Stáří je etapa života a demence je nemoc. Jsou lidé, kteří v osmdesáti hrají tenis, lyžují, přednášejí, píší knihy, najdou si třeba i nového partnera. A jsou jiní, kteří netrefí domů, nepoznávají vlastní děti a nepamatují si, že jedny kalhoty už si oblékli. O tom, co se jim stalo, jsem si povídala s neurologem specializovaným na léčbu stařeckých demencí, profesorem Jakubem Hortem z Neurologické kliniky 2.LF UK a fakultní nemocnice v Motole.
Mimochodem, každé tři sekundy přibude na světě další člověk s Alzheimerem. Takže během našeho rozhovoru těch nešťastných lidí, kteří se začnou ztrácet ve světě, až nakonec ztratí i sami sebe, přibylo zhruba 1200. Kromě oteplování planety je Alzheimer druhou největší hrozbou naší doby. A kdybychom prý žili „dostatečně dlouho“, tedy asi tak 115 let, měli bychom nakonec patrně Azheimera všichni. Je to daň za dlouhověkost.
Jak člověk stárne, občas si nevybaví nějaké známé jméno, takže pak říká takové to: „hrál v tom ten, jak žije s tou...“. Čas od času zapomene, kam dal klíče, nebo dokonce jak to je dál po Skákal pes přes oves... Jak vlastně poznáme, že náš mozek stárne „zdravě“? A kdy bychom měli zpozornět?
