Odkdy je vhodné mít vlastní vizitky? Jako studentka už občas pociťuji potřebu nechat někomu po ruce své jméno a adresu, ale na druhou stranu mi připadá poněkud „snobské“, když se dvacetiletí prokazují vizitkami.
Rozhodl jsem se této otázce věnovat celý sloupek. A nejenom jí, ale také protokolu kolem vizitek, navštívenek a dopisních papírů.
Vizitky mají praktickou funkci, používají se především v byznysu. Za to, jak vypadají, může většinou váš zaměstnavatel. Ale jste-li samostatní, volte takovou vizitku, jež nejlépe vystihne charakter vašeho podnikání. Pokud jste pojišťovací agent, vizitkou se prezentujete jako seriózní a solidní člověk. Naopak vizitka uměleckého agenta by měla být „cítit“ kreativitou (logické, ale divili byste se, co všechno jsem už viděl).
Vizitku nenabízejte bezprostředně po pozdravu, není to zdvořilé. Zdvořilé, nebo téměř nutné, je to naopak v Asii, kde se sluší vizitku navíc zdlouhavě studovat, byť by byla natištěná v jazyce, kterému nerozumíte. V Asii se také často objevují na vizitkách fotky, což by v evropském obchodním prostředí bylo nezvyklé.
I když jste vlastníkem vícera vizitek (ředitel firmy, člen správní rady jiné firmy, čestný prezident nadace), prezentujte se ostatním vždy jen jednou z nich. Jinak svého partnera zmatete a budete na něj působit poněkud pompézně. Stejně tak není potřeba okázale předvádět svoji sbírku. To, že máte ve svém vizitníku známá jména, ještě nemusí nic znamenat a zbytečně působíte na lidi jako přihlouplý snob.
Zástupce náměstka poddivize Není také nutné klást velký důraz na funkce. Pokud se jmenujete Sýkora a jste majitelem firmy Sýkora s. r. o., titul Prezident/Výkonný ředitel je zbytečný. Každému stejně dojde, že firma je vaše. Pokud se takhle nafouknete, pak si lidé spíš budou myslet, že jste ve firmě sám šéfem i zaměstnancem a snažíte se tento fakt zamaskovat.
Tituly na vizitkách, to je vůbec věc. Každá firma má jinou organizační strukturu a málokdo pak pochopí, co děláte, když se titulujete Zástupce náměstka poddivize, nebo Ředitel pro organizaci a administrativu. Moji zaměstnanci se mě občas ptaj - jak mě ale budou klienti respektovat, když nemám na vizitce napsanou vedoucí nebo důležitou pozici? Tak to nefunguje. Moje zkušenost je taková, že klienta v důsledku stejně nejvíc zajímají vaše schopnosti a sebevědomí než tituly na vizitkách.
Raději rukou než být za snoba
Jsou ve firmě lidé, kteří se obejdou úplně bez pozice, a nebo dokonce i bez vizitek. Jsou to ti nejvíce obyčejní (v dobrém slova smyslu) a nejvíce významní lidé. Šéf banky vás ještě zřejmě svou vizitkou poctí, ale takový předseda představenstva italského Fiatu už zřejmě ne. Nebo ministr.
Lidé prostě mají vědět, kdo před nimi stojí, aniž by se tento člověk představoval s připravenou vizitkou. Když už dává kontakt - řekne si o vizitku své asistentce. A pokud jste se spřátelili natolik, že chce, abyste mu zavolali přímo, napíše spojení přímo na sebe na druhou stranu té vizitky od asistentky. Rukou.
Proto odpovídám na výše zmíněnou otázku - pokud nejste zrovna profesionální překladatelka s vlastní firmou a chcete dávat kontakty hlavně svým známým ze školy, napište jim to rukou na kus papíru. Rozdávat svoje vlastní vizitky ve dvaceti je snobské.
A i když vizitky už máte, co na ně napíšete - kromě srozumitelné funkce, zaměstnavatele a spojení do práce? Mobil? Kdepak. Mobil zasahuje do vašeho osobního prostoru. Pokud jej rozdáváte na potkání, znamená to, že si svého prostoru nevážíte nebo že se cítíte tak nízko ostavený, že vám do něj může kdokoli zasahovat.
Dopisovat mobil rukou na vizitku vybraným lidem opravdu není žádná ostuda. Ostatně, jak jsem říkal - dělají to tak i ministři.
Rozhodl jsem se této otázce věnovat celý sloupek. A nejenom jí, ale také protokolu kolem vizitek, navštívenek a dopisních papírů.
Vizitky mají praktickou funkci, používají se především v byznysu. Za to, jak vypadají, může většinou váš zaměstnavatel. Ale jste-li samostatní, volte takovou vizitku, jež nejlépe vystihne charakter vašeho podnikání. Pokud jste pojišťovací agent, vizitkou se prezentujete jako seriózní a solidní člověk. Naopak vizitka uměleckého agenta by měla být „cítit“ kreativitou (logické, ale divili byste se, co všechno jsem už viděl).
Vizitku nenabízejte bezprostředně po pozdravu, není to zdvořilé. Zdvořilé, nebo téměř nutné, je to naopak v Asii, kde se sluší vizitku navíc zdlouhavě studovat, byť by byla natištěná v jazyce, kterému nerozumíte. V Asii se také často objevují na vizitkách fotky, což by v evropském obchodním prostředí bylo nezvyklé.
I když jste vlastníkem vícera vizitek (ředitel firmy, člen správní rady jiné firmy, čestný prezident nadace), prezentujte se ostatním vždy jen jednou z nich. Jinak svého partnera zmatete a budete na něj působit poněkud pompézně. Stejně tak není potřeba okázale předvádět svoji sbírku. To, že máte ve svém vizitníku známá jména, ještě nemusí nic znamenat a zbytečně působíte na lidi jako přihlouplý snob.
Zástupce náměstka poddivize Není také nutné klást velký důraz na funkce. Pokud se jmenujete Sýkora a jste majitelem firmy Sýkora s. r. o., titul Prezident/Výkonný ředitel je zbytečný. Každému stejně dojde, že firma je vaše. Pokud se takhle nafouknete, pak si lidé spíš budou myslet, že jste ve firmě sám šéfem i zaměstnancem a snažíte se tento fakt zamaskovat.
Tituly na vizitkách, to je vůbec věc. Každá firma má jinou organizační strukturu a málokdo pak pochopí, co děláte, když se titulujete Zástupce náměstka poddivize, nebo Ředitel pro organizaci a administrativu. Moji zaměstnanci se mě občas ptaj - jak mě ale budou klienti respektovat, když nemám na vizitce napsanou vedoucí nebo důležitou pozici? Tak to nefunguje. Moje zkušenost je taková, že klienta v důsledku stejně nejvíc zajímají vaše schopnosti a sebevědomí než tituly na vizitkách.
Raději rukou než být za snoba
Jsou ve firmě lidé, kteří se obejdou úplně bez pozice, a nebo dokonce i bez vizitek. Jsou to ti nejvíce obyčejní (v dobrém slova smyslu) a nejvíce významní lidé. Šéf banky vás ještě zřejmě svou vizitkou poctí, ale takový předseda představenstva italského Fiatu už zřejmě ne. Nebo ministr.
Lidé prostě mají vědět, kdo před nimi stojí, aniž by se tento člověk představoval s připravenou vizitkou. Když už dává kontakt - řekne si o vizitku své asistentce. A pokud jste se spřátelili natolik, že chce, abyste mu zavolali přímo, napíše spojení přímo na sebe na druhou stranu té vizitky od asistentky. Rukou.
Proto odpovídám na výše zmíněnou otázku - pokud nejste zrovna profesionální překladatelka s vlastní firmou a chcete dávat kontakty hlavně svým známým ze školy, napište jim to rukou na kus papíru. Rozdávat svoje vlastní vizitky ve dvaceti je snobské.
A i když vizitky už máte, co na ně napíšete - kromě srozumitelné funkce, zaměstnavatele a spojení do práce? Mobil? Kdepak. Mobil zasahuje do vašeho osobního prostoru. Pokud jej rozdáváte na potkání, znamená to, že si svého prostoru nevážíte nebo že se cítíte tak nízko ostavený, že vám do něj může kdokoli zasahovat.
Dopisovat mobil rukou na vizitku vybraným lidem opravdu není žádná ostuda. Ostatně, jak jsem říkal - dělají to tak i ministři.
