Lidovky.cz: Hospodařit začal vás otec po sametové revoluci, když mu vrátili půdu. Začínal už tehdy pracovat s půdou ekologicky?
Když otec začínal, dělal na poli vše tak, jak bylo začátkem devadesátých let běžné. O ekologické hospodaření se nijak zvlášť nezajímal. Popravdě řečeno, neměl k tomuto způsobu obhospodařování půdy příliš důvěru. Nevěřil, že bez postřiků a průmyslových hnojiv bude úroda stejně dobrá jako bez nich. Pravdou ale je, že už tou dobou na našich polích nepěstoval klasické zemědělské plodiny, ale rostly tam například červené sedmikrásky nebo zelí – obojí na produkci osiva – a také léčivé rostliny.
Ekologicky jsem začal hospodařit až já. Nelíbilo se mi, kolik chemie se v zemědělství používá, měl jsem chuť zkusit to jinak. Říkal jsem si, že když chci pěstovat byliny, které mají vonět, chutnat a léčit, tak na ně přece nemohu stříkat chemické látky. To nejde dohromady. Chtěl jsem, aby půda měla svou přirozenou úrodnost, aby to byla živá půda.
Lidovky.cz: Kdy jste s ním začal pracovat?
S otcem jsem začal pracovat hned po škole. Bylo to v roce 2008, kdy jsem dokončil studium na VOŠ zemědělské. Už v průběhu studia jsem si usmyslel, že chci pěstovat byliny ekologicky. Věděl jsem, že v Čejkovicích sídlí firma, která vykupuje a zpracovává pouze byliny v biokvalitě a vyrábí z nich čaje. Viděl jsem v tom příležitost, protože o surovinu v biokvalitě měli velký zájem. S otcem jsme se proto dohodli, že mi přenechá polovinu výměry polí, na níž budu já hospodařit ekologicky, a ukáže se, jestli bylinky zvládnu vypěstovat bez chemie. A ono se to povedlo. Že je to dobrá cesta, pochopil brzy i otec. Do práce jsme se pustili společně. Bez chemie. Náš rodinný podnik funguje dodnes.
Lidovky.cz: O kolik se vaše pozemky zvětšily od té doby, kdy jste s otcem začínal?
V době, kdy jsem se k otci připojil, jsme dohromady měli pět hektarů půdy. Dnes obhospodařujeme patnáct hektarů, z toho je deset hektarů našich a pět si pronajímáme.
Lidovky.cz: Jak tedy půdu obhospodařujete dnes?
Abychom dokázali patnáct hektarů obhospodařit, museli jsme investovat do strojů. Byly to například plečky, plecí brány a tak dále. Tyto stroje se snažíme co nejlépe využít hlavně v boji proti plevelům. Sehnat stroje, které jsou určené přímo pro pěstování bylin, je prakticky nemožné. Většina strojů, které používáme, byla původně určena k pěstování zeleniny. My si je museli sami upravit. Úpravám a opravám strojů se věnujeme většinou v zimě, protože když začne jaro, není už na to čas.
Jako první se brzy na jaře musí obdělat – prokypřit – starší byliny. To jsou trvalky, které byly na pole vysázeny před jedním až čtyřmi roky. Hospodaříme na Vysočině v nadmořské výšce kolem 550 m n. m. a máme vyzkoušené, že v našich podmínkách je lepší se setím bylin počkat až do doby, kdy je půda více prohřátá. Je to z toho důvodu, že většina bylin má ráda teplo. Když je nasejeme do studené půdy, trvá jim delší dobu, než začnou růst. Na rozdíl od plevele, který roste mnohem rychleji.
V průběhu let jsme zjistili, že u některých druhů bylin, jako jsou meduňka nebo máta, je lepší si předpěstovat sadbu ve skleníku a na pole vysadit až malé rostlinky. O sazeničky se ve skleníku staráme skoro dva měsíce. Je to kus práce, ale na poli se po vysazení rychle ujmou. Stojí to za to.
Lidovky.cz: Jak bojujete s plevelem?
Boj s plevelem začíná tak po třech týdnech. Plečka je nejúčinnější, když je plevel ještě velmi malý, proto je důležité začít s plečkováním včas. Přes všechnu snahu zůstává obvykle v řádku asi patnácticentimetrový pruh, v němž je téměř nemožné plevel strojově odstranit. V tu chvíli nám nezbývá než vzít do ruky motyčku a s plevelem zatočit postaru. Škůdci u bylin zatím nepředstavují žádný výrazný problém a také s chorobami si umíme zavčas poradit.
Abychom půdu nevyčerpávali, spoléháme na osevní postup. Na poli střídáme nejen různé druhy bylin, ale vyséváme i tzv. zelené hnojení. Nejčastěji jsou to jetel, vikev, oves, peluška nebo svazenka.
Sklizeň
Lidovky.cz: Co všechno musíte dělat ručně?
Ač využíváme stroje, ruční práce je vždycky dost. Na poli jsou to hlavně pletí a dosazování rostlin. Protože byliny sklízíme strojově, musejí být porosty perfektně odplevelené. S tím nám částečně pomáhá již zmíněná plečka, ale bez ruční práce se prostě neobejdeme. Pokud by totiž mezi bylinami zůstal plevel, sklízeč by ho sklidil a byl by problém ho vybrat.
I sázení je dílem ruční práce. Rostlinky nejdříve vysadíme za pomoci sazeče, na kterém sedí tři lidé. Ti vkládají každou jednotlivou rostlinku do sázecího strojku. Kolem třetího dne po sadbě bylinky ještě dosazujeme ručně. Může se stát, že některá rostlinka uschne. Protože by v řádku vzniklo prázdné místo, kde by se dařilo plevelu, musíme na její místo dosadit rostlinku novou.
Když byliny sklidíme, je důležité je včas usušit. Vlhké byliny by totiž mohly začít rychle plesnivět. V sušárně je rozvrstvíme na velká síta a pravidelně je obracíme a „načechráváme“, aby prosychaly rovnoměrně. Sušíme je na dřevěných roštech pomocí ohřátého vzduchu, jehož teplota nepřesahuje 42 °C. Vyšší teplota by zapříčinila ztrátu cenných léčivých látek, které byliny přirozeně obsahují.
Rodiče v začátcích byliny sušili bez pomoci ohřívaného vzduchu, když ale přišlo deštivé a chladné počasí, ještě vlhké byliny se na roštech zkazily a celoroční práce přišla vniveč. Když jsou bylinky usušené, sesypáváme je do pytlů.
Lidovky.cz: Co všechno pěstujete?
Specializujeme se na takzvané naťové byliny. Tedy na ty, které se pěstují pro nať s listy, ne pro květy. U nás jsou to meduňka, máta jemná, máta peprná, šalvěj, jitrocel a pohanka. I u pohanky sklízíme celou nať, nejlépe nakvetlou. Na nať s květem pěstujeme sléz maurský. Spočítal jsem, že za dobu, kterou se zemědělství naplno věnujeme, jsme na naší farmě pěstovali asi třicet druhů bylin. Snad každá z nich je něčím specifická a dokáže člověka potrápit. Ať už na poli při pěstování nebo v sušárně při sušení.
Vzpomínám si, že asi před dvaceti lety jsme pěstovali benedikt lékařský, který je známý také jako benedikt čubet. V sušeném stavu se s touto bylinou nedalo téměř pracovat. Ze suché natě se tak prášilo, že i po uplynutí dvou desítek let si jasně vybavuji nesnesitelně hořkou chuť v ústech, z níž se člověku doslova zvedal žaludek.
Lidovky.cz: Čím je pěstování bylin specifické?
Pěstování bylin je z mého pohledu specifické tím, že se touto disciplínou naplno zabývá jen velmi malé množství zemědělců a většinou na to jde každý trochu jinak. Chybí obecné povědomí, jak nejlépe tuto práci dělat, a člověku pak nezbývá než praktické zkušenosti získat postupně metodou pokusu a omylu.
Lidovky.cz: Jak se byliny sklízejí?
U nás sklízíme nať, případně listy bylin. Využíváme k tomu traktor, za který je zapřažený tažný sklízeč. Ten byliny poseče a ony potom dopravníkem putují do korby. Pak je převezeme do sušárny. Sklizeň u nás probíhá přibližně od první poloviny května do poloviny září. Sklízíme každý druhý až třetí den podle toho, kdy uschne předchozí várka bylin v sušárně. Vždy musíme sklidit jen takové množství, které se vejde do sušárny.
Počasí na sušení v naší sušárně nemá až takový vliv, ale určitě se lépe suší, když je teplo a sucho. Jenže to potom přestávají růst byliny, takže nejlepší je něco mezi. Sklizeň nám může nejvíce zkomplikovat deštivé počasí. V tom případě se nedá vjet na pole a nezbývá než čekat a doufat.
Lidovky.cz: Pracuje s vámi celá rodina? Stačíte na to, nebo jste musel najmout další lidi?
Do chodu farmy je zapojena celá rodina – moji rodiče a já s manželkou. Provoz sušárny také zvládáme v rámci rodiny, ale s pletím nám pomáhají brigádníci. Většinou to jsou studenti, ale pomáhají i příbuzní. Jedná se asi o čtyři až pět lidí, kteří se různě střídají a zapojují, když mají čas.
Lidovky.cz: Vaši práci ovlivňuje nejen počasí, ale jistě také rostoucí ceny energií. Jak se s touto situací vyrovnáváte?
Letošní sezona bylin pomalu končí a situace s cenami energií nebyla zatím nijak drastická. Ale tak jako všichni i my začínáme zdražování pociťovat. Obavy máme, uvidíme, co přinese příští sezona.
Lidovky.cz: Co je na pěstování nejtěžší? Máte stálé odběratele?
Za mě je nejtěžší jednoznačně boj s plevelem. Je to zdlouhavé, namáhavé a vlastně to nikdy nekončí. V ekologickém zemědělství nemůžete plevele postříkat a počkat, až uhynou. Myslím, že velmi důležité je jedno pravidlo – bojovat proti nim včas. Nejde o to čekat, až se plevel objeví, ale spíš s půdou „zahýbat“ v ten správný moment tak, aby měl co nejmenší šanci vůbec zakořenit a vyrůst.
Náročné je také zakládání nových porostů. Když se podaří vypěstovat sadba ve skleníku, zdaleka není vyhráno. Zásadním momentem, který rozhoduje o úspěchu založení porostu, je výsadba na pole. Půda na poli musí být dostatečně vlhká, zároveň nesmí být moc mokro, aby se po poli dalo chodit. Člověk také musí sehnat dostatek lidí, kteří pomohou. A nakonec je potřeba notná dávka štěstí, třeba aby rostlinky večer nespláchla bouřka.
Máme dva stálé odběratele, kteří od nás bylinky kupují od té doby, co máme biocertifikát. To je už třináct let. Firma Sonnentor odebírá více než 95 % veškerých našich bylin. Dlouhodobá spolupráce je pro nás zásadní. Nejsme schopni z roku na rok změnit pěstované byliny na polích.
Lidovky.cz: Co považujete za největší výhodu?
Při pěstování bylin se člověk musí naučit brát neúspěch jako přínosnou zkušenost, z níž je třeba se propříště poučit. Bylinky pěstujeme bez přerušení asi třicet let, za tu dobu jsme už nějaké zkušenosti nasbírali. Právě v nich vidím naši výhodu oproti nově začínajícím biopěstitelům, kterým samozřejmě v jejich úsilí ohromě fandím. Aby člověk zvládl určité situace správně vyhodnotit a řešit, je potřeba, aby je zažil na vlastní kůži.
