LN Nový občanský zákoník bude brzy účinný dva roky. Jaké pocity teď u podnikových právníků směrem ke kodexu převládají?
Připravovali jsme se na tyto změny dlouho dopředu, nyní už s nimi musíme žít. Ve firmách jsme jako podnikoví právníci nastavili nová pravidla, změnili jsme vzorové smlouvy, proškolili zaměstnance-neprávníky. Nyní samozřejmě narážíme na problematická ustanovení. Jako podnikoví právníci se tak shodujeme v tom, že by se ta, která nemůžeme překlenout výkladem, měla změnit. Při výkladu nového občanského zákoníku totiž někdo předvádí ohýbání kovu za studena, což je dost smutné. Pak by totiž nemusel mít kodex přes tři tisíce paragrafů, ale stačila by obecná pravidla v jeho prvních dvanácti paragrafech.
LN: Změny nového občanského zákoníku tedy ano, ale jen decentně tam, kde se na nich shodne praxe?
Otázkou je, jestli o tom má rozhodovat praxe. Ale obecně řečeno, začít překopávat občanský zákoník po dvou letech od účinnosti, jak se o tom někdy hovoří, není pro firmy rozumné. Otázkou pak zůstává, zda to neudělat například kvůli právní čistotě. I ta je totiž nutná. Právní jistota a předvídatelnost práva nesmějí být prázdnými pojmy, to si uvědomuje každý z praxe. Nelze bez nich existovat. Ať už tedy o změnách občanského zákoníku mluvíme, jak chceme, nemůžeme najednou hodit do právního prostředí bombu. Domnívám se však, že názory na změny jsou nyní na všech stranách rozumnější a úplné revoluce se snad nedočkáme.
LN: Vláda nedávno schválila první novelu občanského zákoníku, ta se ale, předpokládám, firemního života tolik nedotkne. Až na nová zjednodušení udělování plných mocí, která ale už dříve posvětil Nejvyšší soud...
Zrovna tato změna je určitě správná. Ten judikát Nejvyššího soudu je totiž problematický, mé právnické vzdělání se brání tomu, abychom říkali, že se rozhodnutím soudu mění zákon. A pokud prostor v zákoně není, soudní rozhodnutí do něj prostě nemůže vstoupit. Myslím to obecně. Může totiž firma předvídat, že bude nějaké takovéto rozhodnutí přijato? Dostáváme se tím však ke kvalitě legislativy. Velmi často se třeba volá po různých změnách zákonů, přitom už v nich dávno je právě to, čeho by se novelou dosáhlo. Lidé si jen neumějí zákony správně přečíst. Kazuistika právní úpravy nic neřeší, naopak jen zavírá dveře výkladovým možnostem. Právo přece má být obecné.
