Průvodní jevy života na vesnici by nejraději nechali na věky zrušit hlavně lidé, kteří se tam stěhují z měst za klidem a tyhle „detaily“ nedomysleli. Anebo ti, kteří chtějí nerušenou dovolenou.
Vážená rodino, touto formou se vás snažíme oslovit nad vyřešením situace ohledně kokrhajícího kohouta v několika denních intervalech, kdy se naprosto hlasitým kokrháním snaží dovolat jiného kohouta (ano, bohužel se žádný neozývá) a tento váš silný jedinec nám opravdu znepříjemňuje pobyt doma přes den. Věříme, že se vám situace podaří vyřešit a nebudeme nuceni přistoupit k dalším krokům.
Doslovný úryvek anonymního dopisu, který před třemi lety zveřejnila Agrární komora České republiky, vyvolal na sociálních sítích obrovský zájem, lidé vyzývali stěžovatele, aby se z venkova odstěhoval. Stesků nad ruchy vesnice ovšem stále přibývá.
„I v loňském roce nám přišly desítky stížností na zvuky a pachy venkova. Vadí třeba kokrhající kohout, vyzvánějící kostelní zvony, stádo dobytka s kravskými zvonci, pach hnoje, káchající kachny nebo přejezdy zemědělské techniky v období žní. Rádi bychom upozornili, že pokud vyrazíte mimo město, buďte si prosím vědomi, že tyhle přirozené projevy k životu na vsi zcela běžně patří. Pokud je nedáváte, zvolte k návštěvě či dovolené raději jiné místo,“ uvádí na svých stránkách komora.
Idyla versus realita
Jenže nejen dovolenkářům se typický venkovský lomoz nelíbí. Na venkov utíkají také lidé z měst na trvalo. Láká je představa domu se zahradou plnou zeleně, kde voní růže a šumí borovice z nedalekého lesa.
