Dnes se setkáme s architektem, designérem, urbanistou, teoretikem a pedagogem Pavlem Janákem (1882–1956) naposledy.
ČTĚTE VÍCE O DÍLE PAVLA JANÁKA: |
V předchozích článcích jsme jej poznali jako představitele moderny a Kotěrova spolupracovníka, jako tvůrce podivuhodného expresivního stylu architektonického kubismu, jako propagátora národního dekorativismu a moderního klasicismu.
Nejdřív zrekonstruovat, pak zbourat
Ve druhé polovině 20. let se Janák – podobně jako jeho generační souputníci Gočár, Novotný, Kozák, Stockar nebo Machoň – připojil k mladším kolegům a stal se představitelem avantgardní meziválečné scény. Jeho konstruktivistické a funkcionalistické návrhy byly vynikající, na čemž měli jistě podíl i jeho žáci a spolupracovníci z Uměleckoprůmyslové školy, k nimž patřili Richard Ferdinand Podzemný, Antonín Tenzer, Bohumil Holý a další.
K prvním realizacím patří například pavilon Umprum na Výstavě soudobé kultury v Brně v roce 1928, který stál mimochodem hned vedle pavilonu Akademie výtvarných umění od Josefa Gočára. Na stavbě ještě doznívaly holandské vlivy, jak o tom svědčila kombinace prvků z režného zdiva a omítaných partií (teprve v pozdější době byly cihelné pásy opatřeny omítkou).
Mistrovským dílem je i Janákův hotel Juliš na Václavském náměstí v centru Prahy. Stavba měla tři etapy: nejdříve autor upravil průčelí cenné barokní stavby ve stylu art deco, pak přistavěl dvorní křídlo do Františkánské zahrady, aby nakonec barokní dům zboural a nahradil novostavbou, jejíž dispoziční řešení s kaskádovitě řešenou kavárnou v několika výškových úrovních prozrazuje inspiraci Fuchsovým hotelem Avion v Brně.
V té době se Pavel Janák živě zajímal o vývoj nájemního domu. Vypracoval rovněž studii, která vyšla v Knihovně Stylu v roce 1933. Je zajímavé, že sám se k projektu družstevních nebo činžovních domů dostal jen dvakrát: navrhl blok činžáků při ulici krále Alexandra (později maršála Tita a nyní Jugoslávských partyzánů) v Praze Bubenči s moderním dispozičním řešením (kuchyně byly umístěny v kolmých křídlech) a skupinu domů pro zaměstnance banky s lázněmi v Náchodě s „pilovitou“ uliční fasádou.
Věnoval se rovněž projektu moderních funkcionalistických rodinných domů, jejímiž atributy byla skeletová konstrukce, ploché střechy se slunečními terasami, pásová okna a bílé vápenné omítky. Jako spoluzakladatel Svazu čs. díla (obdoby německého Werkbundu) prosazoval moderní bydlení ve vilkách obklopených zelení, sdružených do tzv. výstavní kolonie. Po vzoru Stuttgartu, Brna nebo Vídně vznikla taková enkláva v malebné poloze pražské Baby v katastru Dejvic.
Janák na jejím urbanistickém návrhu pracoval se svými studenty již od roku 1929, první etapa však byla ukončena až v roce 1932, kdy si vily zařízené moderním nábytkem mohli prohlédnout první zájemci. Janák sám navrhl tři domy, včetně svého vlastního – drobné vilky v ulici Nad Paťankou se střízlivým interiérem. V podobném duchu projektoval i rodinný dům s ateliérem pro přítele sochaře Josefa Mařatku na střešovických Bateriích.
Souboj architektů
Měl-li jeho přítel z přelomu 20. a 30. let Josef Gočár skvělou sakrální stavbu – kostel sv. Václava v pražských Vršovicích (s A. Wachsmanem), musel i Janák vytvořit podobné dílo, neboť oba přátelé dál pokračovali v jakémsi neoficiálním měření sil, kdo lépe ovládne další a další architektonický styl. I tentokrát vyzní souboj nerozhodně: Janák kontruje návrhem moderního Husova sboru na pražských Vinohradech se štíhlou kampanilou, sborovým sálem, přilehlým domem farníků a divadlem (více čtěte ZDE).
Souběžně s projekty funkcionalistických novostaveb vznikají i návrhy rekonstrukcí pražských památek. Jde o s citem opravený blok Staroměstské radnice s moderními vestavbami a novými funkcionalistickými prvky. Největším úkolem pak byla rekonstrukce Černínského paláce na Hradčanech pro potřeby ministerstva zahraničních věcí. Janák uvedl v předchozích érách přestavbami znehodnocený palác do původní barokní podoby a odvážně přistavěl nová funkcionalistická křídla s fasádami z režných cihel.
Hradní architekt
Když se stal bývalý ministr zahraničí Edvard Beneš druhým československým prezidentem, přivedl si Janáka na Pražský hrad. Bylo to dva roky po definitivním odchodu Josipa Plečnika, a architekt tak nahradil slavného Slovince nejen na postu profesora Umprum, ale i hradního architekta. Tam pak působil až do své smrti.
Před válkou stihl upravit tzv. Janákovu síň na styku středního a jižního křídla Nového královského paláce (ve spolupráci s Otto Rothmayerem), ve 40. a 50. letech potom rekonstruoval válkou poškozenou Míčovnu, dále Královský letohrádek s giardinettem a Jízdárnu, k níž citlivě přistavěl hradní garáže s tzv. Janákovou zahradou na střeše. Pro bydlení prezidenta Beneše pak upravil bývalý barokní skleník v Královské zahradě (prvním obyvatelem dokončené stavby však byl až jeho komunistický nástupce Klement Gottwald).
Janák rovněž rekonstruoval letohrádek Hvězda a přilehlý park (ten tehdy ještě patřil Pražskému hradu). Jeho poslední prací byla zřejmě budova Hlavní politické správy čs. armády na nároží ulic Tychonovy a Na Valech (dnes v areálu ministerstva obrany), na níž jsou již patrné prvky tzv. socialistického realismu.
Mimořádné dílo Pavla Janáka se uzavřelo v roce 1956, ale všechny jeho etapy jsou dodnes inspirující.
