Jan Antonín Baťa se narodil 7. března 1898 v Uherském Hradišti a byl nevlastním bratrem (měli společného otce) a později také nejbližším spolupracovníkem zakladatele firmy Tomáše Bati. V roce 1932 převzal po tragické smrti Tomáše – a na základě jeho poslední vůle – vedení firmy a zároveň se stal šéfem celé baťovské světové obchodní organizace. Od ledna do května 1937 podniká legendární leteckou cestu kolem světa, při níž kontroluje pobočky a navazuje nové obchodní kontakty.
POHNUTÉ OSUDY: Polárník Josef Svoboda křepčil i s Eskymáky |
Krátce před okupací, 13. března 1939, opouští Jan Antonín Baťa území tehdejšího Československa. Odlétá nejprve do Británie, později do USA a nakonec do Brazílie, kde pak žije až do své smrti. A právě cesta do Brazílie, kam přijíždí na pozvání brazilského prezidenta, je jedním z důvodů, proč je Jan Antonín Baťa během 2. světové války zapsán na tzv. černou listinu. Od dvou německých podnikatelů, trvale žijících v Brazílii, kupuje farmu, na níž chce rozšířit chov dobytka. Použije k tomu finanční prostředky své firmy. Podle spojenců tak přinesl nepříteli prospěch.
POHNUTÉ OSUDY: Nevrátil se ze zámoří. Pak se Škvorecký stal světovým spisovatelem |
Podle historičky Hany Kuslové stály za zápisem na černou listinu jiné důvody: „Podle mého názoru i podle prostudovaných materiálů to nebylo z důvodů spolupráce s Němci, ale z důvodů hospodářských a konkurenčních. Každopádně po válce jak američtí, tak angličtí představitelé přímo prohlásili, že nebyly nalezeny žádné důkazy o spolupráci zahraničních poboček firmy Baťa. Samozřejmě zlínská firma Baťa byla přímo na okupovaném území, tudíž byla pod tlakem a pod nadvládou Němců, ale zahraniční společnosti ani Jan Baťa podle důkazů žádné hospodářské nebo politické styky s Němci neměli,“ řekla Hana Kuslová Českému rozhlasu.
Velké dobrodružství v pralese
Společně s jejím otcem organizoval Jan Antonín Baťa zakládání malých měst uprostřed pralesů (Batatuba, indiana SP, Mariapolis, Bataguassa, Bataypora) a prodával svou půdu za symbolické částky drobným zemědělcům. Ti založili farmy, chovali dobytek, pěstovali maniok, rýži nebo kukuřici a našli v těchto končinách smysl života. Pocházeli z celého světa, ale zejména z Čech a Moravy. Podle pamětníků to byli optimisticky naladění lidé, a když se jednou Dolores Arambašičová ptala dnes již zesnulého zemědělce Františka Dobeše, jak to všechno mohli zvládnout, odpověděl: „My jsme v tom pralese byli svobodní – a zároveň to bylo největší dobrodružství našeho života.“
POHNUTÉ OSUDY: Lendl? V ČSSR zrádce, který podporuje rasistický režim |
Jan Antonín Baťa koupil již před válkou desítky tisíc hektarů půdy v brazilském Mato Grosso, na nichž chtěl vybudovat dobytkářské farmy ke šlechtění a chovu dobytka určeného na výrobu kůží pro Baťovy obuvnické závody rozeseté po celém světě. Postupně se však jeho zájem naplno obracel k brazilské realitě a došel k názoru, že v této zemi by mohl vybudovat něco podobného, co se mu společně s nevlastním bratrem Tomášem podařilo po první světové válce v milovaném Zlíně. „Mohl tehdy všechno, co tady vlastnil, prodat a klidně z těch peněz žít až do konce života, ale to by nebyl on,“ vzpomíná na dědečka Dolores Baťa Arambašičová, která dodnes žije a podniká v Brazílii.
Největší sponzor odboje
Přestože Jan Antonín Baťa pomohl za války desítkám židovských rodin, aby se dostaly včas do zahraničí, a přispíval ohromnými finančními částkami na československý odboj, odsoudili ho komunisté, kteří chtěli znárodnit jeho továrnu, ve zmanipulovaném procesu v roce 1947 za to, že údajně podporoval nacisty a odmítl se otevřeně připojit k hnutí odboje. Tento rozsudek se rodině Jana Antonína Bati podařilo zvrátit až o šedesát let později – v roce 2007 ho soud naopak označil za největšího přispěvatele českého a slovenského odboje během druhé světové války.
„Vzpomínám si, že děda se i na sklonku života pořád něčím zabýval, ťukal na stroji romány a básně, neustále něco vymýšlel a plánoval,“ vzpomíná paní Dolores Baťa Arambašičová na jednoho z nejvýznamnějších mužů první republiky a československé emigrace.
Rodák z Uherského hradiště
Po smrti nevlastního bratra Tomáše v roce 1932 (zahynul při letecké nehodě cestou do Švýcarska) převzal rodinnou firmu, z níž vybudoval nadnárodní koncern. V Jižní americe zakládal a rozvíjel nová města po vzoru Zlína, zemřel v Brazílii. |
