Premiér byl od začátku populistický pokrytec, vysvětluje protesty islandský umělec

V malém státě přišla rychle a udeřila velice silně. „Nálada je podobná,“ říká islandský umělec Ragnar Ólafsson, který se protestů v Reykjavíku účastnil.

Lidovky.cz: Zpravodajský server Grapevine.is napsal, že dívat se na rozhovor s premiérem Sigmundurem Davídem Gunnlaugssonem, který nakonec odstoupil, bylo psychicky náročné. Jak jste se cítil vy, když jste záznam viděl poprvé? Jaký je váš názor na něj?
Gunnlaugsson je od začátku populistický pokrytec. Reprezentuje stranu, která hrála hlavní roli ve vzniku ekonomického kolapsu v roce 2008 a od té doby balamutí lidi, využívá jejich vztek a frustraci k tomu, aby hájil zájmy hrstky nejbohatších lidí v zemi.

Je opakem těch úžasných lidí, kteří islandskou politikou prošli. Myslím ty, kteří mohli být vzory pro nás i jiné národy. Měli jsme jako první na světě ženu jako prezidentku, první lesbickou předsedkyni vlády a prvního komika v křesle starosty Reykjavíku. Na tyhle lidi jsem pyšný, ale na Sigmundura Davída už od počátku ne. Takže sledování toho rozhovoru pro mě nic nezměnilo, jen mi to potvrdilo mé názory. Byla to spíš úleva, než cokoliv jiného, protože to otevřelo oči veřejnosti a pomohlo lidem uvědomit si, že vládní strany nejednají v souladu se zájmy národa.

Lidovky.cz: Protestů se účastnily tisíce lidí. Obzvlášť na tak nepočetný národ je to pozoruhodné. Jsou Islanďané takto politicky uvědomělí vždy? Co mladá generace, zajímá se o politiku?
Ano, lidé na Islandu jsou obecně velice politicky uvědomělí. Politický diskurs je ale často lživý a odrazuje lidi od zapojení se do ostrých debat. Teď ale protestovalo v den po uveřejnění zmiňovaného rozhovoru s Davídem Gunnlaugssonem 22 tisíc lidí. To je skoro sedm procent obyvatel Islandu na jednom místě! Myslím, že je to dobré znamení a lidé by se mohli více angažovat přímo.

Právě na mladou generaci tato událost společně s krizí v roce 2008 působí správným způsobem. Mladí lidé a umělci jsou otevřenější, nebojí se vyslovit své názory o pokrytectví v řízení státu.

Kritizují teď například i postoj médií, většina z nich je vlastněna nebo ovlivňována několika bohatými rodinami s vazbami na vládnoucí strany. Dokonce tu byly i náznaky toho, že tyto strany chtěly nasadit náhubek i národní televizi RÚV. Poptávka po objektivních informacích je ale silná, vzniká tak nový trh, který se zaplňuje.

Lidovky.cz: Účastnil jste se protestů vy sám? Jak to na vás působilo?
Od otevření této kauzy jsem byl na každém protestu až do doby, co jsem musel odjet se svou kapelou Árstídir. Cítil jsem se hrdý, že tam každý z nás stál za sebe a dával tím vládě najevo, že už neakceptuje korupci a lži. A čím hlasitější protest byl, tím víc odhaloval pravou tvář politiků. Čím víc jsme dávali najevo svůj nesouhlas, tím víc se ztrácela jejich pokora a narůstala arogance. Chtěli protestující urážet, znevažovat jejich úsilí. To ale přítomné naštvalo ještě víc.

Lidovky.cz: Současné protesty byly tedy srovnatelné s těmi v roce 2008?
Nálada je podobná. Situace však tehdy byla mnohem horší. Banky zkrachovaly, státní úspory se řítily k nule, měna padala. Lidé přišli o úspory, práci a jejich dluhy se zdvojnásobovaly co pár dní kvůli deflaci. Celý národ byl v šoku a naprosté nejistotě, co bude dál. To protesty vyostřilo až do té míry, že vláda prostě musela rezignovat. Stále to ale máme v čerstvé paměti. Takže ačkoliv finanční situace není ani zdaleka tak špatná, lidé jsou naštvaní a frustrovaní.

Lidovky.cz: Lidé jsou samozřejmě naštvaní... Je to pro ně ale i na druhou stranu pobídkou k tvořivosti a vtipkování?
Po roce 2008 ještě narostla vlna kreativity. Třeba na hudební scéně to byla vyloženě exploze nové dobré muziky. Vlastně v každém tvůrčím odvětví byl patrný vzestup. A v humoru! Tak těžké časy plodí kreativitu, je to nejlepší způsob, jak ventilovat svůj vztek. Lidé jsou kreativní i ve způsobu protestování. Internetem koluje spousta karikatur. Komici nezahálejí a vymýšlejí nová čísla. Konec konců, i ta trapná vystoupení politiků, kteří měli své peníze ukryté v daňových rájích, nejsou o moc méně surrealistická. Přesně jako ten rozhovor se Sigmundurem Davídem, který to odstartoval.

Lidovky.cz: Předpokládám, že političtí rivalové teď již bývalého premiéra využívají situace a sbírají kladné body. Kdo v tomto závodě vede?
Mám pocit, že hlavně zkorumpovaní politici se snaží lpět na své moci, například náš ministr financí. Ti ukazují prstem a křičí, aby si nahnali body do dalších voleb. Naštěstí se zdá, že opoziční strany neklesají na jejich úroveň. Nejspíš ví, že právě to je ta správná strategie.

Islandský premiér svůj boj prohrál. Rezignoval, na podzim budou nové volby

Lidovky.cz: Píše se, že Piráti jsou na Islandu stále populárnější. Myslíte, že mají šanci uspět v dalších volbách?
Rozhodně myslím, že budou mít značnou sílu při dalších volbách. Jsou novou stranou, nepošpiněnou skandály posledních dvaceti let a posledními dvěma krizemi, které jsem zmiňoval. Indikují změnu a chtějí dát lidem větší vliv na rozhodování. Například navrhují kratší volební období, chtějí umožnit změnu Ústavy na základě žádosti obyvatel a nechat je hlasovat o případném členství v Evropské Unii. Hlasování na toto téma i možnost změn Ústavy minulá vláda pohřbila.