Je drobná a ve tvářích má úplně ty samé ďolíčky, jako když ve dvanácti letech zpívala v televizní soutěži Zpívá celá rodina Markétku. Sešly jsme se u příležitosti jejích šedesátých narozenin – a obě se té číslovce upřímně divily.
Bára Basiková patří mezi naše největší zpěvačky, ale když se během rozhovoru stočí řeč na její hudební kariéru, je evidentní, že přede mnou nesedí hvězda opájející se vlastním úspěchem, ale skromná empatická žena, pro kterou je nejdůležitější život mimo pódium: její tři děti, blízcí přátelé, dobré mezilidské vztahy a – zcela bez patosu – morální hodnoty.
„Žiju úplně obyčejnej život, jezdím tramvají, chodím do kina, nakupuju v supermarketu. Hrát si na hvězdu v autě s řidičem by mě fakt nebavilo,“ směje se. Ve světě showbyznysu něco mimořádného.
Lidovky.cz: Co vám v poslední době udělalo radost?
Nový pan prezident! Prožívala jsem volby intenzivně, pro mě to bylo skoro srovnatelné s listopadem 1989. Po Václavu Havlovi to tady šlo brutálně dolů, napřed Klausova éra a pak deset let se Zemanem. To bylo fakt utrpení, ostuda a zklamání. Pořád si pamatuju, jak zoufalá jsem byla z první přímé volby, tehdy jsem si říkala, že vezmu syna a emigrujeme. Zemanovi stoupenci se mi smáli: No tak emigruj! Ale teď jsem si jistá, že i oni musí jeho éru nahlížet kriticky. Petra Pavla bych si přála poznat osobně, protože z něj čiší slušnost, kultivovanost, laskavost. A k tomu zůstává lidský. Na jeho prezidentskou éru se vysloveně těším.
Lidovky.cz: Vy jste hodně politický člověk, že?
Ano, je to pro mě důležité, politiku sleduju a prožívám. Jsem ráda, že parlamentní i prezidentské volby ukázaly, že je tady dost lidí, pro které je důležitá demokracie, lidská práva a proevropské směřování. Vlastně mě to až překvapilo, žili jsme v tom marasmu tak dlouho, až člověk skoro přestal doufat, že přijde změna k lepšímu.
Lidovky.cz: Jaký máte za sebou rok? Psalo se, že jste nemocná, tak nevím, jestli se vůbec můžu ptát...
Ježiš, jasně, to není vůbec žádná tragédie, bulvár to klasicky strašně nafoukl. Vždyť ani netušili, co mi bylo.
Moji mámu nezajímalo, co dělám, s kým se kamarádím, prostě můj život od A do Z ignorovala.
