Anonym očernil filmového historika. Do rady fondu se nedostal

V pátek volil parlament členy rady Státního fondu kinematografie. Zvoleno bylo šest členů (dva v předchozím kole), což znamená, že rada je usnášeníschopná.

LN: Je zvolení šesti členů úspěch?
Relativně ano. Zvoleny byly dvě třetiny rady, sice nadvakrát a klopotně, ale aspoň tak. A ta vybraná sestava je velmi slušná, což lze přičíst k prospěchu novému zákonu, podle něhož se prvně postupovalo, který posílil odbornou stránku nominační procedury. Ta nominační fáze, jež je v rukou oborových subjektů, zafungovala dobře, ale ta volební fáze nějak drhne. 

LN: Vás ovšem nezvolili. Čemu to přičítáte? 
Kandidátka byla velmi silná a zvolen mohl být pochopitelně jen někdo.

LN: Krátce před volbou k poslancům doputoval anonym, který jim dosti demagogickou volbou vysvětloval, co se stane, když poslanci zvolí navrhované kandidáty. Stručně řečeno: budou se točit filmy, na které nebude nikdo chodit. Myslíte, že měl ten anonym nějaký relevantní dopad?
O dopadu vím pouze tolik, že v 1. kole volby, tj. před anonymem, jsem měl dvojnásobný počet hlasů než ve 2. kole, tj. po anonymu. Na celé té věci je nejzajímavější ten mentální vzorec a rétorika, která ve jménu tzv. normálního diváka míří proti uměleckému filmu jako něčemu nesrozumitelnému a nepotřebnému a proti filmové obci jako bandě vyžírků. V této hněvné a omezené formě si libuje nejen cynický demagog, ale také teta z pavlače spolu s lidovými ideology, takže tomu možná nějaké uši naslouchaly. Mimochodem je také velmi příznačné, jak negramotným způsobem je ten hanopis sesmolen.

LN: V tom anonymu jste byl konkrétně zmíněn právě vy. Byl jste tam označen za člověka podporovaného „pražskou kavárnou“. Vy jste přitom z Brna, že. Ale spíše je zajímavé, co tím asi pisatel myslí? Vy to víte?
Celé to zní, že jsem „pražskou kavárnou podporovaný již od revoluce“, a to jako „bývalý studentský vůdce“. A celé je to míněno jako diskreditace a diskvalifikace. Je ohromující, že lze někoho hanobit pro účast na demokratickém převratu, navíc v souvislosti s odbornou funkcí. Možná budu příště vyloučen z veřejného života za to, že jsem profesorem filmové vědy, vedu univerzitní katedru, napsal jsem dvě knižní monografie a mám za sebou zahraniční přednášky a publikace od Německa a Nizozemska po Spojené státy a Kanadu. Tuto část mého životopisu však pisatel samozřejmě vynechal.

LN: Bezprostředně se zjistilo, že anonym byl poslán z adresy, v jejíchž vlastnostech bylo uvedeno jméno jedné členky rady – Jany Škopkové. To sice ještě nemusí znamenat, že je jeho skutečnou autorkou, ale přece jen. Naznačuje to něco o atmosféře v minulé radě, jíž jste byl členem?
Snažili jsme se pracovat, ale bylo to mnohdy frustrující: usilovně pracujete na nové koncepční a transparentní politice fondu, aby se vytvářel srozumitelný a předvídatelný systém pod veřejnou kontrolou, a pak to někteří z vašich kolegů jedním vrzem znehodnotí. Narážím na problém kolem tajného bodování projektů a jeho možného zneužití, který se vyhrotil koncem roku v kauze filmu o Lídě Baarové. Většina rady se tehdy veřejně postavila proti těmto praktikám, jimž nemohla jinak zabránit. Načež jistá anonymní radní se osopila s výhrůžkou, že na nás něco ví, ale nepoví, ale že se „ještě budeme divit“. Myslel jsem, že jí jen povolily nervy, z pohledu dalších událostí to však dnes vidím jako vyhlášení války, která nabrala podoby neuvěřitelné denunciační kampaně počínaje článkem v Parlamentních listech, šířením jakýchsi schémat údajně klientelistických vztahů, z nichž například plynulo odhalení, že my na univerzitních katedrách se vzájemně známe, rozdáváním seznamu hříchů ve sněmovně a konče oním anonymem. Této kampani posloužila i média typu MF Dnes a Mirka Spáčilová, která o kauze Baarové a fondu sepsala text, v němž jazykem bulváru spletla páté přes deváté, prezidenta-Renče-státní peníze-miliony-hádky-záludnosti, takže zcela zamlžila podstatu problému i fungování fondu a jen přihřála tu populistickou hysterii pod zdánlivě znalým a seriozním způsobem.

LN: Onen anonym je sice silně demagogický a už jeho forma je nepřijatelná, v něčem ale možná trochu pravdu má. Stav české kinematografie není právě nejlepší, respektive filmů opravdu kvalitních moc nevzniká. Čím to podle vás je? A může s tím fond něco udělat? 
V hraném filmu to opravdu není žádná sláva, i když každoročně se něco povede, naposledy Kobry a užovky. Na druhou stranu máme dlouhodobě velmi zajímavý a inspirativní dokumentární film, což je dáno nejen silnou generací, ale také silnou infrastrukturou v čele s jihlavským festivalem. Z toho je vidět, že sofistikovaný systém podpory, v případě dokumentu namnoze vzniklý svépomocí, nese ovoce. Fond může kinematografii pomoci právě tím, že vybuduje stabilní, koncepční a transparentní systém podpory, a to v celé šíři, tj. od vývoje, výroby a distribuce filmů přes kina a festivaly až po vzdělávání, filmovou vědu a ochranu autorských práv. Konkrétně v hraném filmu je potom klíčový důraz na podporu důkladné přípravy filmu ve fázi scenáristického, dramaturgického a producentského vývoje, neboť zanedbávání řádného vývoje je nesporně jednou z hlavních příčin nevalných výsledků. A dalším klíčovým prvkem je podpora oblastí s vysokým potenciálem nových podnětů, a proto jsme zavedli samostatné výzvy na debut a na krátký a experimentální film. Současně dobře víme, že je třeba adekvátně podporovat i hlavní proud a žánrový film, který ostatně tvoří či má tvořit řemeslnou a diváckou základnu národní kinematografie. Tady už ale narážíme na jeden z limitů, a tím jsou finance. A tím druhým nezměnitelným limitem je, že fond může vybírat jen z toho, co se mu sejde.