V den Díkuvzdání sedí Tereza Srbová v pracovně svého losangeleského domova. Za zády má velkou knihovnu napěchovanou knihami. Ze stěny se dívají černobílé portréty hudebních interpretů, mezi nimiž na první pohled rozeznávám rozesmáté beatlesáky. Ve státě Kalifornia je právě jedenáct hodin dopoledne a půvabná žena mnoha profesí sedí pohodlně uvelebená v křesle.
Z velkého hrnku upíjí čaj, na sobě má šedý domácí oděv a přehazuje si dokonale upravené blond vlasy z jednoho ramene na druhé. Zatímco v Praze je už dávno tma a sychravý listopadový večer, Srbová mi s nadšením ukazuje výhled do zahrady, kde se bujná zeleň vyhřívá pod blankytně modrým nebem.
„Občas mi ale chybí nahuštěnost evropských měst, kde jsme si mnohem blíž,” zklidňuje Srbová mou závist a přes obrazovku počítače si povídáme o nejhezčím kreativním období jejího života. Ačkoli se odehrál v pandemii, prožila jej napsáním komiksu o baronce Nádherné - ženě, s níž ji mnohé spojuje.
Vaše kniha o Sidonii Nádherné je plná květin. Dvě stránky jste dokonce věnovala atlasu květomluvy. Jaká je vaše oblíbená květina?
Mám ráda tulipány. Jsou velmi dekorativní a přitom si na nic nehrají. A myslím, že tulipán v atlasu květomluvy, který v Sidonii najdete, znamená “jsi skvělý milenec”. To je fajn. Dobrý milenec se v životě hodí. (směje se)
