"Narozený ve Zlíně, dědeček evangelický farář, cihelna po dědovi z otcovy strany, začátek studií v Bratislavě a pak DAMU v Praze. Angažmá ve Vinohradském a v Národním divadle, poté v Činoherním klubu, mezi tím hodně filmů a televizních inscenací," shrnuje stručně svůj životopis Abrhám v jednom z rozhovorů, jež jinak poskytuje jen nerad. "Na naši práci je tak vidět, že mě ta pozornost úplně stačí a necítím potřebu na sebe ještě víc upozorňovat," vysvětluje svůj postoj k médiím.
K herectví kvůli kádrovému posudku
Abrhám vyrůstal na Slovácku a k herectví ho dovedl zejména velmi komplikovaný kádrový posudek, kvůli němuž si po maturitě nemohl příliš vybírat. Po dvou letech práce v cihelně a na stavbě byl nakonec přijat na VŠMU v Bratislavě, odkud ve třetím ročníku přestoupil na pražskou DAMU.
Po absolutoriu v roce 1962 musel ještě na vojnu, jako nadějný herec ji však strávil v Praze. První angažmá získal ve Vinohradském divadle, ve filmu na sebe po několika epizodních rolích poprvé výrazněji upozornil v Jirešově Křiku z roku 1963. "Nejdříve jsem dostával negativní role. Byl jsem zavedený jako nudný protiva, nádiva, ironický hajzlík," vzpomíná na své začátky před kamerou.
Zásadní změna nastala v 70. letech poté, co ho dvojice Svěrák, Smoljak začala hojně obsazovat do svých komedií. To už Abrhám zářil v divadle Ve Smečkách (později přejmenovaném na Činoherní klub), kde se seznámil i se svou nastávající manželkou herečkou Libuší Šafránkovou, s níž má syna Josefa. K pilířům Činoherního klubu patřil téměř 30 let, po krátkém angažmá v Národním divadle jevištní prkna v polovině 90. let opustil.
Popularita po revoluci
V novém miléniu si Abrhám zahrál například v Menzelově Obsluhoval jsem anglického krále či Hřebejkově Krásce v nesnázích, objevil se i v televizních seriálech Nemocnice na kraji města po 20 letech, Náves nebo Hraběnky. Kromě toho se neúspěšně pokoušel znovu rozjet restituovanou cihelnu, našel si čas i na své koníčky - hraní na piano, fotografovaní a lyžování.
"Chtěl jsem být letcem, rybářem, jazzovým pianistou, lyžařem, fotografem, evangelickým farářem... A možná jsem tím vším opravdu i trochu byl," prozradil kdysi své více či méně splněné sny Abrhám, jenž v roce 1993 dostal jednoho z prvních Českých lvů za výkon ve snímku Šakalí léta. O 11 let později mu byla udělena Cena Karla Čapka, při jejímž přebírání uvedl: "Jsem stejně doma na Slovensku, na rodné Moravě i v Praze." Michal Svoboda rmi
