Jeho vydáním uzavřelo produkci loňského roku významné bratislavské vydavatelství Slnko Records, v jehož čele ostatně Shina také stojí.
V tomto projektu Shina zcela odložila baskytaru, a figuruje zde především jako zpěvačka. A samozřejmě také autorka lyrických textů, zkoumajících lidské nitro často za použití slovníku a obraziva z přírody, tedy podobně, jako je tomu v Longital. Hudebně je ale díky Solovicovu vkladu album trochu jinde, byť Shinin nezaměnitelný hlas a výraz funguje i zde „na první dobrou“.
Spolupráce Slava Solovice se Shinou sahá už k jejímu prvnímu sólovému albu Šinadisk (2001), druhá k projektu Longital Suita (2016), kde kapelu doprovázelo smyčcové kvarteto. Právě tomuto albu a na něj navázaným koncertům je Analemma nejbližší: použitím smyčcových nástrojů, které zde ovšem doplňují a v krásných instrumentacích je povyšují i klasické dechy (flétna, klarinet, horna, hoboj).
Atmosféru severské hudby, hlavně islandskou vroucnost i chlad „v jednom“, se tady podařilo dokonale přesunout na kopec Dlhé diely, někdejší Longital, čnící nad Bratislavou.
