Umění dávat dárky

Kde se ale vlastně vzal zvyk předávání dárků? Dávání dárků je starý rituál, starý jako lidstvo samo. Už staří Egypťané pohřbívali své mrtvé s mnoha různými dárky - část z nich měla sloužit pro osobní potřebu člověka v posmrtném životě, druhá část byla určená pro bohy.

Dokonalý dar Dárky se postupně dostaly také do politiky jako součást rituálu deklarování přátelství. Čím okázalejší a čím méně praktické, tím lépe. Laťku na úrovni téměř dokonalosti nastavil například bagdádský chalíf Harún ar-Rašíd, jehož dary Karlu Velikému neměly v té době obdoby. Věnoval mu vodní hodiny s orlojem, z něhož vystupovalo dvanáct miniaturních rytířů a mimo jiné také bílého (živého) slona.

Dalším takovým výjimečným dárkem je klenot - vajíčko, které vymyslel Fabergé, zlatník ruského cara Mikuláše II. Stojí neuvěřitelné peníze - mluvíme o milionech dolarů; velmi těžko se shání; nedá se obléct; nosit na krku; dá se sice otevřít, ale dovnitř není možné nic uložit, protože zevnitř je také zdobené. Dokonalý prototyp dárku, to pravé pro (či od) asketického císaře (to doopravdy byl) a jeho pobožnou rodinu.

Ačkoli se to zdá přehnané, i já věřím na to, že dárek by měl být něco extravagantního, něco speciálního, osobního, něco, co člověk nečeká, co nemůže mít každý den.

Takové dárky umějí třeba dávat (a chtějí) děti, ale my dospělí bohužel často tuto schopnost ztrácíme.

Jako malému mi maminka každý rok dávala k Vánocům vlastnoručně upletený svetr a já to nenáviděl. Viděl jsem krásně zabalený balíček a čekal zázrak - třeba elektrický vláček. A pamatuji si na to zklamání, když jsem pod zlatým papírem ucítil něco podezřele měkkého - byl to zase svetr. Dodnes nerad dostávám užitečné věci - jako třeba teplé ponožky.

Méně nákladnou obdobou „neužitečných“ dárků jsou věci, které bývají tak lákavě vystavené v různých obchodech specializovaných přímo na dárky. Jejich koncept vznikl původně v Latinské Americe a prodávají se v nich sochy, hodiny, stojany a tak dále.

Jediným problémem tak bývá vybrat něco, co obdarovaného oslní a ne naopak znechutí.
Putovní bábovka Je možné se zbavit dárku a poslat ho dál? Záleží na tom, co to je, a od koho jsme to dostali.

V Itálii a ve Španělsku si lidé často navzájem věnují sladké pečivo, jakousi bábovku zabalenou v ozdobných krabicích. Tyto krabice pak nezřídka putují mezi známými a rodinou několik let - proto, pokud náhodou skončí u vás, pořádně si tu dobrotu prohlédněte, než se do ní pustíte. Na druhou stranu, dárkům od srdce by se mělo dostat speciální místo.

Třeba novomanželé si na svoje svatební dary připraví speciální vitrínu. Co na tom, že se z těch zlacených šálků, které tam mají vystavené, nikdy nenapijí?

Naprostým propadákem je pak to, pokud pošlete dál dárek, který byl vybraný speciálně jen a jen pro vás a navíc má ještě vyryté (nebo namalované a podobně) věnování nebo vaše jméno. Darovat jej někomu dalšímu je taková urážka, že ten, kdo vás původně obdaroval to může brát jako výzvu k ukončení přátelství.

Každá kultura má samozřejmě svoje specifika. Většinu z nich průměrně zběhlý člověk pochopí nebo dokáže odhadnout (třeba to, že se nemá dávat muslimovi alkohol).

Zajímavé omezení mají v Rusku, kde není vhodné věnovat ostrý předmět, třeba nůž nebo nůžky. Chápe se to totiž tak, že ohrožujete křehké pouto (niť) přátelství. Pokud k tomu přece jen dojde a obdarovaný se neurazí, pošle vám zřejmě zpátky nějakou drobnou minci - už to nebude dárek, on to přece od vás koupil.

Danajský dar Je tedy třeba si uvědomit, že dárky a rituály s nimi spojené (např. jejich odmítnutí), mohou napáchat škodu a nebo ukončit vztah (danajské dary - jako třeba proslulý trojský kůň).

Pokud se chci například s někým přestat stýkat, aniž bych si přál nebo to mohl udělat otevřeně, věnuji mu nepřiměřeně drahý dárek. Jde o trik, ke kterému se uchyluji u hrdých lidí. Nebudou totiž schopni se přenést přes fakt, že nemají na to věnovat mi něco podobně okázalého, a většinou už o nich nikdy neuslyším (nefungovalo by to jenom u gentlemana, jelikož pro něj přece není problém přijímat jakékoli dary, ale gentlemanů se většinou zbavit nechci).