Vždycky jsme to přežili, přežijem to i teď. To se myslím říká v nějakým Čechovovi a ten měl pro ztracený naděje a vyhořelý existence speciální slabost. Okej, tak já ty Radiohead radši vypnu. Není to vlastně tak zlý. Existuje topení, teplý ponožky, sex anebo hašlerky s pomerančovou příchutí. Sauna, telefonní číslo na rodiče, horký polívky, keramický kroužek, Xanax...
Možná bych mohla mít v Český televizi takovej pořad s receptama proti úzkosti, byl by to takovej o dost vyhrocenější Herbář. Moderátorka by bohužel nebyla tak pěkná a mluvila by mnohem horší češtinou a chraplavě. Všichni by leknutím zapomněli platit koncesionářský poplatky, bráško.
Tereza DočkalováNarodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou. |
Já mám teďko na podzim hromadu volnýho času, kterou se samozřejmě snažím vyplňovat velmi efektivně. Hraju sama se sebou Scrabble, sem tam se snažím hlídat maličký mimino mé nejlepší kamarádce. To mimino mě nesnáší. Už ve čtvrtým měsíci svýho života. Vždycky, když ji držím v náručí, nějak záhadně se rozvzpomene, že život postrádá smysl a dvě hodiny si hraje na holčičku, kterou právě vyprostili ze sutin rozbombardovanýho baráku a živě to přenáší CNN. Nekecám. Ale já to s ní nevzdám. Miluju ji, i když je červená, bez sebe vzteky a zpocená jako piňdour.
Jinak se teda celkem ničemu smysluplnýmu nevěnuju. To ale neznamená, že nic nedělám, bráško. Existuje tolik činností beze smyslu a já o sobě můžu prohlásit, že jsem v jejich výzkumu došla opravdu hodně daleko. O tom bych taky mohla mít pořad v Český televizi. Slepá ramena lidských činností. Tady bych zas byla takovej vyhrocenější Luděk Munzar z pořadu Paměť Stromů. Další série by se jmenovala Slepá ramena češtiny. Ale to přemejšlím, že bych moderátorsky přenechala spíš Aleši Cibulkovi. Mimochodem, bráško, víš, proč se jeho pořad v Rozhlase jmenuje Tobogán? Dám ti malou nápovědu: Šampaňské. Byla jsem jednou hostem, je to skvělý.
Ale zpátky k těm činnostem beze smyslu. Dám ti příklad. Když jsem minule na Kavčích Horách účinkovala v jednom pořadu pro děti, schválně jsem si v šatně zapomněla náramek, abych se pak pro něj mohla vrátit. To je skvělý, protože tím, jak je Praha ve všední den zacpaná a dýchavičná, strávíš dojezdem na Kafky a zpátky půlku dne, to se ti vyplatí i přivstat, hned máš do odpoledne nabitej program. Na vrátnici jsem potkala jednu krásnou a skvělou herečku.
  |
-Ahoj. Co ty tady?
-Točím skvělej seriál se skvělým režisérem.
-Ano? Ten je vážně skvělej, to zní skvěle, tak to je skvělý.
-A co ty? Jdeš něco točit?
-Ne, zapomněla jsem si tu náramek.
Neměla drobný, tak jsem ji pozvala na kafe z automatu. Venku na cigáru mi pak říkala, že začnu točit ve chvíli, kdy budu sama sebou a nenechám nikoho, aby se mnou mával. Hezky jsem jí poděkovala. Je vážně krásná. Naštěstí pro mě nejen, že filmoví režiséři skoro nechoděj do divadla, ale zcela určitě nečtou moje články. Takže možná ještě mám malou naději, že mě někdo někdy bude chtít postavit před kameru. Protože, jak často říkám ve svém připravovaném pořadu Slepá ramena češtiny: „Ona nakonec každá voda steče dolů a metastázka se dostane Kubovi do hlavy.“
Pozn. autora: výraz „zpocený jak pinďour” je převzatý od jednoho malýho kluka z Karlína. Myslim, že mu nebude vadit, když napíšu, že je volně k použití.
