Středa 22. května 2024, svátek má Emil
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Design

Opustila místo vrcholové manažerky a založila vlastní značku. Slovo udržitelnost dneska nic neznamená, říká

Zuzana Melicharová foto: Just Love

Rozhovor
Studovala mimo jiné i v Japonsku, pracovala jako bankéřka a následně vysoce postavená manažerka. V době pandemie se rozhodla, že svůj život změní a založí vlastní značku oblečení Just love. Hlavní roli svěřila kašmíru. „Výhodou i nevýhodou toho, že nejste z branže, je vysoká míra naivity, se kterou do ní vstupujete. To má na jednu stranu negativní efekt, že jste stále něčím překvapováni, a na druhou stranu pozitivní, že do té branže vůbec vstoupíte. Jinak byste si to třikrát rozmysleli,“ říká v rozhovoru Zuzana Melicharová.
  5:00

Lidovky.cz: Proč jste se rozhodla opustit dobře placené místo a založit vlastní značku?
Vždycky jsem věděla, že chci založit vlastní firmu a stát se Stevem Jobsem. Změnit svět a dělat něco, co milují lidé na celém světě. Toho Jobse jsem postupem času přehodnotila, protože jsem dospěla k tomu, že je pro mě důležitý nejenom takový ten standardizovaný úspěch, který je definován třeba EBITDOU či valuací, ale hlavně úspěch v osobní rovině. Pro mě to znamená, že dělám něco, na co jsem pyšná a v rámci čehož nemusím dělat žádné morální nebo etické kompromisy.

Lidovky.cz: Než jste značku vyprofilovala, trvalo to poměrně dlouho. Co byl největší zádrhel?
Myslím, že podnikání je vlastně takový řetězec zádrhelů. Takže těžko říct, který zmínit první. Každopádně byl určitě zlomovým bodem březen 2022, kdy jsem všechny peníze naposílala do portugalské výroby a v ruce neměla ani jedno vyrobené tričko, nic. Byla jsem totální amatér, takže když mi vykládali o efektu motýlích křídel, který se projevoval tím, že byla Čína kvůli covidu zavřená, takže všechny světové značky hledaly výrobní substituce po celém světě – včetně Portugalska –, vůbec jsem netušila, jestli je to pravda nebo jestli jsem jen jednoduše naletěla.

Uprostřed největší frustrace jsem si v hlavě vytvořila obrázek kašmírské kozy, která symbolizovala začátek dodavatelského řetězce. A rozhodla se, že když chci vytvořit kolekci z kašmíru, nemůžu se spolehnout na Portugalce, ale musím tu kozu najít sama. A tak se jelo do Mongolska.

Lidovky.cz: Když jste odjela do Mongolska, podle čeho jste vybírala manufaktury, které pro vás budou oblečení šít?
V Mongolsku jsem měla neuvěřitelné štěstí, protože jsem oslovila svého spolužáka ze studií v Japonsku. Ten mě propojil se zástupcem Světové obchodní banky, která vytváří seznam certifikovaných výrobců kašmírových produktů v Mongolsku. Z těch jsem si vybrala zhruba dvacet, navštívila jejich výrobu, mluvila s majiteli a následně vybrala dvě manufaktury, se kterými spolupracujeme dodnes. Zásadní pro mě byla nejenom kvalita zpracovávaných vláken, ale také společná vize ohledně designu finálních produktů.

Lidovky.cz: Přemýšlela jste o tom, že byste do Česka vozila surový materiál a oblečení by se šilo tady?
Přiznám se, že mě to nenapadlo. Pravděpodobně především vzhledem k aktuální situaci celého textilního průmyslu v Česku, která není vůbec příznivá. Chybí kvalifikovaná síla a technologie, což jsou dvě základní ingredience, bez kterých je velmi těžké nějak se dál rozvíjet, natož inovovat. Výroba finálních produktů v Mongolsku mi navíc přišla velmi logická.

Jednak se jedná o skutečnou lokální výrobu – surovina a výroba jsou na jednom místě –, která je dnes skloňována, aniž by někdo vůbec chápal její skutečný význam, jednak jde o podporu drobných mongolských podnikatelů, kteří se snaží konkurovat kašmírovému monopolu. Až 80 % surového kašmíru je navíc vyvezeno ze země a prodáno především čínským překupníkům, takže veškerá přidaná hodnota se z této chudé země vytrácí. Tohle je sice malá, ale alespoň nějaká podpora těch, kdo se snaží osud své země zvrátit. V každém případě bych mnohem raději podporovala český textilní průmysl, ale v případě kašmíru to není možné.

Greenwashing totiž původně dobré myšlenky zcela otočil, takže když dneska řeknete, že jste udržitelná značka, v podstatě to nic neznamená nebo to dokonce může mít i negativní konotace

Lidovky.cz: Jak vnímáte udržitelnost?
Rozporuplně. Greenwashing totiž původně dobré myšlenky zcela otočil, takže když dneska řeknete, že jste udržitelná značka, v podstatě to nic neznamená. Nebo to dokonce může mít negativní konotace. I proto se v rámci našeho manifestu označujeme za zodpovědnou firmu. Je to takový návrat k selskému rozumu. Prostě se snažíme vyrábět kvalitní produkty, platit lidem férově za jejich práci a přemýšlet o životním prostředí v rámci veškerých aktivit, které děláme. Není to o plnění nějakých nesmyslných kvót nebo dosahování čehosi na sto procent, ale spíš o tom dělat věci nejenom s ohledem na ekonomické cíle, ale také s ohledem na sociální a ekologické aspekty.

Lidovky.cz: Myslíte, že vše, co o udržitelnosti píšou velké oděvní domy, je pravda?
Jedna věc, která je o udržitelnosti jistá na sto procent, je ta, že nic není stoprocentní. Prošla jsem si různými fázemi, kdy jsem měla pocit, že velké oděvní domy jsou stejné zlo jako největší retailové značky a že jediným, kdo se snaží dělat věci lépe, jsou malé udržitelné značky. Ona to tak ale úplně není pravda.

Velké oděvní domy jsou jednoznačně na špičce, co se týče inovací. Mají obrovské budgety na výzkum, propojují se s inovativními firmami a zkoušejí nové materiály a technologie. O tom se malým značkám může jen zdát.

Příkladem je třeba spolupráce Stelly McCartney a Mylo, společnosti, která vyrábí látku podobnou kůži z mycelia. Hugo Boss zase použil ve své kolekci Pinatex, který má podobné vlastnosti jako Mylo, ale vyrábí se z ananasových listů. Takže určitě není všechno pravda. Jenže v udržitelnosti se pravda definuje velmi těžko. Klíčem je zákazník, který by se měl víc ptát. A aby se více ptal, měli bychom mu my – oděvní značky – poskytovat více informací, které k dalším otázkám podněcují.

Lidovky.cz: Navrhujete sama střihy, nebo vám pomáhá návrhářka?
Nejsem návrhářka, nemám na to vzdělání a ani dostatek kreativity. V tom jsem relativně sebekritická. Moje práce tedy vždy spočívá v kooperaci s někým dalším, kdo dokáže mou vizi transformovat z fashion skic v technické výkresy, které se pak dají dodat továrně jako podklad k výrobě.

Lidovky.cz: Pracujete také s organickou bavlnou a hedvábím. Zkoumala jste, čím se vlastně liší „normální“ bavlna od té certifikované?
Zkoumala jsem a zkoumám pořád, protože se člověk neustále učí. Nejhorší je, že čím víc zkoumáte, tím víc o všem pochybujete. Dostáváte se k tomu sokratovskému: Vím, že nic nevím. Tak třeba definice organické bavlny znamená, že při jejím pěstování nejsou použity genetiky modifikovaná semínka a hnojiva a že na zavlažování je spotřebovávána především dešťová voda, a to v mnohem menším množství. To je všechno fajn, jenže pak zjistíte, že pole organické, tedy certifikované bavlny jsou v těsné blízkosti polí s normální bavlnou.

Půdou a vzduchem jsou pak šířeny všechny ty zakázané látky, které se tak do plodiny dostávají sekundárně. Takže... Je organická bavlna skutečně organická? Doporučuji podívat se na dokument Seaspiracy, kde se dozvíte, jak funguje byznys s certifikáty.

My šli cestou organické bavlny, ale s vědomím tohoto kompromisu. Mým snem je vytvořit v rámci bavlněné výroby podobný dodavatelský řetězec jako u kašmíru, to znamená přesně vědět, odkud bavlna pochází, z jakého pole. To je v dnešní době vzhledem k velkému množství překupníků v dodavatelském řetězci v podstatě nemožné určit. A tohle je třeba zákazníkovi také otevřeně říct.

Lidovky.cz: Kašmír je luxusní a drahý materiál. Výrobek z něj může stát až 100 000 korun. Čím to je, že se ceny liší?
Drahé materiály jsou tak fascinující hlavně kvůli své exkluzivitě, nedostupnosti. Najít diamant není tak snadné, naletět překupníkovi s falešnými diamanty snadné je. Podobně je tomu u kašmíru. Skutečně kvalitní kašmír je opravdu nesmírně vzácný a drahý. V rámci kvalitativně nejvyšší kategorie můžete koupit svetr z kašmírového vlákna o průměru 14 až 14 a půl mikronu. To pak svetr skutečně může stát těch sto tisíc korun. K tomu, abyste upletli zimní svetr, potřebujete očesat tři až pět kašmírských koz. Jenže to lze pouze jednou ročně. Surový kašmír je pak nutné velmi pečlivě vytřídit, vyčistit a zpracovat. Další alchymií je pak samotné pletení, aby se dosáhlo funkcionalit, které potřebujete. Existuje tedy hodně těch, co se snaží zákazníka nějak přechytračit: používají nižší kvalitu vlákna, míchají kašmír s ovčí vlnou, perou vlákno několikrát, aby zvýšili jeho měkkost a tak dále.

Zákazník v obchodě není schopen poznat, jestli se jedná o kašmír kategorie A, B nebo C. Ani jestli je smíchán s jinými látkami. To lze pouze laboratorními testy. Mnoho zákazníků navíc s kašmírem nemá zkušenost, takže pokud si ve velkém řetězci koupí „kašmírový“ svetr za dva tisíce, mají radost, že dobře nakoupili. Nezkoumají, jestli je svetr skutečně tak výhřevný, lehký a měkký, jak by měl být.

Lidovky.cz: S jakou kvalitou pracujete vy?
My používáme kašmír s průměrem vlákna 15 až 15,5 mikronu, což je stále nejvyšší kategorie A. Kategorie B má v průměru 19 mikronů, kategorie C 30 mikronů. Zde se blížíme již nám dobře známé ovčí vlně, která má zhruba 25 a více mikronů. Pro zajímavost: Merino vlna začíná na 16 mikronech, takže náš kašmír bude vždy jemnější než ty nejkvalitnější merino výrobky na českém trhu.

Lidovky.cz: Na vašem webu je detailně rozepsáno, kolik co stojí. To často k vidění není. Proč jste si dala tu práci a cenu rozepsala?
Jedná se o takzvanou transparentnost cen. Není to nějaký můj geniální koncept, viděla jsem to u zahraničních značek a líbilo se mi to. Je to takový důkaz, že to s tou transparentností myslíte vážně. Pro mě je to hlavně jednoduchý nástroj, aby zákazníci pochopili, proč třeba kašmírový svetr stojí osm tisíc. A že těch osm tisíc si Melicharová nestrká do kapsy a nejde si za ně někam dát drink.

Hlavními náklady jsou materiál a lidská práce, velkou oblast ale tvoří také proces designu a samozřejmě marketing, kam spadají fotografové, modelky, influenceři, sociální sítě a tak podobně. Rozhodli jsme se jít cestou kvalitního materiálu a evropských cen za práci, což je za mě příklad udržitelného byznys plánu. Nedávno mi někdo říkal, že s touhle marží nemůžeme přežít. A měl pravdu. Ale já počítám s tím, že se naše náklady sníží s vyšším objemem vyrobených a prodaných výrobků a také s expanzí na další evropské a později i mimoevropské trhy.

Lidovky.cz: Překvapilo vás něco na tom, jak módní průmysl funguje?
Výhodou i nevýhodou toho, že nejste z branže, je vysoká míra naivity, se kterou do ní vstupujete. Což má na jednu stranu negativní efekt, že jste pořád něčím překvapováni, a na druhou stranu pozitivní v tom, že do té branže vůbec vstoupíte. Jinak byste si to třikrát rozmysleli. Prvním překvapením bylo třeba to, jak moc mi nevyšly excelové tabulky s plánem rozjezdu byznysu. Místo tří měsíců na přípravu jich nakonec bylo devět. Každopádně největším překvapením byla již zmíněná vysoká netransparentnost v podstatě všeho.

Je třeba neuvěřitelné, že téměř není možné dohledat původ některých vstupních surovin. Většina světové bavlny je pěstována v Číně a Indii, kde se na nějaké puntičkářské monitorování toho, odkud bavlna je a kam putuje, moc nehledí. A když začnete tady a představíte si cestu přes dvacet různých entit, ze kterých někdo lže a někdo nelže, ale nedá se to moc rozeznat, tak vám dojde, že se pravdy dopátráte jen velmi těžko. Navíc máte důležitější věci na práci. Tím neříkám, že to není zásadní problém. Naopak se těším, až se to změní. Můj sen o bavlněném poli trvá.

Lidovky.cz: Ničí se kašmír barvením?
Ničí se v podstatě jakoukoli fyzickou manipulací, natož stykem s chemickými látkami. Jednoduchým pravidlem je, že čím tmavší odstín kašmíru, tím byl více namáhán, takže se jeho kvalita automaticky snížila. Západní výrobci mají nové technologie na konzervaci vlákna, takže se méně opotřebovává, ale dochází zde k chemické úpravě, takže je to otázka kompromisu. My šli cestou primárně nebarveného vlákna, nicméně trh si žádá barvy. Tudíž se i v našich kolekcích také pomalu objevují. Já osobně ale miluju přírodní béžové a hnědé barvy, podle mě jsou to nejkrásnější odstíny, kterým se žádné syntetické barvy nevyrovnají. Ovšem na druhou stranu chápu, že ne vždy chce jít člověk v béžové.

Lidovky.cz: Co by podle vás měla mít každá žena v šatníku?
Úplně jednoduše hlavně to, co nosí. Podle statistik v našich šatnících převažuje Paretovo pravidlo, které říká, že z něj nosíme jen dvacet procent věcí. To znamená, že většinu oblečení prostě v dobré vůli jen koupíme, pověsíme do skříně a pak na ně několik let koukáme s myšlenkou, že dnes ne, ale příště se už určitě naskytne ta správná speciální příležitost, na kterou ty tyrkysové šaty s obrovskou růžovou kytkou a holými zády, pod kterými se nedá nosit podprsenka, určitě vyneseme.

Tím neříkám, že extravagantní kousky nejsou v životě ženy potřeba, ale při jejich nákupu bychom měli nastolit zcela racionální testovací metriku a většinu těch trochu blbých nápadů prostě prosít a nezrealizovat. U vysoce kvalitních materiálů s klasickým designem, které jsou nejenom krásné, ale také pohodlné, je pak pravděpodobnost, že se dostanou do „top 20“ poměrně vysoká. Takže za mě je odpovědí na otázku, co do šatníku jednoznačně patří, kvalita.

Lidovky.cz: Kolik kousků máte ve skříni vy?
Téhle otázky jsem se obávala. Nemám to spočítané na kusy, ale vím, že odpovědí je „příliš mnoho“. Šatník se mi navíc dost rozšířil podnikáním, kdy zkrátka všechny kusy z kolekce musím osobně otestovat. Ale vážně. Ve svém životě jsem si prošla fází nakupování, kdy kvantita převažovala nad kvalitou. Pak přišly děti, které moji trajektorii trochu přesměrovaly, a já si v rámci nakupování oblečení pro ně poprvé začala číst materiálové složení na takových těch cedulkách, které jsem dřív ihned odstřihávala.

Nejvíce mě ale jednoznačně radikalizoval kašmír a tuhle radikalizaci doporučuji všem. Od té doby, co jsem ho začala nosit, otočila jsem se zády k jakýmkoli syntetickým materiálům. Úplně bez problémů jsem tedy vyřadila všechny svetry, svetříky, cardigany a šaty, které byly, jak jsem zjistila, polyamidové, akrylové nebo polyesterové. Což byly všechny. Podobnou proceduru chystám teď na léto, kdy mi benchmarkem bude hedvábí. Očekávám podobný výsledek. Takže pokud hledáte recept, jak se odhodlat k vytřídění šatníku, doporučuji koupit si jeden kašmírový svetr a jedny hedvábné šaty. Po jednom nošení budete mít jasno.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!