Annie Ernauxová je první francouzskou autorkou, která obdržela Nobelovu cenu za literaturu. Cenu, která je dotovaná osmi miliony švédských korun (přibližně 35 milionů korun českých), obdržela coby šestnáctý francouzský spisovatel, osm let po Patricku Modianovi a celkově jako sedmnáctá žena.
Čím tato dvaaosmdesátiletá žena švédskou porotu tak zaujala? Ocenění si vysloužila za „odvahu a klinickou pronikavost, s níž odkrývá kořeny, odcizenost a kolektivní omezení osobní paměti“, napsala Švédská akademie. Toto vysvětlení, bez znalosti její tvorby, může udivit svou krkolomností, ale odpovídá charakteru Nobelovy ceny, jež vždy dokázala zaskočit, místy dokonce vyvést z míry.
Je absolutně nemysteriózní, její popisy jsou suché, záměrně nekvětnaté, žádná „velká literatura“ plná metafor. Prostě jen vzpomínky, brané jako záloha na šok, který čtenáři připravuje.
