V kulturním centru DOX se nedávno sešly asi tři stovky přátel, umělců, podporovatelů galerie i jejích příznivců. Připomněli si přes dvě stovky výstav, které tady proběhly, i důležité momenty posledních let. Na dvoře galerie si u otevřeného ohně opékali špekáčky, debatovali, popíjeli a nad ránem se za zvuků kytary a saxofonu rozešli.
V Doxu se totiž slavila dvě výročí najednou. Jeho ředitel Leoš Válka oslavoval sedmdesátiny a sama galerie patnáctiny. Atmosféra byla skvělá. Připojuji se v ředitelně ke gratulaci.
Lidovky.cz: Je patnáct let v životě galerie dlouhá, nebo krátká doba?
Ve světě byznysu je rozhodujících prvních pět let. My ale žádný byznys neděláme, jsme největší nezávislá nezisková soukromá galerie u nás. Z pohledu velkých zahraničních galerií, které fungují padesát i více let, nejde o ohromující číslo.
I tak je pro mě občas neuvěřitelné, že fungujeme už patnáct let a že dokážeme takový kolos s pětadvaceti kmenovými zaměstnanci a asi padesáti externisty udržovat v chodu. Že zvládáme připravovat zajímavé výstavy, řadu rozličných doprovodných a vzdělávacích programů a vše finančně ustát.
Vyžaduje to ovšem od celého týmu neutuchající chuť a velké úsilí. Občas také musím „hypnotizovat“ podporovatele a sympatizanty.
Lidovky.cz: Čím je hypnotizujete?
