Důkazem budiž nejnovější módní počin europoslance Hynka Blaška. Ten se rozhodl vzdorovat nařízení, že národní vlajky nemají na zasedání unijního parlamentu co dělat. Nechal si ušít oblekovou vestu vyhlížející jako česká vlajka. Národovecké pohnutky stranou, z módního hlediska je to kousek, který prostě nejde rozumně zkombinovat, aby to nepůsobilo jako kýč.
Své o tom ví třeba známá „kolotočářka“ zpěvačka Sisa Sklovská. Ta si v roce 2011 nechala ušít v barvách slovenské vlajky róbu posetou flitry, když zpívala hymnu na mistrovství světa v hokeji. Její pěvecký výkon tehdy podrobili Slováci tvrdé kritice a model patřil snad do každého výběru „to nejhorší za poslední rok“.
Problém v obou případech je, že to nositelé mysleli příliš vážně. Jako nadsázka se to dá naopak unést. Třeba když milovník výstřelků Varhan Orchestrovič Bauer pro své nové nastudování státní hymny zvolil frak ušitý z české vlajky. K němu to tak nějak patří. Myslí to napůl jako provokaci. Takže jediná otázka u toho snad zní, jestli je vhodné si ze státní vlajky dělat tak trochu legraci.
Čas kníračů. Dejte pozor, aby vám z tvaru nevyšel hitlerovský kartáček |
Prověřenou cestou, jak vyjádřit úctu národním symbolům, jsou doplňky v barvě trikolory. Muži politici to mají vyzkoušené na kravatách. I to může přinést trable, jak zjistil vloni při oslavách 30 let od sametové revoluce Andrej Babiš. Protože pořadí barev není jedno, na první dobrou vynesl kravatu s ruskou trikolorou, a ne českou. Takže pro pořádek, u nás je pořadí vždy: bílá, červená a modrá.
A přeloženo do symbolů: bílý lev, červený erb a modrá jako součást barev Moravy (a v počátcích samostatného státu také Slovenska a Podkarpatské Rusi). Básnicky vylepšený výklad je pak bílá čistota, červená krev vlastenců, kteří se obětovali za samostatnost, a modré nebe bez mraků.
Ale zpět k módě. Hrátky s vlajkami k ní rozhodně patří. I k té nejvyšší krejčovině. Nejčastěji si návrháři pohrávají s americkou zástavou (dvojkou je pak britský Union Jack). Svou poklonu „Americaně“ složili snad všichni – od Karla Lagerfelda přes Johna Galiana po Alexandra McQueena a samozřejmostí je to pro americké tvůrce jako Tommy Hilfiger nebo Marc Jacobs.
Rozdíl oproti prostému sešití látky do tvaru vlajky je v tom, že většinou špičkoví módní tvůrci přistupují k dekonstrukci. Na oblečení se objevují (třeba opakovaně) kusy vlajky. Její jednotlivé části. Proměňují se barvy. Výsledek dává jasně na srozuměnou, že jde o hru s tímto symbolem, ale ne o jeho přímočaré překlopení.
To by mělo zůstat vyhrazeno doplňkům pro fanoušky sportovních klání. Tam naopak klobouky či bundy přesně kopírující vlajku vypadají tak nějak patřičně. A když ještě třeba na hokejovém utkání i zahřejí, je to jistě skvělý bonus.
