Na rovinu mu přes média vzkázala, že ho miluje a čeká, až se rozvede. A přesně před rokem pod pseudonymem Chaim Cigan, který byl mimochodem během pár hodin odhalen, vydal první díl své tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc pod názvem Altschulova metoda.
LN:Jak vnímáte rostoucí antisemitismus v Evropě v poslední době? Přece jen se z Židů stává univerzální terč pro pravicové extremisty i islamisty.
On tu byl vždy. Když se palestinský terorismus odehrával na Středním východě a týkal se izraelských Židů, celá Evropa se tvářila, jako by to vyvolávali oni a Izrael, a hledali v tom oprávnění pro palestinský teror. Dnes se však islámský teror přesunul do Evropy a ta ho pocítila na vlastní kůži. Zajímá mě, jak se s tím dokáže vyrovnat, ale mám vážné pochybnosti, jestli toho je schopna. Snaha neustále hledat viníka nejdříve v Židech a Izraeli je příběh na pokračování a táhne se celými dějinami, nejen moderními.
LN:Židé se ze zemí jako Francie a Belgie hodlají stěhovat a míří na jiné kontinenty, až do Latinské Ameriky nebo Austrálie. Jak to cítí Židé v Česku?
V Česku to tak není a je to do značné míry dané tím, že je porozuměním pro Izrael a jeho podporou v EU ojedinělé. Dokonce i levicová vláda v tomto směru pokračuje, což mě příjemně překvapilo, nemluvě o názorech prezidenta Zemana, které tvrdošíjně zastává po celá léta. Ukazuje se, že Češi a Izraelci mají k sobě sympatie, dané něčím víc než obdobnou geopolitickou situací, nebo že si Izrael cení toho, že má v Evropě alespoň někoho, kdo ho podporuje. Z druhé strany je však třeba dodat, že v Česku zastupují roli Židů ve světě Romové. Momentálně tedy nepřátelství vůči Židům ustoupilo dokonce i ve veřejných projevech krajní pravice, protože nasměrovat frustraci na romskou entitu je jednodušší. Otázka je, jak dlouho to bude trvat a kdy přijdou Židé zase na paškál, protože antisemitismus je nedílnou součástí neonacistické ideologie. Dříve jsem si říkal, jaké neštěstí by bylo, kdyby se zdejší neonacistická hnutí spojila s islamisty, ale vůbec jsem nepočítal s tím, že by je v tom zastala levice. V Izraeli už dlouho existuje levicové hnutí Šalom achšav, Mír nyní. Účastní se ho lidé jako spisovatelé Amos Oz nebo Avraham Ben Jehošua, a jestliže v této době přijedou do Evropy a vyzývají Evropany, aby podporovali Palestince, pochybuji o jejich zdravém rozumu. Jako by si neuvědomovali, že zasévají setbu, která na tomto kontinentu už jednou dozrála. Je to však i známka toho, že v samotném Izraeli složitě hledají smír a modus vivendi pro soužití s nepřítelem, který se k nim jako nepřítel staví.
LN:Nepřemýšlel jste vy sám o tom, že byste opustil Česko?
O tom, že bych se odstěhoval do Izraele, jsem uvažoval již dávno, a když jsem tam byl, tím spíše, ale nevyšlo to. Připravoval jsem se tehdy na rabína a stal jsem se jím tady. Že bych se ale teď rozmýšlel kvůli tomu, co se děje v Evropě, to ne, byť jako eventualita je to pořád otevřené. Rabínů tam mají víc než dost a až na jednu povídku a pár rozhovorů mi v Izraeli žádná knížka nevyšla a žádnou moji hru tam neuvedli. Takže co bych tam dělal?
LN:Třeba užíval života. Pro ortodoxního žida je to přece pohodlné, přirozené prostředí.
Přirozenější a řekl bych, že i příjemnější. Židé jsou přece jen živější národ než odtažití Češi.
LN:Ještě jako velvyslanec v Izraeli mi Michael Žantovský v rozhovoru řekl, že součástí výjimečnosti Izraele je, že tam skutečně o něco jde. Třeba o život.
Je to tak, tam od začátku až dosud o život jde. My tu zažíváme žabomyší války. Ale netvrdím, že tamější politika nemá podobný ráz. Ve slavném židovském vtipu Kohn ztroskotá na moři a zachrání se sám na ostrově, kde postaví dvě synagogy. Do jedné že bude chodit a do té druhé že ani náhodou nepáchne.
V magazínu dále najdete:Důchodci a antidepresiva. Proč seniorům hrozí deprese častěji než mladším a proč se za psychické potíže stále stydí? Jak se žije v domě vlastnoručně vyrobeném ze slámy vyprávějí manželé z malé obce na Chrudimsku. |
