Srpen 2020. Bylo osm hodin ráno a v kavárně moskevského letiště si hezká blondýnka v kožené bundě objednala velkou whisku. Obdržela totiž telefonát, kterého se děsila už deset let: jejího manžela Alexeje otrávili. Ležel v kómatu tisíce kilometrů daleko, v nemocnici v Omsku. Julija Navalná popíjela a z očí se jí nekontrolovatelně řinuly slzy. Pak si nasadila černé brýle, aby po čtyřech hodinách vystoupila z letadla a s důstojnou umíněností prosadila záchranu Putinova nenáviděného soka.
Dva z doktorů, kteří před dvěma a půl lety ošetřovali v ruské oblastní nemocnici Navalného, jsou mrtví. Chovali se podle předpisů: pacientovi v bezvědomí ze všeho nejdřív vpíchli protilátku atropine. Tím umožnili, aby Navalnému – vzdor několikadennímu zdržování – kolegové v Německu zachránili život. Sami ale přišli o svůj.
Putin a jeho muži si, podobně jako jejich bolševičtí předchůdci, potrpí na jedy všeho druhu. A přímo v Moskvě ležérně vyrábějí a skladují – v rozporu s mezinárodními úmluvami, ke kterým se zavázali – i nervové otravné látky.
