Pryč s naivními představami, že když si objednáte v hospodě guláš, dostanete na talíři i několik kousků masa. Posvěceno, potvrzeno úředním podpisem: pokrm „guláš“ nemusí obsahovat maso. A stejně tak ho nemusí obsahovat gulášová polévka. Tak pravil dozorový orgán, Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
Představy o tom, jak si kousek knedlíku máčíte do skvělé omáčky voňavé nejen kořením, ale i masem, jak tu vůni nasáváte a zakusujete se do šťavnatého kousku masa (kližka, pánové, to je to pravé), tedy berou definitivně za své. Podnikatelům v pohostinství se tím pádem otevírají obrovské možnosti. Proč by do tak oblíbeného jídla jako guláš dávali maso, když to – jak vidno – vůbec není nutné? Stačí přidat nesporně levnější brambory a ani se nemusí do jídelního lístku psát bramborový guláš. Stačí prostě uvést guláš. Hostinským zcela nezištně a zdarma doporučuji názvy „Krizový guláš“ nebo „Gulášová recese“.
A co že to dozorový orgán vede k tak revolučnímu kroku? Věřte nebo ne – legislativa. Tím ve své podstatě získal tento výklad postavení nenapadnutelnosti.
V Bruselu totiž zapomněli do některé své přemoudré vyhlášky, nařízení či ustanovení zadat definici guláše. Což musíme považovat za zásadní pochybení všech evropských úředníků. Navíc je nutno zdůraznit, že pokud to takhle povedou dál, nejenže Evropu růžových zítřků nevybudujeme, ale můžeme se dočkat dalších skutečně revolučních změn v českých a možná i bruselských hospodách.
Volání po tom, aby všecko, ale opravdu všecko bylo definováno vyhláškou ať českou (jež však nesmí být v rozporu s bruselskou), nebo evropskou, v lepším případě směrnicí či nařízením, nemá absolutně chybu. Představa, že složení každého jídla v Evropě konečně najde své místo na papíru, je nádherná. A když někdo vymyslí nějaký nový recept, musí si ho nechat schválit v Bruselu, aby se také dostal do nějaké vyhlášky. Famózní!
Takže bych doporučila, aby instantní gulášová polévka s krutony, kvůli níž jsme SZPI dávali podnět a která obsahuje bramborovou kaši sušenou, modifikovaný bramborový škrob, látku zvýrazňující chuť a vůni (glutamát sodný), krutony (celých 9 procent!), rostlinný tuk, jedlou sůl s jódem, pšeničnou mouku instantní, směs koření, směs zeleniny, rostlinný bílkovinný hydrolyzát, aroma, palmový olej, cukr, majoránku, laktózu, mléčné bílkoviny, barvivo (amoniak sulfitový karamel), byla vyhlášena minimálně Výrobkem roku! Česká firma, která ji na trh dodává, by si mohla zažádat i o další, třeba evropské certifikáty kvality. Minimálně by její „kuchaři“ mohli vejít do dějin jako novátoři české, co české!, evropské kuchyně.
Kdyby se ovšem někdo z moudrých inspektorů podíval na internet, šokován by našel tuto definici guláše. „Guláš je původně maďarský pokrm tvořený nakrájenými masovými kostkami v omáčce z cibule, kořeněné paprikou. Slovo je odvozeno z maďarského „gulya“ (stádo hovězího dobytka), ze kterého pochází maďarský název „gulyás“ (vyslovuj: gujáš) a z toho dále české guláš. V původní maďarské verzi jde o hovězí (jak název napovídá) polévku.“ Ale chápu, encyklopedie není vyhláška…
Naivní spotřebitel by se domníval, že dozorový orgán má hájit spotřebitele. Ten, kdo žije v realitě, ví, že pokud neexistuje úřední papír, z něhož je na sto deset procent jasné, co a jak má být, nikdo spotřebitelské hledisko v úvahu nevezme. Co kdyby se výrobce bránil, a protože není oč se opřít, spor vyhrál? Zdravý rozum? Co to je? V jaké vyhlášce je definován?
