Během „doby covidové“ slavil úspěchy s projekty natočenými na nesnadná historická témata, která je nicméně nutné stále připomínat: televizní minisérie Herec se odehrává u nás během stalinistických 50. let, drama Zpráva pak vypráví o útěku Rudolfa Vrby a Alfréda Wetzlera z tábora Auschwitz-Birkenau a o jejich svědectví, které se stalo jedním ze základních dokumentů o holocaustu.
Velkou částí vaší filmografie se táhne motiv zla – od zla nadpřirozeného v hororu Zlo přes zločiny v řadě televizních kriminálek až po to možná nejhorší zlo, jaké lidé kdy dokázali způsobit, ve filmu Zpráva, který právě běží v kinech. Vnímáte ve své tvorbě tuhle linii?
První věc, kterou jsem točil se svou produkční firmou, byl seriál Najväčšie kriminálne prípady Slovenska pro STV. Šlo o rekonstrukce skutečných případů, které se staly ve 20. století. Díky tomu jsme se dostali k vyšetřovacím spisům těch kauz a viděli celý zápis zločinů včetně fotografií, výpovědí svědků... Tehdy jsem začal uvažovat nad tím, jak málo stačí k tomu, aby se z člověka, třeba z vašeho souseda nebo člena rodiny, stal někdo, kdo je schopný zabít. A jaké cesty k tomu můžou vést. Začalo mě to fascinovat a zkoušel jsem o tom vyprávět různými způsoby: třeba v minisérii Spravedlnost víme od začátku, kdo co spáchal, a odkrýváme okolnosti. I pohádky v sobě mají hranici mezi dobrem a zlem a vytvářejí až thrillerové napětí v tom, že se bojíte, k čemu se hlavní hrdina přikloní.
