Neplodnost je stále větší problém. Chtěly jsme prostor, kde se ženy nebojí mluvit, říkají zakladatelky Indiánek

Lidovky.cz: Mohly byste popsat, v čem se liší váš život a život žen, které netrpí na PCOS (syndrom polycystických vaječníků)?
Krejčová: Neřekla bych, že se liší nějak zásadně, protože v tuhle chvíli mám většinu symptomů PCOS pod kontrolou. Zároveň nemohu srovnávat s jinými ženami bez PCOS, ale spíše se sebou dříve. Rozhodně by ten rozdíl byl v tom, že jsem neposlouchala svoje tělo, respektive jsem jeho fungování brala jako samozřejmost a nevěnovala moc pozornost tomu, že mi dává najevo, že je něco v nerovnováze. Ať už z hlediska stravy, sportu, psychiky, spánkové hygieny, a tak podobně. 

Anna Sedláková a Karolína Krejčová, které založily neziskovou organizaci Indiánky určenou pro všechny ženy se zájmem o sdílení zkušenosti, radosti, inspirace i pomoci

Sedláková: Pro ženy s PCOS není samozřejmé několik zásadních věcí v životě ženy. Například pravidelná menstruace nebo snadné otěhotnění. Naopak se objevuje větší hlídání jídelníčku, sklon k úzkostem, depresím či strach z budoucnosti. Každý má ale v životě nějaký problém, jen PCOS není vidět a žena ho řeší mnohdy pouze sama v sobě.

Lidovky.cz: Pamatujete si nějaký konkrétní okamžik nebo zážitek, kdy jste se cítila špatně právě z důvodu neznalosti tohoto syndromu a komplikací s ním spojených?
Krejčová: Asi ze začátku, když jsem o PCOS celkově nechtěla mluvit, a pak jsem to řekla prvním pár lidem a všem jsem musela vše dopodrobna vysvětlit, protože tento problém nikdo neznal. Bylo mi to líto, protože o to víc sama jsem si připadala. Ale časem jsem si zvykla, protože lidé, kteří obdobnou diagnózu nemají, obvykle o něčem podobném nemají tušení.

Sedláková: Určitě na začátku puberty, kdy se mi objevila řada symptomů PCOS. To, že to s tímto syndromem souvisí, jsem se dozvídala postupně (např. onen sklon k úzkostem a depresím).

Lidovky.cz: Možná, že podobný moment byl i startovacím bodem pro založení neziskové organizace Indiánky? Můžete případně okolnosti zrodu projektu popsat? Třeba i důvod, proč se jmenuje zrovna takto.
Krejčová: Tady to začíná u Aničky. Já jsem se jí ozvala na výzvu ve facebookové skupině věnované PCOS, právě z toho důvodu, že mě něco takového v době, kdy jsem PCOS intenzivně řešila, chybělo. Jak relevantní informace, tak komunita, díky níž budu vědět, že na to nejsem sama. Název Indiánky vzešel z našeho brainstormingu, kdy jsme chtěly něco ženského, zároveň líbivého. Pak Aničku napadly Indiánky, zarezonovalo to s námi, spojení s přírodou, silný ženský archetyp. Navíc byla volná i doména.

Sedláková: Podnět k založení u mě přišel až po několika letech „soužití“ s PCOS, kdy jsem konečně dospěla a řekla si, že se za to přeci nemusím stydět, je nás víc a je potřeba o tom mluvit. Ze začátku (kolem 14. roku) mě podobná iniciativa nenapadla, protože jsem se o tom bála mluvit i s nejbližšími.

Lidovky.cz: Mezi témata, která váš projekt řeší, patří kromě PCOS také endometrióza, hormonální nerovnováha a předčasná menopauza. Co všechny tyto potíže spojuje?
Krejčová: Jsou to všechno ženská, jak my říkáme, životní překvápka, která jsou spojená s nevyrovnanou hladinou hormonu. Zároveň u nich dost často bývá jako jeden ze symptomů neplodnost, která ale nemusí být ve všech případech relevantní.

Lidovky.cz: Upozorňujete na to, že témata spojená s ženskými intimními obtížemi jsou v Česku tabu. Není to ale přirozené, že o podobných problémech chceme mluvit jen s nejbližšími nebo odborníky?
Krejčová: Jenže dost často o tom nechceme mluvit ani s nejbližšími, protože si připadáme samy a divné. Leckdy je pro Indiánky příjemnější popovídat si s prakticky cizím člověkem, který prožívá něco podobného a má v této oblasti pochopení a porozumění, než s těmi nejbližšími. A právě proto je potřeba toto téma detabuizovat, protože teprve v momentě, kdy přestane být tabu ve společnosti, budeme schopné říct vše blízkým nebo se o tom bavit otevřeně s odborníky.

Sedláková: Přirozené to je určitě, především v té prvotní fázi. A pro řadu žen je to v pořádku. Jenže kde není osvěta, o tématu se nemluví, tím více se ženy mohou cítit samy a „jiné“, my toužíme po změně. Pokud žena uvidí, že není sama, už to je svým způsobem ozdravné, především pro psychiku. Ale jak říkám, každý má svou cestu a i mně samotné to trvalo třeba deset let. A paradoxně o tom spíš raději mluvím s lidmi, kteří mi nejsou tak blízcí - můj táta se to dozvěděl až z titulku novin.

Lidovky.cz: Jak konkrétně jste členkám vašeho „kmene“ už pomohli?
Krejčová: Nenazývaly bychom to jako pomoc, ale spíše podporu. Chodí nám od našich Indiánek krásná zpětná vazba, která nás utvrzuje v tom jít dál. Z této podpory můžeme zmínit pozitivní ohlasy na naše čaje na podporu hormonální rovnováhy Rozkvět indiánky (prodává se v drogériích dm a na pár e-shopech), které pomáhají proti menstruačním bolestem nebo i k navrácení menstruace. Rovněž dostáváme super reakce na naše akce i projekt celkově. Představuje přesně to, co my jsme hledaly. Prostor, kde Indiánky najdou informace a porozumění.

Lidovky.cz: Ptám se i proto, že jste loni vyhráli akcelerační projekt Social Impact Awards organizovaný Impact Hubem. Co jste díky této výhře a nabytému zázemí získaly pro sebe osobně, pro váš projekt a pro vaši komunitu?
Krejčová: Pro sebe osobně určitě silné zážitky, nepopsatelnou atmosféru lidí s podobným smýšlením. Zároveň pohled do světa společensky prospěšných projektů a uvědomění, že je potřeba udělat projekt udržitelný, abychom vydržely víc než jednu sezónu. V průběhu byl jeden z našich hlavních cílů dostat do regálů dm drogérií náš čaj Rozkvět indiánky, což se nám v daném termínu podařilo. Posunulo nás to o velký kus cesty dál zejména v osvětě, ať už díky uvedenému produktu nebo samotné účasti a výhře v SIA Czech 2020.

Lidovky.cz: Na webu máte pro zájemkyně také dotazník, kterým se s vámi mohou dostat do spojení a zároveň slouží pro sběr dat. Daří se vám nějaká data tímto způsobem získávat?
Krejčová: Ano, daří. Indiánky dotazník vyplňují vcelku často a leckdy zanechají i milý osobní vzkaz. To vždy potěší.

Lidovky.cz: Pokud ano, tak co se vám z nich zatím podařilo vyčíst?
Krejčová: Určitě do budoucna plánujeme ze získaných dat statistiky, ale v tuto chvíli jsme stále ve fázi shromažďování, tudíž zatím neděláme žádné závěry. Rozhodně ale nejde o ojedinělé obtíže a ženám doposud chyběla organizace, jako je ta naše.

Sedláková: Nejčastěji se v dotazníku objevuje: “Děkuji, že jste a že o tématu mluvíte.“ A to je ten nejlepší hnací pohon pokračovat. Prostě chceme předcházet traumatům, které jsme zažily my samy v době, kdy se o tom vůbec nemluvilo.

Lidovky.cz: Máte nějaký konkrétní cíl, kterého byste s Indiánkami v budoucnu rády dosáhly a zrovna třeba výhra v Social Impact Awards a spojení s Impact Hubem vás k němu trochu posunuly?
Krejčová: Výhra v SIA 2020 nás určitě nakopla tím správným směrem, co se týče zaměření se na udržitelnost celého projektu. A to je to, na čem v současné době pracujeme, protože abychom mohly dosáhnout cílů, které si plánujeme, a není jich málo, bude potřeba se tomu věnovat naplno. Z nejbližších cílů, které máme před sebou, je vytvoření vlastního e-shopu nebo rozšíření spolupráce s odborníky.

Sedláková: Kája řekla konkrétní cíle, já budu možná trochu filozofovat - chceme být mezi prvními, které upozorní na stoupající neplodnost, o které se podle nás stále nemluví dostatečně. Statistiky nevypadají dobře a obávám se, že v budoucnu tento problém bude spíše normou, počít děti přirozeně bude zázrak. I to je však prostor pro další debaty a zamyšlení, jestli je tento způsob života tím pravým, jestli bychom neměli trochu zpomalit - to souvisí i s planetou, udržitelností všeobecně. Mnoho našich Indiánek během lockdownu po dlouhých letech a snahách otěhotnělo. Vše se zpomalilo, snížil se stres, byli jsme více doma a právě i takové „maličkosti“ mohou pomoci.