Jsou občané v Německu informováni svobodnými a nezávislými médii? Kdo rozhoduje o tom, s kým a jak se rozhovory povedou? To je v současné době předmětem vášnivých debat, mimo jiné i proto, že Německo se v letošním žebříčku svobody tisku organizace Reportéři bez hranic propadlo na 21. místo - za Českou republiku (14. místo) a Slovensko (17. místo).
AfD na cover
Krajně pravicová strana AfD se stále více radikalizuje, ale v současné době zažívá největší zviditelnění ve své krátké historii; v Durynsku poprvé vyhrála volby a zvolila okresního hejtmana a v saském městečku Raguhn-Jeßnitz se stal Hannes Loth prvním starostou za AfD v Německu. Časopis Stern si „dovolil“ v aktuálním čísle otisknout rozhovor s předsedkyní strany Dr. Alicí Weidelovou.
Rozhovor vyvolal velký rozruch - nejen mezi čtenáři, ale i v dalších médiích. Především názory Weidelové na Evropskou Unii nenechávají chladnými ani ty nejtvrdší kritiky Bruselu. Weidelová totiž vyzývá k částečnému zrušení EU a k propuštění jejich úředníků: „Všechny tyto úředníky je třeba vyhodit na ulici. EU je hrubě nedemokratická,“ řekla 44letá politička v rozhovoru.
Nemluvme s nimi!
Názory na zveřejnění rozhovoru se různí. Novinářka Ann-Katrin Müllerová z konkurenčního časopisu Spiegel je toho názoru, že je třeba dát prostor i politikům těchto stran: „Je třeba s nimi mluvit, je třeba vidět, odkud pocházejí, kdo má v boji o moc navrch, co to všechno znamená. Ale nemusíte to dělat v tištěných nebo internetových rozhovorech“. Kde tedy, to nezmínila.
Danuše SieringDanuše Siering žije v Berlíně a Praze. Je zakladatelkou galerie Černá labuť, projektu Go Florenc a Česko-německého Salonu. Vydává N&N Czech German Bookmag.  |
Někteří novináři tvrdí, že nejlepší strategií je nedávat politikům, kteří se odchylují od středu, vůbec žádný prostor a nezveřejňovat s nimi rozhovory, aby nedošlo k narušení politického diskurzu. Levicový deníku TAZ napsal, že není třeba dávat AfD prostor na rozhovory, v nichž se šíří lži, třeba, že v AfD nejsou žádní pravicoví extremisté. Je třeba naopak investigovat a ověřovat fakta, jaká je realita v AfD. A rozhodně nemá být její šéfka na obálce.
Šéfredaktor Sternu svůj krok obhájil mimo jiné „Weidelovými ambicemi na kancléřský post“. To ovšem znělo nedůvěryhodně. Opravdu by se lesbička, která žije se svou manželkou ze Srí Lanky a dvěma dětmi, napůl ve Švýcarsku a napůl v Německu, mohla stát německou kancléřkou?
Spíš to vypadá, že Stern chtěl přinést něco kontroverzního, co zaujme a zvýší jeho čtenost. Ostatně tomu odpovídá i to, že časopis sice dal Weidelovou na obálku, ale zároveň jí vykreslil jako monstrum. „Co vlastně umíte kromě nenávisti, paní Weidelová?“, přičemž dvě ss ve slově Hass-nenávist jsou napsány lomeným písmem, jak je známe z dob nacionálního socialismu.
Alice je v pohodě
Zdá se, že samotnou Alici Weidelovou mediální povyk nezajímá. „Být Alicí Weidelovou je velmi zvláštní,“ vysvětluje v rozhovoru. „Lidé se kvůli mně rozčilují. Ale to mi ani v nejmenším nevadí. Člověk si musí vypěstovat odolnost vůči tomuto krákání. Můj obraz o mně samé se velmi liší od toho, co odrážejí média.“
Stanovisko k rozhovoru zaujal i vydavatel Roland Tichý z časopisu Tichy’s Einblick: „Úkolem žurnalistiky je, aby hlasy byly slyšet, ať už jsou příjemné, nebo nepříjemné - nebo nebezpečné. Jsou totiž součástí celistvého vnímání reality. Proto se dělají rozhovory s diktátory a válečnými vůdci, s drogovými dealery a pasáky.“ Podle Tichého by novinář neměl upravovat realitu, ale ukazovat jí, jaká je.
To by mohlo být i v duchu novinářské hvězdy Gabora Steingarta, jehož motto denního zpravodaje The Pioneer Briefing zní: „Pravda přichází pouze ve dvou.“ Názor ať si udělá čtenář sám.
Antický tip na výlet: poznejte naší historii ve vídeňském Parlamentu
