Deštivé léto v Curychu, rok 1993. Markuse a Daniela, bratry, grafické designéry a vášnivé cyklisty přestalo bavit, že skoro každý den po jízdě do práce loví z brašen navlhlé věci. Potřebovali tašku. Funkční, voděodolnou a originální. Jelikož Markus s Danielem bydleli poblíž dálnice, pod okny jim denně duněly kamiony a v dešťové cloně se měnily v efektní barevné šmouhy.
Kluci dostali nápad a brašnu si spíchli z plachty od starého tiráku. Kraje začistili duší pneumatiky, popruhy obstarali z bezpečnostních pásů. A jejich výtvor se stal hitem. Dnes má značka Freitag produktové portfolio čítající čtyřicet položek, vedle základního modelu „messenger bag“ nabízí pytle, tašky a batohy pro obě pohlaví, ale i diáře či nejnověji obaly na iPady. Během posledního fotbalového šampionátu dokonce šila z plachet tiráků fotbalové míče pro děti z jihoafrických slumů.
Trvale udržitelný design
Každý kousek z produkce Freitag je ručně střižený unikát, zákazník s výrobkem obdrží i certifikát s itinerářem trasy, kterou kamion pod „jeho potiskem“ ujel. Recyklace dává syrově působícím věcem jedinečný charakter a vedle užitné hodnoty propůjčuje i étos obecné prospěšnosti (část produkce se vyrábí v chráněných dílnách) a péče o planetu. A to jsou hodnoty, které v současném designu letí. Místo okázalosti a pomíjivé módnosti totiž designéři stále více skloňují principy trvale udržitelného rozvoje definované třemi „R“: Reduce, Reuse a Recycle (omezení spotřeby/opětovné využití/recyklace).
Úspěch švýcarského sourozeneckého dua inspiroval mnoho následovníků. Dnes se internet hemží značkami, které nabízejí křesla z billboardů, šperky z PET lahví, svítidla z pneumatik a nespočet dalších více či méně originálních variací na téma recyklace odpadu. Výsledky hledání eko – osvícení mají většinou blíž k domácímu kutilství než k sofistikovaným duchampovským readymade objektům, jaké z nábytku z druhé ruky sestavuje třeba proslulý Martino Gamper.
Nábytek z druhé ruky designéra Martina Gampera
Mezi mořem balastu se však tu a tam objeví i zajímavé počiny jako český projekt Trash Made. Iniciovala jej společnost specializující se na likvidaci elektroodpadu. A jelikož elektroobvody mají vedle praktické funkce i zřejmou estetickou hodnotu, oslovila mladé návrhářky, zda by pro ni vytvořily šperky ze součástek vyřazených přístrojů. Kolekci vynikající hravostí tvůrkyně časem rozšířily o řadu bytových doplňků a jejich produkty dnes nabízí designové obchody i muzea nejen v Česku.
Naučnice z kolekce TRASH MADE.
Hledání ztraceného času
Dokonalost nepodněcuje naši paměť. Vzpomínky totiž vznikají z pohybu, z živé zkušenosti, z interakce – s lidmi, s okolnostmi a s atmosférou,“ míní berlínský hoteliér Tom Michelberger. S touto ideou v hlavě a omezeným rozpočtem najal německou designérskou hvězdu Wernera Aisslingera, aby revitalizoval pustnoucí industriální budovu ve východním Berlíně na mládežnickou ubytovnu.
Revitalizace podle designéra Wernera Aisslingera. Z pustnoucí industriální budovy ve východním Berlíně se stala mládežnická ubytovna
Dle zadání investora měl Hotel Michelberger vyjadřovat samu podstatu města: být syrový, kreativní a vzpurný. V hotelové lobby tak zaujmou stínidla lustrů, zhotovená ze starých lifestylových magazínů, jako držáky ručníků v pokojích návrhář použil bývalé cukřenky, originální 3D tapetu vyskládal z brakové literatury pořízené v antikvariátu a stejný stavební materiál použil i na hotelový bar. Výsledkem je dům – patchwork, který si hosté bezpochyby zapamatují.
Resuscitace předmětů s historií, které v novém životě dostanou i novou funkci, je dalším motorem současného designu. Návrháři kutají na půdách, probírají se veteší na blešácích, prohrabují second-handy.
Bleší trh
Design se prostě stává laboratoří nových alternativ k tradičnímu pojetí přepychu a kvality. Tvůrci se dnes nebojí míchat nízké s vysokým, prosté materiály povyšovat dokonalým zpracováním. Vycházejí z toho mnohdy nečekaná řešení plná vtipu a sarkasmu.
V Česku podobný retro sentiment oprášila nově vzniklá značka Boho nabízející šperky ze starých hodinových strojků nebo svatební přání z plastových ubrusů. Všechny tyto mladé tvůrce spojuje znechucení designem coby snobským nástrojem statusu.
