Většina žen v mém okolí jsou dámy. Jsou to elegantní ženy, které jsou příjemné, společenské, vzdělané a taktní. Ale jsou to zároveň moderní bytosti. Pokud bychom na ně měli nahlížet, tak jako se nahlíželo na dámy ve středověku, asi bychom s nimi dnes už nevydrželi.
V té době se totiž dámy srovnávaly s ideálem, s podstatou dámy. Ideál dámy, to byla téměř bohyně. Ačkoli se filozof Arthur Schopenhauer ošklíbal nad tím, že evropské tanečky kolem „dámy“ by rozesmály celou Asii a nejen to, také starý Řím a Řecko, i tehdy už existovaly skutečné dámy.
Okouzlující, opěvované, slabé, ale tak strašně mocné, že se kvůli nim muži zabíjeli, vedly se války. A ony zůstávaly nevinné a tak jako Helena Trojská se vracely ke svým podvedeným manželům, kteří na ně čekali s otevřenou náručí a pravděpodobně s ochotou splnit každé jejich přání.
Ano, ideální dámě je třeba splnit každé přání. Ona si vždy jen přeje, nikdy nic nevynucuje, nikdy neporoučí. Ale paradoxně, její přání bývá vždy splněno.
Můžete zaplatit mé dluhy Evropský ideál dámy vznikl pravděpodobně ve středověku. V té době už měla církev obrovskou moc a s ní se propagoval i ideál dokonalé ženy - Panny Marie. Společnost se také rozdělila na různé třídy, které se mezi sebou téměř nemíchaly.
A tak není divu, že pěvec opěvoval krásu dcery pána hradu, dcery, na kterou mohl sotva pohlédnout, ale na kterou mohl myslet a skládat o ní písně. Vzdálená a nedosažitelná byla také pro mladého rytíře, který ji sice nemohl vzít za ruku, ale mohl za ni položit život.
I pozdější žena byla dokonalá. Galantnost a ideál dámy se kultivoval především ve Francii. Její oblečení bylo vždy nejelegantnější, gesta půvabná, ty nejlepší způsoby a i v této době měla strašlivou moc. Traduje se jedna historka o dámě -Charlotte Corday, té, která zavraždila revolucionáře Marata.
Ačkoli to byla dáma, odsoudili ji k smrti. Republika institutu ideální dámy nepřála. Ale jeden z členů tehdejšího parlamentu reagoval na její dopis a (neúspěšně) se ji pokusil zachránit. Byla mu velmi vděčná a jako výraz těch největších díků mu dovolila, .... aby zaplatil její dluhy.
Ideál dámy měl jednu velkou výhodu. Pel dokonalosti ženy díky němu jemně poprášil i ty, které neměly to štěstí být dámou v tom pravém slova smyslu. Muži se k ženám snažili chovat dvorně. Dokonce sám král Ludvík XIV. zdravil zvednutím klobouku každou ženu - dámu i služku.
Zásady slušného chování přežily
V dnešní době není institut ideální dámy možný. Dá se říci, že jej zabila demokracie. Zmizely různé společenské vrstvy, je nepředstavitelné, aby ideální dáma chodila do práce nebo dělala kariéru. Ostatně dámy tehdy neměly žádné ambice, „ostré lokty“ jim byly naprosto cizí.
Přesto přetrval jakýsi prvek galantnosti, se kterým se dnes moderní gentlemani chovají k moderním dámám. A některá pravidla této galantnosti se nemění už několik století. Před dámou není vhodné hvízdat, mluvit sprostě, popisovat tělesné funkce a kouřit fajfku. Dámu je vůbec třeba požádat o dovolení, chce-li si gentleman zapálit.
Dáma chodí napravo od muže - zvyk z doby, kdy meč visel na levé straně. Muž tak mohl zároveň snáze tasit a dámu chránit a zároveň meč nebyl mezi nimi. Dáma vstupuje do místnosti první, myšleno do bezpečných míst či do domu. Do restaurací a jiných míst veřejných vstupuje první muž.
Pokud vstoupí dáma do místnosti, muži a mladší ženy povstanou. Stejně tak jako když se dáma zvedá od stolu.
Teorie na chození do a ze schodů se různí. Já jsem zastánce toho, že do schodů chodí žena vždy za mužem. Nestane se tak, že by náhodou zahlédl její kotníky.
V té době se totiž dámy srovnávaly s ideálem, s podstatou dámy. Ideál dámy, to byla téměř bohyně. Ačkoli se filozof Arthur Schopenhauer ošklíbal nad tím, že evropské tanečky kolem „dámy“ by rozesmály celou Asii a nejen to, také starý Řím a Řecko, i tehdy už existovaly skutečné dámy.
Okouzlující, opěvované, slabé, ale tak strašně mocné, že se kvůli nim muži zabíjeli, vedly se války. A ony zůstávaly nevinné a tak jako Helena Trojská se vracely ke svým podvedeným manželům, kteří na ně čekali s otevřenou náručí a pravděpodobně s ochotou splnit každé jejich přání.
Ano, ideální dámě je třeba splnit každé přání. Ona si vždy jen přeje, nikdy nic nevynucuje, nikdy neporoučí. Ale paradoxně, její přání bývá vždy splněno.
Můžete zaplatit mé dluhy Evropský ideál dámy vznikl pravděpodobně ve středověku. V té době už měla církev obrovskou moc a s ní se propagoval i ideál dokonalé ženy - Panny Marie. Společnost se také rozdělila na různé třídy, které se mezi sebou téměř nemíchaly.
A tak není divu, že pěvec opěvoval krásu dcery pána hradu, dcery, na kterou mohl sotva pohlédnout, ale na kterou mohl myslet a skládat o ní písně. Vzdálená a nedosažitelná byla také pro mladého rytíře, který ji sice nemohl vzít za ruku, ale mohl za ni položit život.
I pozdější žena byla dokonalá. Galantnost a ideál dámy se kultivoval především ve Francii. Její oblečení bylo vždy nejelegantnější, gesta půvabná, ty nejlepší způsoby a i v této době měla strašlivou moc. Traduje se jedna historka o dámě -Charlotte Corday, té, která zavraždila revolucionáře Marata.
Ačkoli to byla dáma, odsoudili ji k smrti. Republika institutu ideální dámy nepřála. Ale jeden z členů tehdejšího parlamentu reagoval na její dopis a (neúspěšně) se ji pokusil zachránit. Byla mu velmi vděčná a jako výraz těch největších díků mu dovolila, .... aby zaplatil její dluhy.
Ideál dámy měl jednu velkou výhodu. Pel dokonalosti ženy díky němu jemně poprášil i ty, které neměly to štěstí být dámou v tom pravém slova smyslu. Muži se k ženám snažili chovat dvorně. Dokonce sám král Ludvík XIV. zdravil zvednutím klobouku každou ženu - dámu i služku.
Zásady slušného chování přežily
V dnešní době není institut ideální dámy možný. Dá se říci, že jej zabila demokracie. Zmizely různé společenské vrstvy, je nepředstavitelné, aby ideální dáma chodila do práce nebo dělala kariéru. Ostatně dámy tehdy neměly žádné ambice, „ostré lokty“ jim byly naprosto cizí.
Přesto přetrval jakýsi prvek galantnosti, se kterým se dnes moderní gentlemani chovají k moderním dámám. A některá pravidla této galantnosti se nemění už několik století. Před dámou není vhodné hvízdat, mluvit sprostě, popisovat tělesné funkce a kouřit fajfku. Dámu je vůbec třeba požádat o dovolení, chce-li si gentleman zapálit.
Dáma chodí napravo od muže - zvyk z doby, kdy meč visel na levé straně. Muž tak mohl zároveň snáze tasit a dámu chránit a zároveň meč nebyl mezi nimi. Dáma vstupuje do místnosti první, myšleno do bezpečných míst či do domu. Do restaurací a jiných míst veřejných vstupuje první muž.
Pokud vstoupí dáma do místnosti, muži a mladší ženy povstanou. Stejně tak jako když se dáma zvedá od stolu.
Teorie na chození do a ze schodů se různí. Já jsem zastánce toho, že do schodů chodí žena vždy za mužem. Nestane se tak, že by náhodou zahlédl její kotníky.
