V posledních letech legíny povýšily ze sportovního oděvu na plnohodnotné kalhoty pro běžný i pracovní život. Pár nohavic přiléhavě obepínající nohy, zadek i přední část pánve vtrhl do našich životů a nosí se nejen v tělocvičnách, posilovnách a „nadoma“, ale i na nákup, do školy, práce nebo k večerním radovánkám.
Jenomže legíny také dráždí. Zatímco někteří nedají na elastický oděv dopustit jako na nejpohodlnější kalhoty, které nositeli dopřávají absolutní svobodu, jiné vyvádějí z míry svým sportovním původem i schopností odhalit veškeré (ne)ladné křivky a záhyby těl. Tak jak to je, patří legíny mimo hřiště?
Elastický svatý grál
Že se dnes mohou influencerky fotit s vyšpuleným pozadím v béžových legínách ve svých béžových příbytcích, je především zásluha amerického textilního chemika Josepha Shiverse, který v 50. letech minulého století učinil vynález termoplastického elastomeru. Vědec vytvořil pevné a pružné vlákno, které se dokázalo natáhnout o pětinásobek své původní délky a bez problému se vrátit do původního stavu. V roce 1959 vešel Shiversův textilní počin ve známost pod názvem lycra.
Pro módní průmysl znamenalo toto pružné vlákno svatý grál, neboť právě díky němu mohli oděvní výrobci dát lidem to, po čem toužili – pohodlí a dobrý pocit. Lycru proto začali prakticky ihned využívat módní designéři pro výrobu strečových kalhot s gumou v pase, které těsně obepínaly tělo. Šedesátá léta – to jsou elastické kaliopky s našitými puky a poutky za chodidlo.
