Mám pocit, že díky pandemii jsem se posunula ve své tvorbě ještě dál, říká úspěšná česká malířka

Lidovky.cz: Patříte k nejvýraznějším tvářím české výtvarné scény. Jak se vám to povedlo? Je to hlavně talent, píle, cílevědomost nebo vše dohromady?
Asi je to tím, že se 100% soustředím na svou práci. A tím, že mě moje práce strašně baví, mírně to hraničí až s posedlostí. A jsem dost pracovitá. Věřím tomu, co dělám. Mám kreativní energii, která potřebuje ven. Mám ráda adrenalin. Mám ráda výzvy a skoro nikdy neřeknu, že něco nedokážu.

Může to být také tím, že objektivně jsem člověk důvěřivý a intuitivní a díky tomu v životě narážím na velmi nadané lidi. Ti mě buď inspirují nebo se mnou na něčem spolupracují anebo si mé věci kupují a tím pak roztáčí motivační a inspirativní pracovní koloběh. Jsem taky dost cílevědomá a rodí se mi v hlavě vize, co bych chtěla dělat či dokázat. A zatím mám velkou radost, protože se mi ty věci postupně opravdu plní.

Lidovky.cz: Jaké byly vaše začátky poté, co jste ukončila studia na AVU v ateliéru Michaela Rittsteina? Přišel nějaký významný zlom třeba s konkrétní výstavou?
Michael Rittstein je velmi pracovitý, úspěšný a také uvědomělý trhu a průbojný. Dá se říci, že nás vychovával v tomto duchu. A dodával nám odvahy pustit se do věcí a vystavovat. Už za studií jsem mohla vystavovat v uznávaných galeriích jako například Via Art či Gambit a tyto výstavy mi brzy umožnily další například v Bruselu či Londýně. A pak mě dál posunula také stáž ve Švédsku. Po absolvování jsem věděla, že jediné co musím, je najít si ateliér a začít se starat o to, abych mohla vystavovat. Protože nic jiného jsem dělat nechtěla! Měla jsem pocit, že když skočím jen tak do vody, naučím se rychle plavat. A nechtěla jsem například kombinovat malbu s nějakou jinou prací. Toto rozhodnutí se mi vyplatilo.

Lidovky.cz: Vaše tvorba je známá rozmáchlou gestickou malbou a odvážnou barevností. Co váš rukopis nejvíc formovalo?
Můj rukopis nejvíce formuje moje duše. A moje podstata. Jsem živelná a nepředvídatelná ale taky citlivá a pozitivní. To vše v rukopisu je. V malbě nehledám žádné vzory. Nechtěla jsem být ovlivněná. Jediné, co mě ovlivňuje, je architektura. A velká gesta a velké formáty korespondují s mým malým vzrůstem, takže si asi něco kompenzuju.

Lidovky.cz: Kde člověk může na vaše obrazy narazit mimo galerie? Obracejí se na vás třeba architekti a designéři?
Obrazy je možné vidět v galeriích, v pár aukcích – ale tomu se moc nevěnuji – a v mém ateliéru. Muraly pak ve veřejném prostoru. A také jsou tu speciální projekty, které lze vidět například na Designbloku. Často spolupracuji s interiérovými a zahradními architekty a také s designéry, ať už oděvu či nábytku.

Lidovky.cz: Letos jste se podruhé účastnila Designbloku. V roce 2016 to bylo s módní kolekcí, ke které jste navrhla potisk látek, letos s projektem MPKJVLJS. Co znamená název a o co přesně šlo?
Náš název vznikl v noci u nás na zahradě v pokročilé hodině. Pracovně tomu říkáme BEFELE- MEPESEVEZE. Ale důvod je racionálního původu: jsou ta naše iniciály. Spojení jmen, které se v jádru staly součástí našeho uskupení. I když se každý věnujeme jiné umělecké disciplíně, tak nás všechny spojuje experimentování se strukturou a barevností povrchů.

Naším cílem není navrhování a výroba designového nábytku a doplňků. Jednotlivé kusy vznikají živelně z vášně pro řemeslo a materiál. Jde nám o hledání nových forem a nebojíme se kombinovat různé techniky a přístupy. Celá instalace měla představovat archetyp pokoje, kde jsou jednotlivé kusy nábytku současně sochami a malbami.

Lidovky.cz: Jak konkrétně jste se zapojila vy?
Jako ústřední kus celé spolupráce vznikl kabinet, který navrhl a vyrobil umělecký truhlář Jakub Vávra. Jeho povrch jsem pojednala jako jedno plátno pastózní malbou. Celý kabinet stojí na po- glazovaných keramických nohách od keramika Milana Pekaře. Instalaci doplňuje rozměrný, ručně tkaný gobelín. Ten vznikl ve spolupráci s Danielou Danielis, která ho se svou dílnou WNOOZOW vyrobila dle mého návrhu.

Lidovky.cz: Není to poprvé, kdy spolupracujete s dalšími lidmi z různých kreativních oborů. Co vás na tom baví? O malířích má člověk představu, že sedí zavření v ateliéru a osamoceně tvoří. Kde je pravda?
Baví mě upouštět moji vnitřní kreativní sílu. A spolupráce s jinými lidmi, kteří ovládají bravurně své řemeslo, mě strašně naplňuje a obohacuje. Učím se tak novým prostředkům vyjádření a spolupráce mi taky umožňuje zrealizovat vize, co mám v hlavě ale prostě jinak. Pokud se ale jedná o malbu, je to přesně tak, jak říkáte. Sedím sama v ateliéru, nevnímám okolí a jsem plně ponořena v kreativním procesu. Nepiju, nejím, ani vlastně neslyším hudbu, jsem jen ve víru malby. Odpojená od vnějšího světa.

Lidovky.cz: A chystáte v této sestavě něco dalšího, nebo šlo o
jednorázovou akci?
Samozřejmě, že mě tato spolupráce bavila a hned mě napadly další věci, co bychom mohli vytvořit a nějak pokračovat. V současné době máme ambice jít s projektem za hranice. S Jakubem Vávrou pracujeme na malém sběratelském objektu s uměleckým přesahem pro The Chemistry Gallery. A připravujeme s WNOOZOW další gobelín!

Lidovky.cz: Světem nyní hýbe pandemie koronaviru. Dopadla na vás nějak krize? Profesně i osobně?
Na začátku jsem měla určité obavy z toho, jak to bude. Ale nakonec paradoxně v období pandemie se mi začalo velmi dobře dařit a měla jsem více času na práci, protože můj manžel pracoval z domu a byl více s dětmi. A já jsem se díky tomu mohla ještě více věnovat své tvorbě. Tím, že jsem nerušeně pracovala, jsem se v malbě posunula dál než za poslední roky. Navíc lidé začali znovu obývat své domovy a dostali chuť si své místo udělat hezké a dát mu duši. A tak, přestože je ekonomická krize ve vzduchu, nakupují umění více než kdykoliv jindy.

Za pandemii jsem určitým způsobem ráda. Zavedlo mě to zpět k sobě a k rodinnému kruhu. Mám vzácný čas na děti a manžela, objevujeme českou krajinu. Neřešíme komplikace s objednáváním destinací a letenek. Najednou žijeme úplně novou realitu chudší o třeskuté prožitky, ale máme možnost se zastavit a uvědomovat si přítomnou realitu. A setkání sami se sebou. Pro nás je teď v době pandemie obrovská výhoda, že máme Volkswagen Californii, která nám umožňuje žít tzv. Van life. A na to nám stačí Česká republika, vlastní zdroje a rodina.

Lidovky.cz: Teď se jen složitě něco plánuje, ale přece jen – na čem teď pracujete a co plánujete?
Jsem ve velkých přípravách na výstavu, kterou mám se skvělým sochařem Patrikem Adamcem v The Chemistry Gallery na Letné. Výstava by měla být již v prosinci. Ale samozřejmě vůbec netušíme, jak to nakonec bude. Popřípadě by se vernisáž výstavy o pár týdnů prosunula. Pak připravuji velký mural do interiéru karlínské kavárny YES! Na to se velmi těším. Pak mne oslovila jedna nemocnice, abych pro ni připravila mural do interiéru a před sebou már pár krásných realizací v soukromých zahradách ve spolupráci se zahradními architekty. Na všechno už se moc těším. 

Lidovky.cz: Co byste byla, kdybyste nebyla malířkou?
Kdybych nebyla malířkou, sbírala bych mušle a ústřice na ostrých bretaňských pobřežích, kde bych plavala v lednu v oceánu. Měla bych ještě více dětí a vedla bych malou galerii s restaurací, kterou by vedl můj manžel a denně bych chodila plavat a meditovat k oceánu. Anebo bych byla trenérka bodyformingu a zdravé výživy. Anebo bych navrhovala oblečení. Anebo bych byla nový Frič a celý život bych se potácela v Amazonských pralesích a navštěvovala indiánské kmeny. Anebo bych byla kapitánkou zaoceánské lodi, ale měla bych asistenta, který by tu loď doopravdy řídil, abych nenabourala. No vlastně tohle všechno chci ještě udělat. A u toho bych teda nakonec stejně malovala.