Za první skutečný mrakodrap v New Yorku je jistě právem považován Fuller Building (protože tvarem připomíná obří žehličku, vžil se pro něj dnes daleko frekventovanější název Flatiron Building), postavený v roce 1903 na trojúhelníkové parcele v místě, kde se stýkají Broadway, Pátá avenue a Třiadvacátá ulice. S tak vysokými budovami měli tehdy největší zkušenosti architekti tzv. Chicagské školy, a není proto divu, že projektem byl pověřen jeden z nich–Daniel H. Burnham, tehdy respektovaný autor čtrnáctipatrové chicagské budovy Reliance (1894).
Výška Flatironu byla téměř 300 stop (asi 90 metrů). Jde sice o ocelový skelet, ale fasáda je z vápencových kvádrů s bohatou terakotovou dekorací ve stylu francouzské renesance a ukončuje ji mohutná korunní římsa. Svoumonotónní strukturou připomíná obří textilii a tím, že není členěna římsami, jak tehdy bylo obvyklé, působí dodnes moderně.
Zdobené a přesto moderní průčelí Flatironu (Daniel H. Burnham, 1903).
Nejvíc ale samozřejmě dodnes fascinuje kýlovitou špicí. V nejužším místě měl dům jen šest stop! Stavbu, která dala jméno celé přilehlé oblasti (Flatiron District), přirovnal spisovatel H. G. Wells v roce 1906 k mohutné přídi lodě, která si razí cestu vzhůru proti proudu Broadwaye.
Neposlušný vítr
„Žehlička“ byla krátce nejvyšší komerční stavbou New Yorku, ale nikoli celých USA. Vyšší domy stály tehdyv Chicagu i ve Filadelfii. Stal se z ní kultovní objekt. Fotili ji Steichen i Stieglitz, jak se zachumlána do mraků rýsuje proti šedé obloze, scházeli se tu milenci a strážníci prý chytali mladíky, kteří pozorovali, jak slečnám zvedá větrný vír okraje sukní, neboť vítr, který se dříve volně proháněl Broadwayí, nyní narážel na novou překážku. Nic ze své noblesy Flatiron neztratil dodneška. Při určitých pohledech z Madison Square vypadá tato vznosná stavba jako list papíru. Je to dáno perspektivou, s níž ovšem autor stavby počítal.
Rekord nejvyšší komerční stavbyměsta však Žehlička držela jen rok – v roce 1904 byla dokončena 362 stop vysoká budova vydavatelství New York Times na Times Square o třicet ulic výš (arch. Cyrus L. W. Eidlitz). Ta byla postavena na obdobném principu, ale zdaleka nedosahovala kvalit Flatironu. Později byla budova pokryta od země až po střechu desítkami obřích reklam a stala se symbolem Times Square i celého New Yorku, aby nakonec byla stržena a nahrazena jinou.
Palác pro krále šicích strojů
V roce 1908 se však objevil další rekordman a tentokrát již v rámci celého amerického kontinentu. Tehdy byla dokončena štíhlá věžovitá stavba na dolnímManhattanu, která výrazně přesáhla všechny ostatní: čněla do výše 600 stop (skoro 200 metrů) a měla tehdy neuvěřitelných 41 pater! Architekt Ernest Flagg ji navrhl v roce 1906 jako sídlo známé firmy Singer, která na konci 19. století nesmírně zbohatla na výrobě šicích strojů (a právě New York s desetitisíci šičkami zejména v Čínské čtvrti byl tehdy jedním z center textilního průmyslu).
Styl Singeru byl ovlivněn francouzskými vzory, slohem beaux arts, jenž byl tehdy v USA nesmírně oblíbený. Jeho charakteristickým rysem byly mansardové střechy a bohatě zdobená průčelí a la francouzské barokní paláce. Při stavbě se používala nejčastěji ocel, cihly a terakota. Ovšem pro mnohé byl největším šokem fakt, že nejvýraznější dominantou města už nebyl „boží stánek“ Trinity Church, ale komerční budova.
Silueta dolního Manhattanu se Singerovým mrakodrapem.
Konec Singer Tower je nicméně smutný. Nejde o to, že už po osmnácti měsících byl výškový rekord znovu překonán a Singer ztratil svůj primát nejvyšší budovy světa, ale spíš o to, že nádherná stavba byla na přelomu 60. a 70. let zbořena, aby uvolnila místo obrovské krabici U. S. Steel projekční firmy Skidmore Owings Merrill na dnešní Liberty Plaza. Ernesta Flagga by jistě neuchlácholilo ani konstatování, že je to největší stavba světa, která byla kdy dobrovolně destruována.
To a likvidace další významné dominanty Manhattanu, budovy Madison Square Garden, vedlo nakonec ke zřízení památkové rady a zápisu prvních staveb na listinu chráněných budov – událostem v tehdejší Americe nevídaným. Na tom měl mimochodem velkou zásluhu i architekt českého původu a profesor Columbia University Jan Hird Pokorný, známý také jako zachránce newyorského přístavu.
Milovníci architektury se dnes mohou podívat jen na menší sestřičku Flaggovy hlavní budovy pro Singerovu firmu. Stojí o kousek dál, v Prince Street. Pochází téměř z téže doby a po rekonstrukci opět září v plné kráse i se svou železnou konstrukcí fasády. Měří však bohužel pouhých pár desítek metrů, do mrakodrapu má tedy daleko.
Jak to bylo dál
Počátek minulého století byl zkrátka v New Yorku ve znamení prvních výškových budov. Vznikly i četné karikatury a filmy, které dokumentují, jak si kreslíři a filmaři představovali budoucnost města, známé jsou zejména vize kreslíře Harryho M. Pettita. Dlužno dodat, že další vývoj jejich fantazii rychle překonal. Ale o tom zase příště.
