31. prosince 2013 6:00 Lidovky.cz > Relax > Design

Odvážlivci z divadla Sklep a dům z roku 1988: penzion Besídka

Venkovní přístupové schodiště u nedávno zrekonstruované stodoly, vedoucí k pokojům „Haty“ a „Koucký“.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Venkovní přístupové schodiště u nedávno zrekonstruované stodoly, vedoucí k pokojům „Haty“ a „Koucký“. | foto: Adam Gebrian

Minulý týden jsme zde psali o rekonstrukci Spolkového domu ve Slavonicích. Pokud vás to navnadilo k návštěvě tohoto půvabného města, můžete využít ubytování v budově, jejíž rekonstrukci se budeme věnovat dnes: v Besídce.

Znám několik lidí, kteří si v Besídce zamlouvají noc, kdykoli se chystají jet do Slavonic – pokaždé v jiném pokoji, než spali naposled. Pokud chtějí přenocovat ve všech, potřebují teď už ale dvanáct pokusů.

Díky částečné podpoře Evropského fondu pro regionální rozvoj byla totiž rekonstruována stodola ve dvoře, takže počet pokojů se zvýšil z osmi na dvanáct. Osm původních pokojů pojmenovaných po iniciátorech koupě (Boháč, Hanák, Vávra, Kouťák, Žampa, Korýs, Kušiak a manželka národů Gena) nově doplnily Ceplecha, Haty, Vrba a Koucký.

Dům, respektive srostlice domů, představuje mnohovrstevnatou koláž z různých období. Sklepy pocházejí pravděpodobně z přelomu 13. a 14. století, nosné zdi z gotiky, celková přestavba a fasáda z renesance a detaily na stropě hlavního sálu jsou rokokové. Roku 1988 dům společně zakoupila osmička odvážlivců z divadla Sklep, které do Slavonic pozval místní rodák Zdeněk Žampa. „Nápad koupit takovou ruinu v zapadlém pohraničním městečku, pár metrů od železné opony, byl natolik nesmyslný, že našel oporu i u dalších sedmi nadšenců,“ říká dnešní majitel Jan Boháč, který dům poprvé zahlédl z okna přes ulici.

Krásné renesanční průčelí orientované do prostoru ulice spojující Horní náměstí a náměstí Míru Nově přistavěné točité litinové schodiště.

Krásné renesanční průčelí orientované do prostoru ulice spojující Horní náměstí a náměstí Míru Nově přistavěné točité litinové schodiště.

Slovo dalo slovo a za 90 000 Kčs se osm statečných stalo majiteli fascinujícího objektu, jehož krásu bylo nutné hledat za bídou technického stavu, ve kterém se nacházel. Potíže na sebe nenechaly dlouho čekat: dům byl takřka v havarijním stavu a peněz na jeho rekonstrukci se nedostávalo. V přízemí vznikl bar, který se později rozšířil v restauraci a majitelé postupně sbírali peníze na zásadnější rekonstrukci. K té se odhodlali roku 2003 a zadání nebo přesněji scénář, se kterým šel majitel Jan Boháč (jediný z původní osmičky, který zůstal poté, co vyplatil sedm ostatních) za architektem Romanem Kouckým, vycházel z takřka patnáctileté zkušenosti provozování objektu rekonstruovaného svépomocí počátkem 90. let.

Šlo o to citlivě obnovit vše, co obnovit půjde, zachovat a podpořit atmosféru sklepovské poetiky, která se do domu postupně propsala, a pochopitelně pozvednout technický standard domu a zajistit komfort ubytování odpovídající tříhvězdičkovému hotelu. Anavíc – nebát se vstoupit do historické koláže další, současnou vrstvou.

Divadelní efekty

Podařilo se. Snad nejlépe je to vidět v největších pokojích. Tedy „u Boháče“, kde se v místě bývalé černé kuchyně dnes nachází velkorysá černá koupelna, a „u Vávry“, v podkroví orientovaném skrze čelo budovy do ulice mezi Horním náměstím a náměstím Míru. Ocitnete se v bílém prostoru zalitém světlem od jihozápadu, jehož tvar je stěží pochopitelný a popsatelný. Nejvíce připomíná obrácený kýl lodi a dává vzpomenout na tvarosloví použité Le Corbusierem ve slavném poutním kostele v Ronchamp. Křivky stěn však nejsou tvořeny pohledovým betonem, ale palubkovým podbitím, které je přichyceno na skrytou rámovou konstrukci. Atmosféra pokoje má nějakým způsobem odrážet osobnost nositele jména. Pokoj tak pro Davida Vávru a jeho velkou rodinu nabízí dvě lůžka a čtyři přistýlky.

Originální je i nejmenší pokoj pana Korýse: z největšího okna je úchvatný výhled na přilehlou střešní krajinu.

Možná nejvýraznějším zásahem do srostlice historických budov se stala válcová přístavba ukrývající nové schodiště, které vede ke čtyřem pokojům. Cesta vzhůru či dolů skrze toto perforované litinové těleso, jež se zrcadlí ve skleněném stropu a pro větší divadelní efekt je nasvíceno zespodu, je velkým zážitkem. Člověk promine i ergonomicky nepříliš pochopitelný detail zábradlí vytvořeného ze svislých ocelových pásků.

Venkovní přístupové schodiště u nedávno zrekonstruované stodoly, vedoucí k pokojům „Haty“ a „Koucký“.

Venkovní přístupové schodiště u nedávno zrekonstruované stodoly, vedoucí k pokojům „Haty“ a „Koucký“.

Nedávno byla dokončena úprava stodoly. Ta dnes nabízí i přes svůj vnější lapidární tvar čtyři překvapivě prostorné pokoje. Dostatek místa nejvíce oceníte v pokoji pojmenovaném po architektovi. Na relativně malém prostoru se tu nacházejí tři výškové úrovně propojené dvěma schodišti. Je tu tedy dostatek soukromí pro dvě dvojice hostů. Rovněž venkovní schodiště složené z rovné a zakřivené části představuje svébytný, zapamatovatelný prvek kontrastující s vnějším výrazem původní stodoly.

Charakteristickým prvkem rekonstrukce je i mnoho drobných uměleckých vstupů, které pomáhají dokreslit atmosféru humoru a vtipu, a to i na místech, kde byste to nečekali – v koupelnách a na záchodech.

Příjemný detail představuje možnost zapnout si v každém pokoji televizi a na kanálu 1 sledovat několikaminutovou slideshow s fotografiemi původního stavu a především s mnoha záběry procesu rekonstrukce a přestavby. Tyto fotografie dokážou zvýšit úctu k investorskému a architektonickému počinu více než jakékoli vyprávění.

FAKTA

Autoři: Roman Koucký architektonická kancelář, s. r. o. (Roman Koucký, Šárka Malá, Martina Portyková a Libor Kábrt) Investor: Jan Boháč www.besidka.cz Realizace: 2003–2005 a 2012

Pokud rekonstrukce nedalekého spolkového domu popsaná minule úspěšně dokládá, že je možné spojit historický objekt s nižší energetickou náročností, tak Besídka ukazuje, že k mnoha historickým vrstvám je možné přidat vrstvu současnou. Takovou, která je k těm předchozím často v záměrném kontrastu, aniž by je popírala. A navíc při kvalitním řemeslném zpracování i za použití běžných, levných materiálů.

Adam Gebrian o své vůli ukončil tímto článkem spolupráci s Lidovými novinami. Od příštího týdne bude mít v příloze Orientace pravidelný článek o architektuře Zdeněk Lukeš.

Adam Gebrian, Lidové noviny

Nejlepší dětské knihy podle věku: Testujeme na vlastních dětech
Nejlepší dětské knihy podle věku: Testujeme na vlastních dětech

Dětských knih je na trhu velké množství, a tak je někdy složité najít tu pravou, která bude děti opravdu bavit. My jsme vyzkoušeli osm knížek. Podívejte se, jak v testu našich „redakčních“ potomků obstály, a nechte se inspirovat.