Ekonomický růst souvisí s růstem spotřeby. Tedy čím více rosteme, tím více ničíme životní prostředí. Ekonomický růst navíc nepomáhá snižovat nerovnosti. Ve vyspělých zemích se již několika desítek let rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými a střední třída slábne. A navíc - výzkumy prokázaly, že ve vyspělém světě větší ekonomický růst nepřináší lidem kvalitnější život a více štěstí.
Takto shrnul Martin Čech z platformy Nerůst problémy, jaké vznikají tím, že jsme tak fixovaní na představu růstu. Růstu ekonomiky, HDP, růstu životní úrovně… Nemusíme s ním ve všem souhlasit, názory Nerůstu (z anglického degrowth) jistě mnohem přijdou jako nová varianta socialismu a regulace, ale na druhou stranu jsou tyto úvahy mladých lidí minimálně užitečné k tomu, abychom si kladli otázku, zda se v naší civilizace nevytvořil jakýsi kult Věčného Růstu, který nás žene…kam vlastně?
Danuše SieringDanuše Siering žije v Berlíně a Praze. Je zakladatelkou galerie Černá labuť, projektu Go Florenc a Česko-německého Salonu. Vydává N&N Czech German Bookmag.  |
Martin Čech byl jedním z velmi zajímavých řečníků, které jsme pozvali k našemu tradičnímu česko-německému kulatého stolu pohovořit nad tématem „New CZ-Deal: Jak se z toho nezbláznit aneb Mladá generace a klimatická změna“. Naše vydavatelství Black Swan Media podporované Česko-německým fondem budoucnosti uspořádalo event koncem června v prostorách Art&Event Gallery v pražské Černé labuti akci.
Letzte Generation
Jako další v diskuzi vystoupila Petra Gümplová, profesorka politologie a sociologie na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně a vedoucí projektu The Transformation of global commons and the future of planetary ecosystems. Právě commons jsou jedním ze zajímavých konceptů mezinárodního práva, které mají ambici ochránit naše společné oceány, vzduch a zem - ony „pastviny“ (commons), jenž nepatří nikomu a patří všem. Mimochodem dnes velmi horké téma, kdy globální společenství diskutuje o tom, zda povolit těžbu surovin na dně oceánu.
Petra Gümplová uvedla, že historie environmentálních hnutí v Německu sahá až do šedesátých let. „Udržitelnost a ekologie se postupně vtiskly do národní identity a Němci se stali vstřícnými vůči environmentálním otázkám. To se však začíná měnit v momentu příchodu hnutí Letzte Generation a jejich radikálních taktik.
Pojmenování „poslední generace“ znamená, že se tito lidé cítí být poslední generací, která může dle jejich slov současnou klimatickou krizi zvrátit. Dávají však o tom vědět nekompromisními akty jako např. přilepováním se sekundovým lepidlem k veřejné infrastruktuře nebo rozdáváním jídla z kontejnerů, kam jej po době expirace vyhazují supermarkety,“ říká profesorka Gümplová, která sama jako tzv. „klimavědec“ s hnutím Letzte Generation v řadě věcí sympatizuje. „Není totiž pochyb o tom, že se nacházíme v klimatické krizi a jsme ve fázi kritického stavu, kdy je potřeba něco dělat, abychom zastavili ničení biodiverzity.“
Německo je podle profesorky dnes rozdělené na dva tábory. Ti, kteří se od hnutí Letzte Generation distancují, a mezi které paradoxně patří i strana zelených, a ti, kteří jsou jejich příznivci, včetně řady vědců, kteří se za hnutí postavili nedávno v otevřeném dopise.
U studentů, které profesorka vyučuje, je názor závislý na zemi, ze které daný student pochází. Studenti „z globálního Jihu“, který pociťují dopady změny klimatu mnohem výrazněji. Klima a také klimatická spravedlnost je pro ně velké téma. A není se co divit, je celkem snadné pochopit mladého člověka z Afriky či Indie, zemí jež jsou devastovány horkem a suchem a znečištěným ovzduším, když s nelibostí sleduje, jak bohatý Západ - jež má na svědomí většinu globálních emisí - diskutuje a váhá, zatímco v jeho zemi se tak dramaticky zhoršují podmínky k životu.
Masa a Země
Pohled na klimatickou krizi z pozice médií popsala Hana de Goeij, CME Head of Production Sustainability & Responsible Content. „Vkládáme do scénáře tzv. zelená témata. Jak v podobě mluveného slova, tak v rámci obrazové části jako je např. bezobalová domácnost nebo třídění odpadu,“ říká o „zodpovědném obsahu Novy“ Hana de Goeij. „K responsible content se aktuálně hlásí televize v celé Evropě. Dokonce jsme už ve fázi, kdy se jej snažíme nějak měříme. V tom nám má pomoci rozvoj umělá inteligence,“ dodává.
Na Hanu navázal Vincent Navrátil z kreativní agentury Kokoloko Production, který stojí m.j. za seriálem Mužketýři na Nově, jež byl certifikován jako uhlíkově neutrální produkt.
„Ovlivňovat se musí hlavně pozitivně ve smyslu motivace, nikoli nařizování a trestu za nedodržování,“ říká Vincent. „Každý od nás z výroby proto třeba dostal termosku a díky tomu jsme zásadně zredukovali spotřebu pet lahví. Nebo jsme si najali tzv. green captain, zelenou kapitánku, která motivuje štáb k ekologickému chování – např. k vyzkoušení si vegetariánského cateringu. I osvětlovači a technici, jinak zvyklí na převážně masitou stravu, byli díky zelené kapitánce ochotni vegetariánský catering zkusit,“ usmívá se Vincent Navrátil. Na závěr upozorňuje, že je velmi těžké do scénářů dostat ekologické chování postav tak, aby nevypadalo jako politická agenda.
Obraz kuřat
Další diskutující byla Kristýna Jiroušková ze společnosti Obrana zvířat (Obraz), která je fundraiserkou za účelem zeleného lobbing u politiků a firem. Obraz stojí za řadou úspěchů jako např. za prosazením zákazu klecových chovů a zákazem kožešinových farem. „Snažíme se také o zákaz halových chovů, ale to v současnosti zatím není možné,“ říká Jiroušková.
Aktuálně Obraz pracuje na tzv. European Chicken Committment jehož smyslem je, aby se velké firmy a řetězce připojily k závazku odebírat pouze ta kuřata, která vyrůstala minimálně devadesát dní a ne dnes běžných třicet dní. Prodloužení života s sebou nese řadu zlepšení pro chov brojlerů chovaných dnes v extrémně krutých podmínkách.
Mladý konzervativec
Do diskuze přispěl také Tomáš Chlachula, zastupitel města Třebíč, který se enviromentálními otázkami zabývá v rámci organizaci Mladé ANO. Tomáš je naopak zastánce „pragmatismu“ a vystupuje proti „zelené hysterii“.
„Evropská Unie se podílí na celkových emisích světa osmi procenty a myslí si, že spasí svět svými nařízeními. Není to tak. Být nejlepší totiž znamená chovat se na úkor konkurenceschopnosti. Příkladem jsou evropské firmy, které v honbě za top výkony, které si chtějí udržet, přemisťují výrobu tam, kde jejich chování není tak vidět. Čili do rozvojových zemí, kde se na zodpovědnost vůči přírodě nehraje,“ popisuje Chlachula s tvrdí, že si tím EU řeže sama pod sebou větev.
Další jeho obavou je populační vývoj, kdy se řada mladých lidí vědomě rozhodne nemít děti a tím přispívá ke zmenšující se evropské populaci. „Populační úbytek je sice potřeba doplňovat migrací, ale pustit migrační stavidla není řešením,“ uzavírá zastupitel.
By design
Závěrem se ještě vrátím k Martinovi Čechovi, členovi týmu Nerůst v rámci enviromentální platformy NaZemi. Zaujalo mě Martinovo rozdělení práce na tzv. „pečující“ čili „reproduktivní práci“, a na „produktivistickou práci“. Práce pečující, mezi které patří např. mateřská a sociální práce, je silně podhodnocená. „A to tak nemusí být. Je to jen naše politická volba,“ říká Martin Čech.
„Nerůst není o stagnaci, ale osvobození společnosti od logiky růstu,“ stojí na webu Nerůstu. „Nemůžeme růst nekonečně a exponenciálně, protože to není dlouhodobě udržitelné. Například pokud by ekonomika rostla o 3 %, za 24 let by se zdvojnásobila a za 100 let by se zdevatenáctinásobila. Od čtyřicátých let, kdy jako modlu vnímáme ekonomický růst, skutečně k tomuto exponenciální růstu dochází. I dítě přeci chápe, že tohle není dlouhodobě udržitelné,“ říká Martin, ale svoje vystoupení přesto uzavřel optimisticky: „Věřím, že nás čeká Degrowth by design, nikoli Degrowth by disaster.“
