Opata: Musíme snižovat závislost na Rusku a soustředit se i na dezinformace. Je to obrovská zbraň

„Jestliže dnes dáváme sekci vyzbrojování na ministerstvu obrany 150 či 200 požadavků, za dva roky jich bude násobně více. Musíme společně pracovat na rozšíření kapacit tohoto pracoviště,“ upozornil generálporučík Aleš Opata (53), nový náčelník generálního štábu.

V rozhovoru dále připustil vznik výsadkového pluku. „Armáda má dnes dvě brigády a operační tempo je velmi vysoké. Třetí manévrový prvek by nám umožnil to tempo rozmělnit.“

Válečný veterán z misí na Balkáně a v Afghánistánu měl možnost stanout v roli náčelníka generálního štábu už před třemi roky. Tehdy však dal přednost práci v belgickém velitelství NATO, které právě procházelo zásadním přehodnocením bezpečnostních hrozeb. V úterý se „paragán“ Opata, který tvrdí, že špatné vtipy o výsadkářích vlastně nezná, ujal nejvyšší funkce v české armádě.

Lidovky.cz: Jakou armádu chcete mít, až budete za čtyři roky končit funkční období?
Armáda je otevřená všem lidem, kteří mají zájem se osobně podílet na obraně státu. My pro ně musíme mít armádu, která je moderně vyzbrojená a připravená čelit hrozbám 21. století. Kdybych to měl v kostce uzavřít, za mě je to o tom, aby byla armáda moderní a vybavená všemi prostředky k vedení bojové činnosti při obraně ČR.

Lidovky.cz: Kdo je podle vás pro Česko nepřítel?
Dnes hovoříme o komplexním bezpečnostním prostředí a hrozbách. Před pár lety to bylo do jisté míry předvídatelné prostředí. To už neplatí. K hrozbám patří na prvním místě terorismus, na druhém místě neregulované migrační vlny, které postupují do Evropy z Blízkého a Středního východu a Afriky. Pochopitelně se mezi hrozby dají zařadit geopolitické zájmy Ruské federace a zvyšování jeho bojových schopností, které se dějí na hranicích Severoatlantické aliance, energetická závislost nebo proliferace zbraní hromadného ničení. Další velmi silnou hrozbou je oblast kybernetické domény od informačních operací, fake news až po kybernetické útoky na klíčovou infrastrukturu státu. Vyjádřeno dvěma slovy - hybridní hrozby.

Lidovky.cz: Podporujete myšlenku vzniku třetí brigády, o níž se mluví?
Co s týká toho, jak by měla armáda vypadat, máme jasno. V roce 2015 vláda schválila koncepci výstavby a rozvoje armády. Pokud chceme dosáhnout vytyčených cílů, je třeba priority dodržovat. Mezi ně na prvním místě patří přezbrojení 7. mechanizované brigády, což je celý komplex úkolů ve vztahu k modernizaci pozemních sil. Dále jsou to úkoly k modernizaci vzdušných sil a snížení závislosti na Rusku.

Co se týká třetího manévrového prvku, jak dnes třetí brigádu nazýváme, chceme ho vytvořit, protože to v mnoha ohledech zapadá do konceptu navyšování počtů bojových jednotek. Armáda má dnes dvě brigády a operační tempo je velmi vysoké. Především v zahraničích operacích, různých hotovostních silách a výcviku v ČR. Třetí manévrový prvek by nám umožnil to tempo doopravdy rozmělnit a vytvořit dostatečné podmínky, aby vojáci mohli cvičit, plnili úkoly a také mohli regenerovat. Třetí manévrový prvek zároveň posílí schopnosti bojových jednotek.

Lidovky.cz: Jak by onen třetí manévrový prvek měl vypadat?
Uvažujeme o vytvoření výsadkového pluku, jehož základem by se stal 43. výsadkový prapor v Chrudimi. Tím se nám otevřou nové možnosti pro zvýšení rekrutace a rozšiřování počtu armády.

Lidovky.cz: Vojáci nám říkali, že chtějí plnohodnotnou brigádu, vy však mluvíte o rozšíření praporu na pluk, to úplně přání zezdola neodpovídá…
Obrana státu se neřídí zezdola, ale politickým zadáním. Výsadkový pluk bude zařazen do kategorie sil okamžité reakce. To znamená, že armáda bude mít prostředky a schopnosti, které je možné aktivovat a přesunout velice rychle v čase. Na těchto typech jednotek ostatně stojí koncept sil velmi rychlé reakce NATO. Druhá kategorie sil bude 4. brigáda rychlého nasazení jako lehká brigáda. Třetí kategorii v podobě těžké mechanizované brigády bude tvořit 7. mechanizovaná brigáda. Tím armáda získá komplexní a vyvážené portfolio sil.

Kdybychom stavěli třetí plnohodnotnou brigádu, tak ji budeme stavět na zelené louce, což by představovalo časově rozsáhlé období. Trvalo by to devět, možná deset let. Musela by se nakoupit kompletní technika, postavit nové kasárna a další věci, aby vojáci měli kde být. Chci ve funkčním období dosáhnout rychlých efektů, které posílí schopnosti bojových jednotek k obraně státu. U výsadkového praporu je to jednodušší, protože jednotka už existuje, je začleněna do sil rychlé reakce, působí v zahraničních operacích a lze na ni nabalovat další úkoly. Počítáme s navýšením jejího stavu o asi 1000 vojáků.

Třiapadesátiletý Aleš Opata je vojákem 31 let.

Lidovky.cz: Je to i levnější varianta?
Je to pochopitelně levnější varianta, protože nároky na vybavení výsadkářů jsou podstatně nižší než na výstavbu mechanizované brigády.

Lidovky.cz: Kolik vojáků by mělo za čtyři roky v armádě sloužit?
Máme stanovený milník 2020, kdy bychom se měli pohybovat okolo 20 tisíc vojáků a o pět let později bychom se měli přiblížit počtu 25 tisíc. Další úkol je výstavba aktivních záloh. V roce 2025 bychom měli dosáhnout počtu 5000 lidí v rámci aktivních záloh.

Lidovky.cz: Je možné toho dosáhnout vzhledem k tomu, s jakými všemi dalšími bezpečnostními sbory na trhu práce si konkurujete?
Armáda je složka, která má veřejnosti co nabídnout. V posledních třech letech se rekrutace daří. V náborových kampaních ročně nabíráme dva tisíce lidí. Armáda je stále populární.

Lidovky.cz: Jak chcete naopak zajistit, aby vám neodcházeli zkušení vojáci, kteří prošli zahraničními misemi a armáda tak nepřišla o bojové zkušenosti?
Nemyslím si, že mizí. Odcházeli v době, kdy se snižoval rozpočet armády, který byl pod hranicí jednoho procenta. Služba se stala velmi kostrbatou a neatraktivní. Nebyl dostatek munice. Měli jsme problémy s udržitelností techniky. To byl impuls, kdy lidé odcházeli. Dnes jsme v odlišné situaci. Dochází ke změně bezpečnostního prostředí. Máme garantované finanční prostředky. Rozpočet armády se pozvolna navyšuje, v čemž máme podporu vlády a všech parlamentních stran. Pohybujeme se směrem k tomu, abychom v roce 2020 dosáhli rozpočtu 1,4 procenta HDP a následně dvou procent.

To odstartovalo obnovu bojeschopnosti armády. Lidé s bojovými zkušenostmi dnes prorůstají systémem. Nastavil to už můj předchůdce. Více jak 60 procent lidí na generálním štábu má bojové zkušenosti a u bojových jednotek je to ještě výraznější. Vezměte si, že jsme poprvé byli nasazeni v UNPROFOR v roce 1992 a následně v dalších operacích po celém světě. V Afghánistánu jsme byli deset let. To se nutně musí někde projevit.

Obraně chybí nákupčí

Lidovky.cz: Podle výhledů by mělo ministerstvo obrany už za dva roky hospodařit s 90 miliardami korun a o pár let později dokonce s více než 110 miliardami. Dokážete tyto peníze utratit smysluplně?
Když použijete slovo utratit, vyvolává to ve mě pocit, že nevím, co s tím. Armáda ale peníze neutrácí. Prostředky jsou určeny pro resort obrany a armáda definuje své požadavky. Nebudu zastírat, že máme problémy s akvizičním procesem. Že máme nedostatek vyškolených lidí, které by to uměli. Máme problémy s administrativní a byrokratickou prací. Čím je projekt dražší, tím je složitější a je časově náročný.

Ve funkci vystřídal Josefa Bečváře, který v ní působil tři roky.

Lidovky.cz: Hovoříte o obraně nebo o generálním štábu?
Armáda akvizice nedělá. Zabezpečuje je pro nás ministerstvo obrany.

Lidovky.cz: Často se ale objevuje, že problémy vznikají i na generálním štábu, který není schopný specifikovat požadavky tak, aby podle toho bylo možné vypsat zakázku. Dodáváte sekci vyzbrojování na ministerstvu obrany dobré podklady ke strategickým zakázkám?
Lidé, kteří připravují podklady, jsou specialisté, mají za sebou zkušenosti z bojových operací. Mají zkušenosti z Afghánistánu. Mají toho mnoho odpracováno, odlítáno a nacvičeno. Kdybych to vzal na svém příkladu, kdybych měl definovat ruční zbraň či jaké chci bojové vozidlo pásového typu, tak na základě svých zkušeností a všeho, čím jsem prošel, vám přesně řeknu, jaké auto chci. Jako vojáci velice přesně víme, co chceme. Problém se generuje po zadání.

Lidovky.cz: V čem?
Uvedu příklad. CASEVAC je jedna ze schopností, které má zabezpečit vrtulník. Ve vojenském slangu se tím rozumí nouzová evakuace raněných. To znamená, že zraněné vojáky naložíme do vrtulníku, který na to není speciálně určen. Není to vrtulník letecké záchranné služby. Abychom požadavky promítli do zadání soutěže, musíme přesně říci, jaká nosítka, s jakými rozměry a způsobem uchycení by měly mít. A tím začíná ta mravenčí práce mezi zadavatelem a uživatelem. Musíme prostě najít společnou řeč, aby byla zakázka správně zadána. Je to týmová práce, ale někdy to skřípe.

Lidovky.cz: O problémech s nákupy tedy ještě uslyšíme. Nebo se mýlíme?
Rizika v oblasti pořizování techniky vidím v nedostatku odborného personálu. Čím větší bude rozpočet ministerstva obrany, tím více bude přicházet požadavků na nákupy. Jestliže dnes dáváme sekci vyzbrojování 150 či 200 požadavků, za dva roky jich bude násobně více. Musíme společně pracovat na rozšíření kapacit tohoto pracoviště.

Lidovky.cz: Co chybí armádě z pohledu moderní techniky?
Za mě je jednoznačnou prioritou posilování a modernizace pozemních sil a snižování závislosti na Rusku. Vím, že to může znít jako klišé, ale pozemní síly jsou v armádě největší. Je na nich postavena obrana státu. Tam musíme upřít pozornost. Vzdušné síly a protivzdušná obrana, jsou prvky, které pozemní síly doplňují. Klíčem je proto přezbrojení 7. mechanizované armády, která dnes stojí na vozidlech sovětského typu BVP II. Ty jsou za hranicemi životnosti. Jeden z našich úkolů v NATO je vystavět a připravit do pohotovosti do roku 2026 brigádu těžkého typu. Na to se nabalují ostatní schopnosti, jako je například palebná podpora. Mluvíme o novém děle a další podpůrné a speciální technice. Dále je to letecká podpora, kde se bavíme o víceúčelovém vrtulníku. Klíč k úspěchu jsou ale pozemní síly.

Aleš Opata (vpravo) prošel řadou funkcí od velitele tankové čety, velitele praporu, velitele 4. brigády rychlého nasazení až po ředitele sekce na generálním štábu a zástupce náčelníka.

Lidovky.cz: Kdy by měla v armádě jezdit nová bojová vozidla pěchoty, která nahradí ta sovětská?
Akviziční proces u strategických zakázek je poměrně složitý. Uplynulé tři roky probíhala příprava, kdy armáda definovala požadavky. To jsme ukončili. Nyní se projekt překlápí do akvizičního procesu, což se děje mimo armádu cestou sekce pro vyzbrojování ministerstva obrany. Všichni ale vnímáme, že to není jen projekt armády, ale také ministerstva obrany a že jsme úkol dostali od vlády. Znovu opakuji, že je to týmová práce. Podle našich plánů by první dodávky vozidel měly začít v roce 2020. Celkem jich je asi 210. Nárůst bude postupný. Měl by trvat až do roku 2025. Osobně bych první vozidla v armádě rád viděl někdy za dva roky.

Lidovky.cz: Nebojíte se mimochodem, že vás budou podezírat z protekce, když nyní tlačíte jako bývalý výsadkář na zvětšení výsadkářů?
Nebojím se toho. Je to už nějaký pátek, co už výsadkář nejsem. Je to věc na celý život jako u stíhacího pilota nebo příslušníka speciálních sil. Každopádně jsem své priority k přezbrojení 7. mechanizované brigády jasně definoval. Schopnosti armády vidím jako komplexní a vyvážené.

Vtipy o ‚paragánech‘? Neznám

Lidovky.cz: Existují nějaké vtipy na výsadkáře?
Určitá soutěživost a řevnivost mezi jednotkami existuje vždy. Bez toho to nejde. Je to motor, žene je to dopředu. Standardní řevnivost bývá mezi pozemními a vzdušnými silami. Uvnitř pozemních sil řevnivost už to není tolik markantní. Vtipy se dělají.

Lidovky.cz: Jaký nejhorší vtip na „paragány“ znáte?
Upřímně řečeno, jsem žádný takový neslyšel.

Lidovky.cz: Budete tlačit na to, aby se na armádních zakázkách podíleli čeští výrobci?
Pracujeme v souladu s podobným doporučením vlády. Je to součást koncepcí. Český obranný průmysl by měl být preferován. Jeho schopnosti bychom měli udržovat z důvodu naší vlastní bezpečnosti. V tuto chvíli ale nejsem schopný říci, v jakých fázích anebo na jakých částech by se podílel.

Lidovky.cz: Velmi sledovaný je také proces výběru nových víceúčelových vrtulníků za dosluhující sovětské stroje řady Mi. Jaký vrtulník podle vás armáda potřebuje?
Armáda potřebuje víceúčelový vrtulník. Nikdo neříká, že Mi 24 byly špatné stroje, ale jsou poplatné své době. Navíc máme dnes problémy s jeho opravami. Složitě získáváme náhradní díly, což je problém se závislostí na Ruské federaci. Potřebujeme nový víceúčelový vrtulník, který bude mít schopnosti podporovat pozemní jednotky, bude je umět přepravit a bude moderní, což znamená, že se stane atraktivním i pro nové piloty. Naše zkušenosti z Afghánistánu ukazují, že víceúčelový vrtulník je trend. Je to možnost pro státy naší velikosti v poměru cena výkon. Umí vojáky podporovat, přepravit, ale na druhou stranu musí mít i modernizační potenciál. Kupujeme stroj na období dvaceti třiceti let. Technologie se přitom ve vojenství vyvíjejí skutečně velmi dynamicky.

Lidovky.cz: Lidé z branže říkají, že se na trhu dá jen velmi složitě srovnat stroj, který prošel válkami, a na vojenské potřeby přestavěný civilní vrtulník. Co je podle vás vhodnější?
Dynamiku vývoje ve vojenství a ve zbraňových systémech ženou dopředu vojáci, kteří čerpají zkušenosti převážně z bojových operací. Lidé, kteří pracují na projektu vrtulníků, to nejsou žádní úředníci. To jsou bývalí bojoví piloti, kteří mají reálné zkušenosti z Afghánistánu. Jsou schopní reálně identifikovat požadavky na vrtulník. Je také si potřeba uvědomit, že se připravujeme na ozbrojený konflikt nebo možnou krizovou situaci v 21. století. Kdybychom se připravovali na konflikt, co už byl, tak by konečným uživatelem této bojové techniky byl ředitel Vojenského Historického ústavu a ne bojový pilot vrtulníku.

Zelený boj s fake news

Lidovky.cz: Spatřujete nějaké bezpečnostní riziko uvnitř Česka?
Z pohledu armády je to pohyb migrantů v Schengenském prostoru. Druhou záležitostí jsou kybernetické operace a útoky, a to zejména na kritickou infrastrukturu státu. Následují fake news a dezinformační kampaně, které jsou cílené na skupiny lidí ale i stát.

Lidovky.cz: Plánujete na to vydat více sil?
Pochopitelně se tím zabýváme. Informační operace byly a budou. Dnes se dostáváme do technologicky jiného prostředí, kde většina populace závisí na online informacích a kybernetickém prostoru sociálních sítí. Je to obrovská zbraň. Pro armádu to není novinka. Snažíme se zlepšovat dovednosti v této doméně.

Podle Opaty je důležitým úkolem armády přezbrojení 7. mechanizované brigády, modernizace vzdušných sil.

Lidovky.cz: Můžete být konkrétnější?
Jedním z našich úkolů a priorit je výstavba ředitelství kybernetických a informačních operací. Máme specifické jednotky, senzory a určité schopnosti. Chceme je ale integrovat do jednoho celku a propojit. Integrací do jednoho celku vybudujeme robustní a odolnou schopnost pro obranu Armády ČR v operacích. Oblast kybernetické bezpečnosti a obrany na strategické úrovni, jako například kritické infrastruktury státu, mají v gesci NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost v Brně – pozn. red.) a Vojenské zpravodajství.

Lidovky.cz: Máme si to představit jako nějaký obrovský bunkr plný „ajťáků“, kteří něco programují na Facebooku?
To určitě ne. Armáda není v pozici, aby někde postavila obrovský bunkr. Je to prostě schopnost, abychom se v té doméně dokázali pohybovat, získávat informace, chránit naše jednotky a také provádět ofenzivní operace. Je to v souvislosti s bojovým nasazením armády. Co se týče informačních operací, jsou nedílnou součástí bojových operací.

Lidovky.cz: Jak vypadá taková informační operace?
Uvedu příklad, který se stal během 2. světové války. Před vyloděním v Normandii angloamerická vojska na druhé straně kanálu La Manche prováděla velmi cílené dezinformační kampaně proti Němcům, aby zastřela místo vylodění. Vy si můžete jako obránce velmi dobře vypočítat, kde jsou ideální prostory pro vylodění. Právě díky těmto dezinformačním operacím a klamání ale spojenci dosáhli toho, že je Němci čekali úplně jinde, než se skutečně vylodili, a tam pochopitelně zaměřili hlavní úsilí obrany. Neříkám, že to bylo jednoduché, ale určitě to usnadnilo situaci a vytvořilo moment překvapení pro invazní síly. Němci v dané oblasti neměli druhý a třetí sled obrany.

Lidovky.cz: Jak by taková informační válka probíhala ve 21. století v Česku? Budete vypínat internet?
Armáda není určena k tomu, aby působila dovnitř státu. Má ho bránit. Znovu uvedu příklad. Pokud budeme nasazeni na Blízkém východě a v té oblasti budou proti armádě vedeny informační operace, kampaně a kybernetické útoky na naše systémy velení a řízení, tak to bude oblast, kterou musíme bránit. To, na co jste se ptali, spadá do kompetence NÚKIB a Vojenského zpravodajství.

Lidovky.cz: Ministerstvo obrany uvedlo, že je potřeba dokončit modernizaci velení a řízení armády. Co si pod tím má laik představit?
Jsme přísně hierarchická organizace. Systém velení a řízení byl v minulosti okleštěn. Žili jsme v jiném bezpečnostním prostředí, byla jiná varovací doba v horizontu patnácti a více let před samotným konfliktem. Dnes jsme se posunuli do jiného bezpečnostního prostředí, a proto potřebujeme flexibilní systém velení a řízení. Když dojde ke krizové situaci, tak systém velení a řízení musí okamžitě fungovat a nemůže doplňovat chybějící schopnosti.

Lidovky.cz: Znamená to, že budete potřebovat více důstojníků?
Určitě jich budeme potřebovat víc. Díky snižování rozpočtu jsme v minulosti systém velení a řízení degradovali na kritickou úroveň. Integrovali jsme například strategický a operační stupeň velení do jednoho, snížili počty a přišli o vyškolený personál. Chceme se vrátit k třístupňovému systému velení se strategickou, operační a taktickou úrovní. Ten samý problém v minulosti měla většina armád NATO, protože škrtání v rozpočtech nepostihlo pouze Česko.

Lidovky.cz: Vznikne nějaký nový štáb?
Abyste si to dokázali představit, tak generální štáb, který má odpovědnost takřka za vše, se rozdělí na dvě části. Vznikne strategická a koncepční úroveň generálního štábu, která je integrována do ministerstva obrany. Dále vznikne nezávislá operační úroveň. V minulosti jsme se vždy snažili, aby se škrty v rozpočtu nepromítly do taktické úrovně bojových jednotek. Proto tam budeme dělat jen drobné úpravy v souvislosti s vývojem technologií a zaváděním nové techniky. Operační prvek nám bude sloužit k řízení operací. Dnes máme něco, co se tomu podá. Jde o stálé operační centrum, které je součástí generálního štábu. Toto centrum se z něj vyčlení a doplní se o více schopností k řízení operační úrovně armády, tedy bojových jednotek v operacích.

Nepředstavitelné vojenské schopnosti NATO

Lidovky.cz: Bývalý šéf speciálních sil Karel Řehka upozorňuje na nepřipravenost státu mobilizovat, pokud by došlo k jeho vážnému ohrožení. Neexistují ubytovací kapacity a vybavení. Co s tím budete dělat?
Já jsem jeho článek četl. Karel Řehka mluví o mobilizaci z pohledu roku 1938. Tehdejší Československo mělo definované hrozby na čtyřech strategických směrech. Přestože jsme mobilizovali stovky tisíc vojáků, nebyli jsme schopni Československo ubránit a došlo, k čemu došlo. Pořád hovoříme o konceptu mobilizace české armády podle vzoru roku 1938. Dnes ale žijeme v naprosto odlišném bezpečnostním prostředí.

Daleko předtím, než jsem se stal náčelníkem generálního štábu, politická reprezentace státu rozhodla, že systém bezpečnosti a obrany ČR bude postaven na kolektivním systému obrany, proto jsme se stali součástí NATO. Severoatlantickou alianci je potřeba vnímat jako armádu, která má nepředstavitelné vojenské schopnosti. Pokud se dostaneme do stavu, že budeme potřebovat mobilizovat armádu, je třeba si pod tím představit, že jde o obrovské náklady na techniku a vycvičenost lidí. To se nestane přes noc.

Jsem přesvědčen, že to bude trvat několik let, než mobilizovaná armáda dosáhne potřebné schopnosti. Dnes musíme přemýšlet o novém typu mobilizace nebo aktivace záložní armády. Profesionální armáda je tady teď hned připravena bránit zemi, pokud dojde k ohrožení Česka. Druhým krokem posílení profesionální armády jsou aktivní zálohy a v poslední řadě jsme součástí NATO, které nám garantuje bezpečnost.

Můj předchůdce zahájil velmi silnou a úspěšnou kampaň na zvyšování počtů aktivních záloh. Dnes jsou aktivní zálohy motivované a loajální armádě a ČR. To je ta první vrstva obyvatelstva, na kterou si armáda bezprostředně a hlavně rychle sáhne. Celý proces mobilizace nyní analyzujeme a přemýšlíme, jak ho zefektivnit. Není pravda, že stát není na mobilizaci připraven. Existuje branná legislativa a celý soubor opatření, v nichž stát přesně stanovuje úkoly jednotlivým resortům a dalším hráčům. Nejde jen o obranu, ale i o aktivaci celého státu ve válečném prostředí se všemi důsledky.

Lidovky.cz: Mobilizace zahrnuje i takovou věc jako kolektivní vědomí národa. Ačkoli říkáte, že se změnilo bezpečnostní prostředí, většina národa se nezdá být připravená na konflikt. Jak to vnímáte?
Armáda věnuje veřejnosti velkou pozornost. Vezměte si průzkumy veřejného mínění. Armádě věří 70 procent obyvatel. To je velmi silný potenciál. Na druhou stranu armáda není pasivní ani v oblasti výchovy obyvatelstva k obraně státu. Existuje například program Pokos, kterého se vojáci účastní. Jde o přednášky a ukázky, které jsou cíleny na nejmladší populaci ČR na základních a středních školách. Máte Bahna a Dny NATO, kam chodí statisíce lidí. Nemyslím si, že povědomí společnosti o obraně ČR není dobré. Jsem optimista. Věřím, že vždy, když se český národ dostane do krizové situace, tak se dokáže stmelit a situaci se postavit.

Lidovky.cz: Nestraší vás odkaz generála Ludvíka Krejčího, který postavil armádu před rokem 1938, ale nakonec ji nemohl použít?
I kdybych si měl vzít za příklad rok 1938, o tom, že armáda nebude použita, rozhodli politici. Že se s tím armáda nikdy nesmířila se ukázalo krátce nato, kdy tisíce vojáků opustily Československo a bojovaly po celém světě proti nacismu. Jsem přesvědčen, že to v nás pořád je.

Lidovky.cz: Nebojíte se ani konfliktu s politiky?
Žijeme v demokracii a armáda je apolitická. Je to nástroj obrany státu. Možný střet armády a politiky, to jsou nešťastně volená slova. Pokud by došlo ke střetu mezi armádou a politikou v přímém přenosu, tak je něco špatně. Co se týče obranyschopnosti a podpory armády, jsme na dobré cestě. Pochopitelně může vzniknout situace jako v době ekonomické krize, která současné plány rozvoje armády může rozkolísat. Pamatuji si na bývalého ministra obrany, když jsme se hádali v době rozpočtových škrtů, které se týkaly jednotek, jimž jsem velel. Řekl mi tehdy: „Aleši, podívej se na to, že na jedné misce vah je chleba a na druhé tank. V takové situaci, jako je ta dnešní, chleba tank v parlamentu vždycky převáží.“ Armáda je cvičená na to, aby bránila stát. Když ale bude potřeba, aby strádala, aby obětovala něco státu, tak to uděláme. Na druhou stranu ale věřím, že současná doba ukazuje, že bezpečnost se nesmí podceňovat.

Lidovky.cz: Při některých armádních nákupech je ale potřeba říci hlasitě, co chcete. Budete si umět před ministrem dupnout?
Všichni mí předchůdci to dělali. Ať to byli generálové Bečvář, Pavel, Picek a kdokoli před nimi, vždycky velice nahlas říkali, co armáda potřebuje pro svou práci. Na druhou stranu konfliktní prostředí nic nevyřeší. Vždycky se snažíme najít nějaké cesty. Armáda v roli vojenského experta ústy náčelníka generálního štábu vždycky řekla, kde je problém a co potřebuje. A já to nebudu dělat jinak.

Lidovky.cz: Loni jste se po několika letech vrátil z velitelství NATO v Belgii. V čem je podle vás česká armáda mimořádná, když to srovnáte s ostatními členskými státy aliance?
Jsem přesvědčen, že je to srdce a flexibilita. Čeští vojáci jsou flexibilní, a když něco dělají, tak to dělají naplno a s maximálním úsilím.

Lidovky.cz: A kdybyste k tomu měl doplnit nějakou odbornost, v níž jsme opravu silní?
Velice aktivně se účastníme všech zahraničních operací, které jsou pod vedením NATO. V této oblasti jsme kredibilním partnerem. Je těžké vypíchnout jednu schopnost. Tradičně ale patří k naší specializaci ochrana proti zbraním hromadného ničení. Nemá to podobu fyzických jednotek, ale know-how a expertních pracovišť.

Lidovky.cz: Vláda nedávno navrhla povýšit několik lidí do generálského stavu. Má to vaši podporu?
Navržení důstojníci, jsou přesně ti vojáci, o nichž jsme mluvili. S bojovými zkušenostmi, léty praxe, vzděláním v zahraničí. Za mě to jsou vojáci, kteří v armádě mají své místo.