Setkáváme se na vinohradské straně Nuselského mostu, blízko místa, kde jako dítě trávil celé dny a kterému ve své právě vydané knize (Ne)pošli to dál přezdívá parkáč. Radek Banga, známý jako frontman své kapely Gipsy.cz, vystupuje z auta, oprašuje černý kabát a rovná si vyžehlenou košili. Po kšiltovce a vytahaném hiphopovém triku ani památky. Doprovází ho manželka Veronika, která mu zároveň dělá manažerku. Mimochodem, když spolu začali chodit, problém s tím, že Radek je Rom a ona bílá Češka, neměla – jak by leckdo očekával – její rodina, ale rodina Radkova.
„Někteří moji příbuzní nám svou nelibost dávali dost najevo,“ vzpomíná devětatřicetiletý zpěvák, skladatel a producent, který v knize popsal své složité dětství, čtyři roky na ulici a svou cestu z úplného dna na hudební výsluní. Když vidí, jak se okolí „Nuseláku“ změnilo, nevěří svým očím. „Já tu snad od té doby nebyl. Támhle za tou zdí jsem přespával, když bylo nejhůř,“ ukáže směrem k restauraci na bastionu. A pak si stoupne přímo pod Nuselský most, roztáhne ruce a zazpívá kus amerického hitu We Are The World od Michaela Jacksona, stejně jako to dělával ve svých začátcích.
V dubnu jste takřka současně vydal nové album Věci jinak a knihu (Ne)pošli to dál. Co mají společného?
Je to totéž, ale jiným jazykem. To, co jsem v knize popsal na sto stranách, je ve dvou hlavních písničkách řečeno ve třech minutách. Tou první je singl (Ne)pošli to dál a druhou Dolů padá. Ta je o mámě.
