Někteří svůj negativní postoj k plození potomků v průběhu života sice přehodnotí, to už se ovšem dobrovolná bezdětnost často změní v nedobrovolnou.
Porodnost v Česku v posledních letech ovlivnilo několik značných výkyvů. Tomáš Sobotka, Ph.D., z Vídeňského demografického institutu na Rakouské akademii věd, který patří k nejuznávanějším ve svém oboru, vysvětluje: „Česká populace ve svém reprodukčním chování poměrně silně reaguje na vnější sociální a ekonomické změny i na nové příležitosti.“ Tím také vysvětluje propad porodnosti po roce 1989.
„Postupný návrat k normálu znovu výrazně směrem dolů ovlivnila pandemie covidu, energetická krize i začátek ruské invaze na Ukrajině. Když ale odhlédneme od krátkodobých výkyvů, je plodnost v Česku ve srovnání s okolními zeměmi spíše na vyšší a překvapivě stabilní úrovni,“ dodává.
Přesto se zvyšují počty bezdětných mužů i žen, a to jak jednotlivců, tak párů. „Roli hraje pozdější vstup do dlouhodobých partnerských svazků a posun narození prvního dítěte až po delší době partnerského soužití. Roste i počet vysokoškolsky vzdělaných žen, které zůstávají bezdětné,“ potvrzuje demograf. Zásadní zlom lze hledat v dobách rychlých změn po roce 1989, a to u generací, které v té době dosáhly dospělosti.
