Co skrývá váš kabinet 20. století?
Už dlouhou dobu se motám kolem motivů, které inspiračně vycházejí z 50. a 90. let minulého století, a často je akcentuji. Tentokrát jsem to chtěl udělat s plným vědomím. Doteď jsem s motivy pracoval spíše podvědomě, neměl je pevně uchopené. Navíc pro mě coby čtyřicátníka je zlaté období dětství v 80. letech a dospívání v 90. letech. V životě jsem zažil hodně, ale vzpomínka na první polovinu devadesátek ve mně vyvolává nekonečný proud krásných vzpomínek na neuvěřitelnou dobu naprostého šílenství, kdy se mohlo stát úplně cokoli. To už se nikdy nezopakuje. Dohnali jsme si tehdy trochu 60. léta v Americe, starý máničky na poslední chvíli roztočily kolotoče, naší generaci se zase otevřely neskutečné možnosti.
  |
Konec 20. století je pro mě posledním momentem, kdy si užít nekonečný proud liberálnědemokratického kapitalismu, který na nás začal z obrovské roury lejt všechno najednou, dobrý, špatný, divný, výborný, od muziky před film až po konzum. Problém je, že my tady jsme si to nestihli dostatečně dlouho užít. Jako bychom se zlaté éry absolutního dostatku, vrcholu civilizace, jen lehce dotkli, připojili se k expedici těsně pod vrcholem, a podle toho, jak se společnost chová, jsme přelezli vrchol a sestupujeme dolů.
