že o složitých jednáních o navýšení dluhového stropu před půldruhým rokem napsal knihu.
Když o obsahu chystaného článku Woodward informoval hlavního prezidentova ekonomického poradce, dostalo se mu půlhodinové smršti nadávekPřesvědčený liberál Woodward, který byl vždy postrachem především pro republikány, však Bílý dům zaskočil zejména tím, že se strefoval „do vlastních řad“. Woodward v článku dokonce přímo uvedl, že proti Obamově snaze snížit schodek pomocí vyšších daní nic nenamítá. Jen chtěl v rámci novinářské objektivity uvést věci na pravou míru. To se však v Obamově okruhu zřejmě neodpouští.
Když o obsahu chystaného článku telefonicky informoval hlavního prezidentova ekonomického poradce Gena Sperlinga, dostalo se mu půlhodinové smršti nadávek. Sperling si později uvědomil, že přestřelil, a napsal Woowardovi e-mail. V něm se sice omluvil za předchozí zvýšení hlasu, ale zároveň připojil „přátelskou radu“, že bude Woodward postřehu o „posunutí branky“ litovat.
Zkušený reportér zdvořile odpověděl, ale obsah korespondence si nenechal pro sebe. Dobře podle něj ilustroval, že se Bílý dům neumí vyrovnat s věcnou kritikou. Z Woodwarda se obratem stal miláček republikánů, neboť nepřímo potvrzoval jejich tezi, že mainstreamová americká média s Obamou jednají jen v rukavičkách.
Ostatně srovnání toho, jak diametrálně odlišně novináři referovali například o bezpečnostní politice republikánského prezidenta George Bushe mladšího, již demokrat Obama v některých sporných bodech ještě přitvrdil, jim do velké míry dává zapravdu.
Postupně se začali ozývat i jiní novináři, aby popsali vlastní zkušenosti s výjimečně přecitlivělým a popudlivým Bílým domem, se kterým jsou jinak politicky obecně spříznění. V očích Obamových hagiografů tím však porušili tabu.
Hlídací nohsledi demokracie
Poslušní provládní novináři si začali Woodwarda dobírat za to, že „přátelskou radu“ Obamova poradce Sperlinga hystericky zdramatizoval do roviny výhružky. Jiní ovšem upozornili, že nevyslovená výhrůžka vůbec nemusí být fyzická. Woodward by mohl například „litovat“, že už k němu jeho zdroje v Bílém domě nebudou sdílné.
Každá vláda je citlivá na kritiku, ale žádný prezident od Richarda Nixona novináři tak otevřeně nepohrdal„Sperling předpokládal, že si Woodward vlastnoručně doložená fakta nechá pro sebe. Jinými slovy, že nebude dělat svou novinářskou práci. V tom se mýlil,“ napsala v The Washington Post Woodwardova kolegyně Kathleen Parkerová. „Nejde o bouři ve sklenici vody, ale spíš o čůrek v přehradní puklině. Obamova administrativa kapku po kapce dokazuje, že nesouhlas netoleruje a že pohrdá těmi, kdo se odchýlí od scénáře načrtnutého Bílým domem. Každá vláda je samozřejmě citlivá na kritiku, ale žádný prezident od Richarda Nixona novináři tak otevřeně nepohrdal.“
Na začátku rozkrývání aféry Watergate před více než 40 lety byl Woodward spolu s Bernsteinem v mainstreamových médiích pranýřován za to, že si dovoluje zpochybňovat slovo prezidenta. Jejich kniha Všichni prezidentovi muži popisovala, kam až to může dospět, když lidé v prezidentově okolí dají obraně šéfa přednost před základními demokratickými principy. Woodward se nejspíš nenadál, že bude opět jednou v nepřízni Bílého domu za snahu dělat poctivou novinařinu.
