Vysoká, plavá, svalnatá od hlavy až k patě. Na první pohled připomíná Alžběta Bášová „další“ z českých tenistek, která má našlápnuto na trávníky proslulého Wimbledonu. Na rozdíl od Petry Kvitové nebo Lucie Šafářové ale osmadvacetiletou Bášovou nezná každé malé dítě v Česku a na titulce Vogue ji nejspíš taky neuvidíte.
Důvod je prostý: osud jí dal do ruky trochu jinou raketu – o něco lehčí a o něco užší, badmintonovou. A s touhle raketou to člověk v Česku prostě nemá jednoduché – třebaže sbírá úspěchy jako na běžícím páse, v Česku je šestnáctinásobnou mistryní republiky a letos se v Polsku stala i klubovou mistryní Evropy.
Lidovky.cz: Přestože jste veleúspěšná sportovkyně, širší česká veřejnost vás prakticky nezná. Není to demotivující?
Nikdy jsem nebyla typ sportovce, kterému by šlo primárně o to, stát se mediální hvězdou. Badminton v Česku není sport číslo jedna, dva ani tři – a možná bychom ještě mohli pokračovat. Já se navíc nikdy neuměla prodat, takže si za to možná můžu tak trochu sama. Beru to ale s nadhledem – bavili jsme se zrovna teď s mým francouzským kolegou Lucasem Corvéem na klubovém mistrovství Evropy, že jsme vážně měli hrát radši tenis, protože oni to mají ve Francii dost podobné jako my tady. Dokonce jsme z legrace říkali, že kdybychom teď začali, třeba bychom to ještě stihli někam dotáhnout!