Jméno Katarína Vlčková jsem poprvé zaslechla loni na jaře, když jsme si z nemocnice převzali ležícího tatínka. Byla to lékařka z domácího hospice Cesta domů, která nám uklidňujícím hlasem sdělila, že tatínkův stav je sice vážný, ale stabilní. Na hospicovou péči to ještě není. Podruhé jsme se setkaly letos v lednu.
Byla to ona, kdo nám řekl, že tátu čeká už jen několik dní života. Když jsem pak v televizi zaslechla zprávu o manželích, kteří věnovali 1,5 miliardy korun na vybudování dětského paliativního centra a hospice, řekla jsem si, že je to fantastická částka i záměr. Ale teprve když jsem v televizi slyšela její klidný hlas, došlo mi, že je to táž nenápadná, skromná žena, která nás spolu se sestrami Cesty domů držela nad vodou během otcova odcházení. Lékařka a miliardářka Katarína Vlčková, manželka generálního ředitele firmy Avast.
  |
Když jsem vás pozorovala, jak se staráte o mého tatínka, říkala jsem si, jestli se taková empatie k člověku dá naučit, nebo se s ní člověk musí narodit. Jak to bylo u vás?
Hluboký zájem o člověka ve mně byl od dětství, není to nic, o co bych se nějak zasloužila nebo co bych se naučila. Jakmile jsem v sobě objevila tohle semínko zájmu, věděla jsem, že to bude ono. A pak je samozřejmě spousta dílčích dovedností a znalostí, které je potřeba nasát z literatury a odkoukat od zkušenějších. Třeba jak sdělit člověku závažnou diagnózu. Ale na to jsou už dnes pro lékaře i zdravotní sestry kurzy.
