Poválečný design padesátých a šedesátých let minulého století je spojován s neobyčejným rozvojem oboru, jeho technickou inovací a zpřístupněním široké veřejnosti prostřednictvím sériově vyráběných produktů. Největší boom nastal v 50. letech v Itálii, USA nebo Skandinávii.
Dodnes je řada produktů zlatého období interiérového designu vyráběna stále podle původních dokumentací. Jestliže se však některé zajímavé produkty přestaly již před mnoha lety vyrábět anebo ve své době zůstaly pouze u prototypu, stávají se často lákavou příležitostí pro nábytkářské značky, které se v některých případech snaží o jejich opětovnou výrobu a prodej.
Mnoho proslulých výrobců, včetně značek jako Cassina, ClassiCon, Gubi, Artek, Poltrona Frau, Knoll a dalších, ve svých kolekcích dává velký prostor osvědčeným jménům historie designu, a jejich produkty se tak prostřednictvím licencovaných reedic snaží přiblížit současnému zákazníkovi.
Nadčasové hodnoty, historické příběhy a lety prověřená funkce i výtvarná hodnota činí z reedic atraktivní prodejní artikl. Většina podobných projektů se odehrává v západní Evropě nebo USA.
Dvě značky z Polska a Slovinska však představují výjimku a mezinárodní publikum seznamují s neznámými poklady historie středo- či východoevropského nábytkového designu.
Sochař-designér z Varšavy
Polská nábytkářská škola byla silná již od počátku minulého století, kdy se pionýrská generace architektů a designérů začala zabývat problematikou sériové výroby a posouváním historických forem nábytku k novým tvůrčím principům.
Vrchol polského autorského nábytkového designu přišel paradoxně až po druhé světové válce, kdy v zemi působila řada výjimečných tvůrců navrhujících nábytek pro velké státem řízené továrny a výrobní družstva. Jména jako Maria Chomentowská, Wladyslaw Wolkowski, Marian Sigmund nebo Andrzej Pawlowski tak zůstala pro mezinárodní publikum zcela neznámá. V Polsku však představovali důležité tvůrce, kteří během 50. a 60. let prostřednictvím nábytkového designu inspirovaného jak tradičním lidovým uměním, tak i modernistickými podněty ze západu zásadním způsobem inovovali polské moderní užité umění.
Jedno jméno však v historii polského designu zůstává stále osamocené. Je jím sochař, malíř a designér Roman Modzelewski. Experimentátor tělem i duší, autor abstraktních soch, obrazů, nebo dokonce vlastní plachetnice, se proslavil díky jedné z mála svých nábytkových realizací. Jedná se o celolaminátové skořepinové robustní křeslo RM58, které v duchu poválečných experimentů s materiály navrhl v roce 1958. Jeho přístup vyučeného sochaře se zhmotnil ve výjimečný skulpturální interiérový objekt, který však kvůli velkým finančním nákladům zůstal pouze u prototypu, i přesto, že ho autor v roce 1961 patentoval. Židli, která v minulých letech zaujala i kurátory londýnského muzea Victoria&Albert, a zařadili ji tak do své stále expozice, objevil ve své době i sám velký architekt Le Corbusier, který Modzelewského žádal o spolupráci na její sériové výrobě. Nakonec si však křeslo muselo počkat ještě několik desítek let, až ho v roce 2012 začala podle původní dokumentace vyrábět značka Vzór.
Malá polská společnost dnes vyrábí a prodává původní lesklou i nově vytvořenou matnou variantu křesla, ke kterému ještě do výroby uvedla reedici dalších dvou Modzelewského židlí.
Král židlí
Slovinsko je malou zemí, která je od počátku minulého století spojena s vysokou kvalitou lokální architektury. Kultovní postava Josipa Plečnika, jenž působil ve třicátých letech i v Československu, inspirovala celou řadu mladých architektů, kteří během 50. a 60. let vytvořili velmi silnou slovinskou architektonickou modernistickou školu.
Kromě tvůrců jako Edvard Ravnikar nebo Oton Jugovec patřil ke stejné generaci i designér Niko Kralj, o jehož tvůrčí odkaz se dnes stará značka REX. Kralj (v češtině král) byl opravdovým králem designu sedacího nábytku. Za svou kariéru navrhl desítky židlí a křesel, které se staly legendou.
Do 60. let minulého století působil jako šéfdesignér podniku Stol Kamnik, který se zabýval zejména ohýbánímdřeva. Později učil na fakultě architektury v Lublani a v roce 1962 za svou tvorbu získal prestižní cenu Prešeren. V roce 1966 založil Institut designu, v jehož rámci registroval 118 konstrukčních patentů a napsal desítky odborných pojednání.
V mezinárodním kontextu nyní šíří povědomí o Nikovi Kraljovi zmíněná značka REX vyrábějící několik jeho úspěšných návrhů. Zejména je to stejnojmenná kolekce židlí REX, kterou Krajl navrhl v roce 1952 a kterou tvoří několik variant skládacího dřevěného křesílka. Jeho reedice byla značkou doplněna o další dva Kraljovy návrhy - židle Mosquito a Shell.
Tvorba Nika Kralje i Romana Modzelewského jako by povstala z popela a skvěle dokumentuje progresivní nábytkářské experimenty, které se mohly odehrávat i za železnou oponou.
