Je architekt umělec, technik, sociální inženýr, politik, lékař, řemeslník, nebo šarlatán?“ klade otázku právě probíhající výstava Města v pražském Museu Kampa, uspořádaná u příležitosti architektova životního jubilea. Sám Josef Pleskot je příkladem toho, že být architekt znamená mnohem víc než navrhovat domy na počítači. Také kreslí, píše, zajímá se o hudbu, umění, literaturu, krajinu. V jádru jeho zájmu ale vždy stojí lidé a to, aby jim na místě, kde žijí, bylo dobře.
I z toho důvodu se Josef Pleskot podílel na revitalizaci řady tuzemských měst. Jeho rukopis je znatelný v Ostravě či Litomyšli, od níž obdržel čestné občanství, a samozřejmě v Praze, která je jihočeskému rodákovi už léta domovem a realizoval zde přes stovku projektů. V poslední době stále častěji vystupuje nejen jako architekt, ale i angažovaný občan. Čtvrt století usiloval o to, aby česká metropole získala novou budovu filharmonie, a byl jedním z porotců, kteří rozhodovali o její podobě. Letos na jaře zvítězil návrh dánského studia Bjarke Ingels Group, a tak má i díky Josefu Pleskotovi Česko šanci zařadit se mezi špičku současné světové architektury.
Lidovky.cz: Slavíte sedmdesátiny. Co vás nyní v životě nejvíc naplňuje?
Pořád radost ze života, pokora k němu. A kupodivu stále ještě zápal pro práci. Čekám, kdy přijde nějaký kulminační bod. Zatím ho ale nevidím a chválabohu prozatím všechno docela hezky běží.
Lidovky.cz: Nepřicházejí k vám myšlenky na důchod?
Myslíte důchod ve smyslu stáhnout se někam do ústraní, číst si a pracovat na zahrádce? Jo, to všechno bych rád, ale pořád na to nemám čas.
Lidovky.cz: Čemu se budete věnovat, až ho mít budete?
Rád čtu i teď, ale chtěl bych toho v četbě hodně dohnat. A na té zahradě bych taky byl rád trochu víc, věnoval se vnoučkům. A chtěl bych víc psát.