Městský dům byl vystavěn v letech 1852 až 1853 v novorenesančním stylu podle návrhu, jehož autorem byl slavný vídeňský architekt Franz Frölich. Jako jeden z prvních nájemních domů vznikl na místě městské sladovny.
Jeho poloha je vzhledem k městu a jeho dominantám naprosto jedinečná: leží v těsném sousedství Brněnské brány, na hranici překrásného parku na Františkově, díky čemuž nabízí výhled i okouzlující pohled na Špilberk.
Chce někdo ten dům?
Naposledy budovu využíval například okresní soud nebo městské muzeum, necitlivým užíváním a nulovou péčí ovšem elegantní dominanta Šilingrova náměstí zchátrala do té míry, že nebyla dále použitelná.
Město, které nemělo na náročnou renovaci prostředky, se domu snažilo několik let zbavit. Náklady na záchranu domu, které v závěru přesáhly částku 300 milionů korun, ovšem byly překážkou prakticky pro všechny investory.
Nakonec dům odkoupila španělská společnost Comsa, která se celosvětově zabývá rekonstrukcemi historických objektů a pro jednoho ze svých klientů navrhla a provedla proměnu měšťanského domu v hotel odpovídající špičkovým standardům.
Do původního plánu investora ovšem vstoupila hospodářská krize a původní zadavatel dva týdny před plánovaným převzetím stavby od koupě odstoupil.
Stavitelská společnost Comsa byla však místem i domem samotným natolik okouzlena, že se rozhodla hotel provozovat sama, a to navzdory tomu, že s hotelnictvím dosud neměla žádné zkušenosti.
Pokud prostor někdy navštívíte, už po vstupu do sklem zastřešeného atria pochopíte, že výjimečná architektura může měnit dokonce i podnikatelské záměry.
Stříbřitý luxus
Obrovská pětipodlažní budova o čtyřech křídlech si i po renovaci uchovala své typické kouzlo. Důmyslný systém schodišť rozděluje dům do několika rovin, které umožnily navrhnout požadované typy ubytování od standardních pokojů De luxe až po luxusní Suites.
Tomu napomohl i fakt, že původní objekt nabízel rozličné velikosti bytů - od jednopokojových studií po byty více než stometrové, přičemž původní členění pater i nosných zdí bylo nutné beze zbytku zachovat. Všechny pokoje bez výjimky zachováním původní výšky stropů v bytech získaly prostor a vzdušnost, stará kamenná stavba zase navzdory umístění v poměrně hlučném centru města uchovala v celém objektu dokonalý klid.
Jednotlivé pokoje i apartmá, kterých se do objektu vešlo celkem 119, jsou navrženy v elegantním stylu kombinujícím tlumené světlé barvy s tmavým dřevem, shodně zdobené stříbrnými doplňky - například světly, ale také některými z křesel či pohovek.
Velkorysý prostor ovšem dostaly i koupelny, které se pro změnu drží měřítek luxusního vybavení. Autorem lehkého, přesto zcela funkčního konceptu je španělský designér Paco Entrena, který se mimo navrhování interiérů zabývá i užitým designem.
Paco Entrena dokázal respektovat pravidla, která vyžaduje přístup k historickému objektu, výtečně se vyrovnal s požadavky památkové péče a prostor oživil svěžím a lehounkým přístupem k vybavení interiérů. Díky jeho citlivosti modernistické pojetí interiéru výtečně komunikuje s historickou stavbou.
Hotely mohou být řešením
Komplikovaná rekonstrukce, která trvala třicet měsíců, zachránila brněnský novorenesanční skvost před jistým koncem. Město obecně mělo dlouhodobě problém s nabídkou kvalitního ubytování, a tak bylo oboustranně výhodným řešením udělat z objektu luxusní hotel.
Škoda jen, že se s vícero chátrajícími památkami nedá postupovat podobně: pokud by se k hroutícím se historickým palácům stavitelé chovali stejně, jako se postavili stavitelé ze společnosti Comsa k Městskému domu v Brně, měli bychom sice možná až příliš mnoho hotelů, ovšem pohled na centra českých a moravských měst by byl o dost veselejší.