Ve světě jsou skutečně elegantní záležitostí pouze koncerty formátu právě Pražského jara a nebo vystoupení skutečných hvězd vážné hudby v renomovaných koncertních sálech a operních domech.
Všechno ostatní se nedá brát jako elegantní koncert, ale maximálně jako elegantní společenský večer.
Tím mám na mysli různé gala večery a večírky s vážnou hudbou pořádané pod záštitou sponzora. Setkal jsem se tu s tím, že za gala večer se tu považuje i vystoupení zpěváků populární hudby jako Lucie Bílé.
Nic proti nim, ale ve Francii nebo Itálii by je na společenský gala večer nepozvali. I tady zpívají klasické hvězdy formátu Cecilie Bartoli nebo Magdaleny Kožené - jen prostě přizpůsobí svůj repertoár.
Jinak to, že se jde za zábavou, a ne jen za hudbou, není nic špatného (pokud respektujete charakter události). Většina operních představení byla v minulosti ostatně spíše společenskou záležitostí a nábožné ponoření do hudby od začátku do konce je výstřelkem až dvacátého století.
Tehdejší návštěvníci divadla chtěli být viděni a i během vystoupení si vyměňovali novinky. Skladatelé s tím víceméně počítali a hudba na sebe strhávala pozornost vlastně jen několika málo áriemi.
Pražské jaro, ani skutečně dobrá opera už takto nefunguje. Podobnou roli dnes sehrávají právě gala večery. A i mezi nimi jsou „třídní“ rozdíly.
Obecně platí, že nejelegantnější z nich bývají významné charitativní gala večery. Vstupenky se při této příležitosti často vyšplhají do astronomických výšek.
V této oblasti totiž platí přímá úměra - čím složitější (či dražší) je se na akci dostat, tím víc je stylová. Což samozřejmě u elegantních koncertů neplatí. Tam skutečně rozhoduje pouze hudba.
