Lidovky.cz: Váš dědeček byl odborník na hudbu Leoše Janáčka, maminka pracuje v rozhlase a podporuje mladé hudební talenty. I vy jste hudbu studovala. Jak jste se od ní dostala k rostlinám?
Hudební prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, mě opravdu velice formovalo. Ale taky mě odjakživa bavilo učit se o nových oborech a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Během studijního pobytu ve Španělsku jsem začala chodit s Julienem, studentem farmacie z Francie. Byl to vlastně on, kdo mě přivedl k rostlinám. Odjakživa ho zajímala kombinace tradiční medicíny, vědy a inovací. Z frustrace, že se důležité vědecké výstupy nedostávají k publiku, jsme začali přemýšlet, jak využít sílu kultury a umění k představení těchto témat veřejnosti jazykem, jemuž rozumí všichni: emocemi. A tak jsme založili Haenke.
Lidovky.cz: Založila jste poměrně úspěšnou botanickou laboratoř. V podstatě první v Česku svého druhu. Co si pod tím vůbec má člověk představit?
Žižkovská laboratoř vznikla původně jako místo pro setkávání všech, kdo se o rostlinách chtěli dál vzdělávat. Pořádali jsme přednášky a workshopy o tom, jak správně pracovat s léčivými rostlinami při výrobě domácí kosmetiky nebo přírodních léčiv. V létě 2017 jsme potom ve spolupráci s Národním divadlem a architektem Jurášem Lasovským vytvořili instalaci Victoria pragensis na náměstí Václava Havla.
Přibližně ve stejnou chvíli ale Julienovi diagnostikovali sice nezhoubný, ale velice agresivní nádor v koleni a operace a následná rekonvalescence ho na dva roky vyřadily z pracovního i společenského života. Shodou okolností to bylo v době, kdy řada mladých lidí začala objevovat fenomén pokojových rostlin a velká část našeho publika se stále více ptala, jak pracovat s rostlinami v interiéru. A tak jsme vedle vzdělávacích a osvětových aktivit spustili i obchod s pokojovými rostlinami. Ten pomohl Haenke finančně stabilizovat v době Julienovy nemoci a přinesl příležitost, jak skrze toto trendy téma probudit v lidech větší zájem o rostliny jako takové. I „pokojovky“ jsou totiž součástí městské biodiverzity, tolik potřebné k udržitelnému rozvoji měst.
Lidovky.cz: Haenke funguje dál?
Vedle obchodu jsme se stále věnovali vzdělávací a osvětové činnosti s přesahy do designu, kultury a komunitních akcí. Kromě workshopů jsme připravovali podcast, intervenovali třeba v uprchlickém táboře v Řecku. Později jsme během pandemie míchali dezinfekci a dováželi ji do nemocnic nebo zahradničili s klienty v domovech seniorů. Na dílčích projektech jsme spolupracovali třeba s Galerií hlavního města Prahy, Goethe-Institutem, Francouzským institutem v Praze, Designblokem a spoustou dalších soukromých značek, designových a architektonických studií a neziskových organizací.
Poslední rok jsme kromě psaní knihy strávili také vytvářením koncepce experimentálního centra pro umění a městskou biodiverzitu. Na tomto projektu jsme spolupracovali s iniciativou Biotroja pod GHMP. Chtěli jsme přiblížit rostliny a materiály z rostlin a jejich různá využití v kontextu města. Projekt se však nakonec neuskutečnil, tak jsme jeho myšlenky zaznamenali alespoň v knize. Samotný obchod s rostlinami jsme zavřeli už v roce 2021.
Lidovky.cz: Proč jste skončili?
Třebaže byl obchod z „byznysového“ hlediska velmi úspěšný, nedával žádný smysl z hlediska environmentálního. Byť jsme se celou dobu snažili skrze dílčí iniciativy zvyšovat povědomí o dopadech masového obchodu s rostlinami na životní prostředí, nedávalo už dál smysl se toho účastnit jako aktivní hráči. Všechno bylo umocněno šílenstvím, které se kolem rostlin rozmohlo během první vlny covidového lockdownu. Z hip trendu se najednou stala masová záležitost a nám došlo, že musíme nejdřív změnit myšlení lidí o tom, jakou roli vůbec rostliny mají pro společnost i pro životní prostředí. Že jsou mnohem víc než pouhá dekorace do bytu.
Lidovky.cz: Žijete ve Francii, ale v Česku vám vyšla kniha Plantlovers: Neviditelná botanika městského prostředí. Co myslíte tou neviditelnou botanikou?
Za obchodem s pokojovými rostlinami se skrývá spousta environmentálních, společenských a historických souvislostí, které si na první pohled málokdo z nás uvědomuje. Rostliny jako monstera, fíkus nebo sloní ucho pocházejí z tropických oblastí Jižní Ameriky nebo jihovýchodní Asie, kde jsou součástí tradic místních komunit. Právě těch, které nejvíce trpí destrukcí deštných pralesů, úbytkem biodiverzity a dalšími důsledky klimatických změn. Je tak vlastně paradoxní, že pokojové rostliny zažívají v posledních letech nevídaný boom především u mladších generací, pro které je na jednu stranu stěžejní téma ochrany životního prostředí, ovšem na druhou často neváhají utratit desetitisíce korun za kousek zeleně do bytu.
Popularita pokojových rostlin vytvořila celou generaci amatérských botaniků, kteří si skrze sociální sítě vyměňují tipy, jak o rostliny pečovat, ale i rostliny samotné. Často se řeší zeleň ve veřejném prostoru, ale málokdo se už osmělí podívat se za okna našich domovů. Rostliny v interiéru nám přinášejí radost, učí zodpovědnosti i soběstačnosti a jejich význam je mnohem větší než sloužit jako pouhá dekorace obýváku.
Lidovky.cz: Vaše kniha je i o tom, že bez rostlin bychom se neobešli... Jsou součástí mnoha odvětví. Můžete jmenovat nějaká, která určitě překvapí?
Rostliny a biodiverzitu potřebujeme už jen proto, abychom se mohli nadechnout . Asi dvě třetiny naší lékárničky tvoří léky, které jsou založeny na přírodní bázi. Nebo alespoň inspirovány molekulami, které najdete v přírodě. Pro osmdesát procent světové populace jsou léčivé rostliny stále primárním zdroje medikace.
Z rostlin se dnes dá vyrobit všechno. Od rozložitelných obalových materiálů přes stavební materiál, kosmetiku až třeba po veganské smyčce... Esenciální oleje se zkoumají pro svůj antimikrobiální potenciál, což může pomoci zmírnit dopady antibiotické rezistence. Z kávového lógru – odpadu z kaváren – se dnes běžně stává přísada do kosmetiky nebo médium pro pěstování hub. Rostliny mohou jednoduše spoluvytvářet udržitelnější život ve městech. Jen musíme vědět, jak na to. To bychom chtěli předat dál.
Lidovky.cz: Co nám podle vás rostliny předávají nejdůležitějšího?
Vědomí, že nejsme nadřazeni přírodnímu ekosystému, ale že jsme jeho součástí. A naději, že když opravdu pochopíme funkci rostlin a potenciál, který ukrývají, budeme se k přírodě chovat úplně jinak.
Lidovky.cz: Vnímají rostliny pozornost, kterou jim věnujeme?
Určitě. I když přílišná péče může uškodit. Jak říká italský neurobiolog Stefano Mancuso, rostliny se umí pohybovat i bránit. Jenom k tomu využívají jiné mechanismy než my lidi. Ale prý mají rády, když na ně mluvíme a pouštíme jim klasickou hudbu. Z jednoho výzkumu kdysi vyplynulo, že rády poslouchají Beethovena.
Lidovky.cz: Často říkáte, že je tak trochu mýtus, že rostliny čistí vzduch. Můžete to vysvětlit?
Celé to vzniklo kvůli jedné studii NASA z konce osmdesátých let, která se potom v lehce překroucené verzi stala silným, ovšem trochu zavádějícím marketingovým nástrojem. Rostliny sice opravdu čistí vzduch – na tom vlastně tak trochu stojí princip fotosyntézy –, nicméně není pravda, že by jediná rostlinka uměla vyčistit byt od toxických látek. K tomu byste jich potřebovali desetitisíce. Rostliny v interiéru mají především psychologickou, uklidňující funkci. A péče o ně je obrovský závazek.
Lidovky.cz: Jak vypadá celosvětový byznys s květinami? Co je podle vás jeho největším úskalím?
Pokojové rostliny pro evropský trh se nejčastěji pěstují v Nizozemsku. Jenom přes místní burzu se každý rok prodá asi dvacet miliard rostlin. Kromě dopravy rostlin z jednoho konce Evropy na druhý jsou největším problémem jednorázové plastové obaly a široce zavedená praxe využívání syntetických hnojiv a rašeliny. Ta by měla jako takřka neobnovitelný zdroj zůstat v zemi, kde je součástí místních ekosystémů a pohlcuje uhlík. Její těžba urychluje klimatické změny.
Lidovky.cz: Mnoho rostlin, které mají lidé doma, není vlastně z Česka. Kterou rostlinu byste označila za typickou českou pokojovku?
Otázkou je, co je typická česká pokojovka. Mnohé z rostlin tu už doslova zdomácněly. Rýmovník, starček nebo aloe pocházejí z Afriky, monstera a oxalis jsou původně z jižní Ameriky, oblíbená Pilea peperomioides má botanický domov v jihočínské provincii Jün-nan. Je především důležité, aby se nám ve společnosti rostlin dařilo. A aby se dařilo i jim.
