U jeho profilu na Instagramu najdete tři slova: Krušné hory, knihy a turistika. Do jisté míry ho to charakterizuje – Krušné hory miluje, rád po nich chodí i běhá, bydlí tam a píše o nich. Taky rád čte, hlavně životopisy a detektivky. Svoji nejoblíbenější knihu, román Marcie Davenportové Údolí rozhodnutí, četl navzdory jejím tisíci stránkám už minimálně pětkrát.
Šestatřicetiletý spisovatel Štěpán Javůrek pochází z Ústí nad Labem, dětství prožil v Chomutově a dnes žije v Karlovarském kraji. Tady ale zakotvil až po studijní epizodě, kdy postupně v Praze a Plzni navštěvoval dvě vysoké školy. Ani jeden diplom si z nich ale neodnesl.
„Bylo to dost bouřlivé období, prováděl jsem i věci, se kterými bych se raději nechlubil, celkově jsem se tak nějak hledal,“ říká a jedním dechem dodává, že mu to dnes pomáhá při psaní knih, protože ví, jak se člověk cítí, když dělá věci dobré, ale i ty špatné.
Ve třiatřiceti letech vydal svůj první román z krušnohorského prostředí s názvem Chaloupky. Krátce nato vyšlo Nebe nad Perninkem a v roce 2022 se na pulty dostal historický román Sudetský dům, jehož stejnojmenný druhý díl vyšel loni na začátku podzimu.
Pokračování příběhu obyvatel pohraničí po druhé světové válce, v období násilné kolektivizace, se u nás podle žebříčku Svazu českých knihkupců a nakladatelů na pár týdnů stalo nejčtenější beletrií.
Lidovky.cz: Na jaké konkrétní místo v Krušných horách se nejraději vracíte?
Je jich víc, ale za všechny zmíním třeba pomyslný trojúhelník mezi Abertamy, Potůčky a Božím Darem. Jde o přechod z centrálního do západního Krušnohoří, kde najdete třeba významná rašeliniště…
O Krušných horách si lidé často myslí, že jsou malé, ale ony jsou nejdelším pohořím Česka. Je to souvislý pás hor táhnoucí se sto třicet kilometrů podél hranic. Charakter východního Krušnohoří je dost odlišný od západního, jsou to vlastně dvoje hory v jednom.
Lidovky.cz: Jaký máte vztah třeba k Jáchymovu s jeho rozporuplnou minulostí?
Mám ho rád. Zrovna Jáchymov je totiž přesný příklad toho, jak se do téhle oblasti otiskla historie. Je takovou plastickou učebnicí moderních dějin. Odehrálo se tam snad úplně všechno, co bylo v posledních dvou stech letech na našem území důležité.
Svého času to bylo jedno z nejbohatších a největších měst Českého království – díky bohatým ložiskům stříbra. Později, po útlumu hornictví, ho postihl úpadek, ale s objevem radia a působením Marie Curie-Skłodowské se z Jáchymova staly světově významné lázně. A potom, protože to bylo především německé město, se ho bytostně dotýkaly všechny události od roku 1918 dál.
No a nakonec tam nad uranovými doly v padesátých letech komunisti vybudovali pracovní lágry pro politické vězně. To byla asi ta úplně nejtemnější minulost města. Těch táborů bylo více než deset a prošlo jimi na sedmdesát tisíc vězňů.
Lidovky.cz: Váš zatím poslední román, Sudetský dům II., se několik týdnů držel na špičce žebříčku nejčtenějších knih, dokonce se asi na tři týdny ocitl na prvním místě. Přemýšlel jste o tom, proč se lidem tak líbí?
