Vendula FialováVendula se aktivně věnuje práci se seniory, dochází od centra Rosa, kde má čtenářský kroužek a nově také působí v centru Elpida, kde vede besedy s různými osobnostmi. Od roku 2020 se objevuje v seriálu Ulice, kde ztvárňuje roli Dity Tálské. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava II, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě 2, Helena aj. Její velkou vášní je moderování, slyšet ji můžete každý víkend na rádiu Kiss, kde má odpolední vysílání Aktiv Víkend s Vendy, na kontě má desítky akcí, které moderovala. |
„Tak jaké to bylo po takové době,“ ptá se mě rodina, kamarádi, když jim sděluji, že jdu hrát něco, co jsem rok a půl nezažila. Je to… jak bych to řekla, je to zvláštní návrat k nervozitě podobné pocitu, kdy na jeviště putujete coby vystudovaný herec ještě nepolíbený diváckými reakcemi a aplausem na otevřené scéně.
Je to… zase nervozita, zdali TO tam je. S Palmovkou letos poprvé hrajeme i na letní scéně v šapitó Azyl 78. Po 3 dnech hraní mi odchází hlas. Přes rok nebyl zvyklý na jeviště, a i když jsem i v normálu docela hlučná, umluvit stan, se kterým by se nestyděl jezdit ani Cirkus Humberto na světové turné, to chce řemeslo.
Odehrála jsem s Palmovkou na letní scéně 6 přestavení za sebou, nutno dodat, že onen adrenalin a tréma jsou příjemným oživením a zase je člověk při věci a zase hledá a odkrývá nové poznatky o postavě, kterou hraje. Lockdown přinesl Refresh.
Týdenní hrací štace je za mnou a jeviště uvidím zase v srpnu. A tak pádím zase do rádia. Pravidelně moderuji víkendy, tady je adrenalin, kdykoliv se rozsvítí červené světlo a vy víte, že tisíce lidí slyší váš hlas a taky to, co říkáte, tak to Vendulo proboha nepo….
A pak jedu do domova důchodců číst do čtenářského kroužku, kam dojíždím už nějaký ten pátek. Někdy přijde deset lidí, někdy dva, jindy jeden.
„A to se ti vyplatí tam jezdit, když přijde tak málo lidí?“ Jo, vyplatí. Když jich bude dvacet, budu číst, a to nám přináší radost, popovídáme si, mají důvod sejít ze svých pokojů do společenské místnosti. A když přijde jen jeden? Pak se dozvídám o životech, o době, která je mi cizí, a přitom není tak vzdálená a jsou to neuvěřitelné životní příběhy, mnohdy by daly na film nebo minimálně román. Kdy se člověku poštěstí zastavit se, sednout si s někým a povídat si o tom, co se dělo za války, jak jim komunisti vzali to a tamto? A když se pak usmějí, vidím, že strasti života nemusí ubíjet, ale i nabíjet, jít přes to všechno právě za jediným cílem – usmát se.
A pak pádím do studia dabovat a když je hotovo, otevřu diář, kde prázdná políčka jaksi chybí a čtu, co mám v plánu dnes, zítra….
A ptala se mě nedávno jedna paní „A máte vy vůbec volno?“ A mě došlo, že vlastně ne, protože kdybych ho měla, stejně bych ho chtěla zužitkovat. Tak ať už v tomto létě budete dělat cokoli, ať už to bude volno nebo práce, jděte do toho s vervou, s láskou a najděte v momentech obyčejných to, co je dělá ojedinělými.
