Hrdinské putování trávicí soustavou. Knihu Velký bobek jsem napsala pro malé i velké, říká autorka

Lidovky.cz: Máte za sebou už několik dětských knížek, jak jste se k literatuře pro děti dostala?
Je to už 10. let a tehdy to byla vlastně trochu náhoda. Během společného víkendu s mými nevlastními dětmi, se ukázalo, že umím vymýšlet nonsensové básničky, které děti baví, smějí se jim a pamatují si je. Pak jsme s Lukášem Urbánkem na bleším trhu narazili na figurku Dr. Racka a začali jsme tvořit. Zbývalo jen přijít na to, že chceme, aby naší první knížku vydalo nakladatelství Labyrint. Joachim Dvořák s naším naivním pohledem na věc kupodivu souhlasil a zanedlouho byla na světě knížka Doktor Racek jede na prázdniny.

Lidovky.cz: Vaše knížky v sobě nesou poměrně svéráznou dávku humoru, sama máte děti, jak na tohle pojetí reagují? Myslíte, že všechno chápou, nebo že v knížce některé významy objeví ještě později?
Svérázná dávka humoru, myslím, nedefinuje jenom naše knížky, ale celý můj život. Snažím se, nebrat se příliš vážně, ponechat si v sobě kousek dítěte, nadhled. Moje děti v takovém prostředí vyrůstají. Doufám, že je to pro ně přirozené. Nemyslím, že člověk musí hned všemu dokonale porozumět. Někdy může být bezva, zeptat se na věc někoho zkušenějšího. A to je další prostor, který v našich knížkách snad otevíráme. Podporujeme starý dobrý zvyk, povídat si, vyprávět, trávit spolu mezigeneračně trochu času.

Lidovky.cz: Právě nyní jedna vaše knížka vychází, jmenuje Velký Bobek. Můžete nám upřesnit o čem je a proč jste se rozhodla tuhle tématiku nakousnout?
Velký Bobek pojednává o trávicí soustavě člověka. Není to však encyklopedie. Na téma nahlížíme poetikou divokého západu a starých indiánských legend. Z tohoto prostředí jsem si vypůjčila například princip pojmenovávání jako Sedící býk, Mlsný jazyk nebo Ptyalin náčelník kmene Enzymů. Velký bobek je zkušený stařešina, který Řízku s Bramborem a Okurkou u ohně vypráví o svojí životní cestě. Greenhorni mu pozorně naslouchají. V knize se objeví i Moudrý Manitou. Jako symbol vrozené paměti, evoluce, nám připomene, jak báječně některé věci na světě fungují, jak úchvatně jsou vymyšleny. Část knihy se také věnuje lidskému tělu z pohledu jeho mikrobiomu. Dotýkáme se fenoménu mikroorganismů a jejich významu pro člověka. Je to jízda, prostě.

Lidovky.cz: Bobek se odehrává na divokém západě, je to pro to, že i naše trávení je velká divočina?
To spíš ne. Chtěla jsem téma ukázat jako dobrodružný, napínavý příběh. Něco co má začátek a konec. A tímhle jako bych na to kápla. A pak, metafory a přirovnání, které přede mnou rostly díky tomu, že jsem vyprávění zasadila do kulis divokého západu, měly velikou zásluhu na tom, že jsem si celý proces vzniku knížky nesmírně užila. Podvědomě jsem cítila, že když to tak nebetyčně baví mě, mělo by to bavit snad i někoho dalšího.

Lidovky.cz: Procesy trávení jsou poměrně složité, myslím, že spoustě čtenářům bude líto, že nedávali větší pozor během anatomie. Kde jste teorii čerpala vy?
Já jsem upřímně také příliš pozor nedávala. Po pravdě, byla jsem dítě, kterému systém vzdělávání tak, jak jsem ho zažívala, vůbec nevyhovoval, nezajímal, nudil, prudil... Mimochodem, myslím si, že Velký bobek má v sobě potenciál báječně posloužit nejen jako knížka pro volný čas, ale rovněž jako zábavná a kreativní školní pomůcka. Já sama jsem čerpala teorii z knížek, internetu a pochopitelně jsem pracovala pod odborným „dohledem“ Mgr. Dany Douděrové, Ph.D., která mi v případě potřeby ujasňovala některé pojmy a fakta, zejména v té části knihy která pojednává o mikroorganismech.

Lidovky.cz: Jaká je vaše oblíbená kapitola? A co bylo naopak nějtěžší zpracovat ?
Knížka čerstvě dorazila z tiskárny. Navzdory svému zaměření je ještě celá taková voňavá a já nedokážu být moc objektivní. Mám jí zkrátka nejvíc ráda úplně celou ? Nejtěžší pro mě bylo, začít. Vytvořit si jakousi osnovu knihy. V tu chvíli jsem zjistila, jak je téma široké, obsáhlé, zajímavé…všechno mě fascinovalo a já uvnitř mírně panikařila, že se tím vším nedokážu prokousat. Že se mi to nepodaří roztřídit a zase to přehledně poskládat dohromady. Když pak začala fáze tvůrčího psaní, tak už to šlo celkem parádně.

Lidovky.cz: I v loňském roce jste vydali lehce edukativní knihu Neboj Neboj!, ta byla o strachu že? Jak čtenáři knížku přijaly?
Neboj, Neboj! nám nadělila plno radosti. V rámci různých workshopů a besed v knihovnách a školních čtenářských klubech se stále setkávám s novými lidmi. Reakce na Neboj byly a jsou úžasně milé a často velmi osobní. Lidé mě oslovují s vlastními příběhy. Oceňují, že jsme se do tak náročného tématu pustili. I po tom roce stále věřím, že věnovat se vlastním obavám a strachům je veliké a důležité.

Lidovky.cz: Jaké knížky chystáte dál? Budete pokračovat v téhle linii knížek, které ve společnosti otevírají nějaké téma?
Veliké plány máme jak s nakladatelstvím Yinachi tak s Labyrintem. Určitě chceme pokračovat v linii knih s podprahově vzdělávacím efektem, ale rozhodně se vrhneme i na lehčí věci, jako jsou třeba delikátní záležitosti ze života Dr.Racka, další vydání časopisu Raketa a tak podobně. Z nejaktuálnějších věcí se těším na dotisk naší starší knížky Babočky. Ta mimochodem odkrývá, co se stane s babičkou a dědou, když už tady nejsou. A na jaře se z nakladatelství Paseka přižene knížka, kde se společně s ilustrátorem Janem Šrámkem díváme na zoubek pražskému metru.

Lidovky.cz: Jaké dětské knihy jste měla ráda vy?
Jako úplně malá holka se mi zrychlil tep u všeho, co na mě zamrkalo očima od Heleny Zmatlíkové. Jako starší jsem vyrážela k Bobří řece či do Jezerní kotliny, což v době dospívání převálcoval Metráček a Kopretiny pro zámeckou paní. Hm. Celkem zklamání, že jo? 

Lidovky.cz: Na knížkách pravidelně spolupracujete s Lukášem Urbánkem a Jakubem Kaše, kolik společných knih jste vytvořili, a kde berete společnou inspiraci? Pracujete spíš týmově nebo každý přidá svoji trošku do mlýna?
Velký bobek je naše sedmá společná knížka. S tématem většinou přicházím já, v posledních dvou případech nás svými nápady a viděním světa inspiroval Robert Peňažka. Když je téma, je míč na mojí straně. Vykopnu první verzi rukopisu. V ten moment se zapojují kluci, Lukáš s Kubíkem. V poslední fázi pracujeme výrazně týmově. Textová a obrazová stránka se úzce propojují. V návaznosti na to dochází často k drobnějším i výraznějším textovým úpravám a tak.

Lidovky.cz: Plánujete nějako autogramiádu, nebo veřejné čtení?
Knížku komukoliv kdykoliv rádi podepíšeme a Lukáš klidně nakreslí i obrázek. Nejbližší příležitost, kdy to lze udělat hromadně, je ve čtvrtek 13.12. od 17:00hod. v pražských Kasárnách Karlín. Kytáry a bendža s sebou.

Lidovky.cz: Nezvažujete i nějakou knihu pro dospělé?
Trochu zvažuji. Ale možná teď nemám tu správnou motivaci. Všechno chce svůj čas, řekla bych. Už teď se mi ve smyslu mého literárního řádění dostává do života více štěstí, než jsem si kdy dokázala představit.